- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Dnešní svět je nesmírně provázaný a někdy ten vzdálený je najednou nečekaně blízko. Promiňte, že tento fakt zase opakuji. Za posledních skoro dvacet let se na Blízkém východě mnoho událo a pocit, že to je daleko, se rychle vytrácel. Evropu roku 2015 zasáhla velká uprchlická vlna ze zemí zmítaných válečnými konflikty – ze Sýrie i dalších arabských zemí či Afghánistánu. Přidávali se uprchlíci také odjinud a i ti, kteří prostě jen chtěli žít lépe. Nemusím se rozepisovat, dobře si to pamatujeme.
Nyní, kdy Evropa hledá alternativní zdroje energetických surovin namísto dovozu z Ruska, žádá o pomoc ropou a plynem obdařené arabské země. Ty teď dávají najevo nahromaděný pocit ublížení a odmítají zvýšit těžbu. Poukazují na to, že se uprchlíkům z různých válečných konfliktů měří různě.
Devastace Ukrajiny ruským agresorem má pro země Blízkého východu závažný aspekt – řada z nich nemá dostatek vlastních potravin a musí je dovážet. Mnoho arabských států (ale i afrických, a to může být velký malér!) je naprosto závislých na ukrajinském exportu pšenice. Hlavně Sýrie, Jordánsko, Libanon a Egypt. Ovšem dovoz pšenice z Ukrajiny bude teď hodně nejistý (přes zaminované Černé moře asi nemožný), bude jí výrazně méně a její cena nepochybně výrazně poroste. Z podobného důvodu, kromě jiného, začaly v roce 2011 nepokoje v mnoha arabských státech (tzv. arabské jaro).
Nepokoje, které tehdy z nahromaděného vnitřního napětí v Sýrii vypukly, vyústily v krvavou válku, v níž se angažovaly a dodnes ve snaze o kontrolu nad touto významnou zemí Blízkého východu angažují světové velmoci. Vedlo to k tomu, že dnešní Sýrie je rozdělená na tři části. První: severovýchod Sýrie ovládá kurdsko-arabská aliance s podporou Spojených států a západních spojenců. Snaží se zabránit rozšíření vlivu Turecka. Druhá: regiony na severozápadě kontroluje turecká armáda. Třetí: hlavní město Damašek s centrální a jižní částí řídí vláda s prezidentem Bašárem Asadem a u moci je drží podpora Ruska a Íránu.
A do toho ještě v zemi stále působí zbytky Islámského státu.
Přicházejí zprávy, že Rusko nyní rekrutuje do války na Ukrajině syrské žoldnéře. Mnoho mladých mužů se totiž ve válkou zmítané, sankcemi stíhané a rozbombardované Sýrii nic jiného než bojovat nestihlo naučit a přitom musí zajistit svou rodinu. Syrský vůdce tím splácí Rusku svůj dluh za podporu.
V médiích se roku 2005 psalo, že Rusko odepsalo 70 procent syrského dluhu a od té doby se pravidelně objevují informace o syrském zájmu kupovat ruské zbrojní systémy. Také zprávy, že Rusko prodává Sýrii stíhačky a že je možné, že za ně neplatí Sýrie, ale Írán, kde by stroje nakonec mohly skončit, protože Sýrie a Írán podepsaly smlouvu o vojenské spolupráci. Přitom vztah s Íránem je mj. pro některé země komplikací pro vyhraněnější postoj k dění na Ukrajině.
S aktuálním pozadím dění na Ukrajině, které prožíváme, které se nás velmi týká a které má i širší souvislosti, píši vzpomínku na nezapomenutelnou cestu Sýrii roku 2009 a na její historické a kulturní poklady, z nichž mnohé bohužel již neexistují. Podobně, jako jsou teď – kromě vyvražďování ukrajinských obyvatel – ničeny historické a kulturní poklady Ukrajiny. Včetně archivů – historické paměti.
Damašek (UNESCO) je považován za nejstarší hlavní město na světě. Tak o něm psali už před pěti tisíci lety písaři egyptských faraonů. Své stopy v něm zanechaly mnohé další velké civilizace. Zlatý věk Damašku začal v 7. století a trval 90 let – po dobu vlády Ummajovců – než nová dynastie Abbásovců přenesla hlavní město chalífátu do Bagdádu. Za Umajjovců bylo postaveno mnoho mešit, paláců, tržišť, a také vodovody, kanalizace, nemocnice, lázně.
Impozantní Umajjovská mešita ze začátku 8. století, jedna z nejstarších islámských staveb, nese jejich jméno. Uvnitř mešity byl (v kapli se zelenými skly) pohřben sv. Jan Křtitel. Pro fotografování tehdy nebyly nejlepší světelné podmínky, zato krásný a cenný komplex byl neporušený. Později nám televizní záběry ukázaly jeho zuboženou podobu.
Damašek má mnoho podob a částí, které vznikly v různých dobách. V době Byzantské říše se stal jedním z center křesťanství a také donedávna byla třetina syrského obyvatelstva křesťanská (aktuální statistky nejsou). Lidé patřili k řadě různých křesťanských církví. Proto kromě mešit byly, a nejen v Damašku, i křesťanské kostely a čtvrtě.
Damašský Dům sv. Ananiase připomíná známou biblickou událost: sv. Ananias pokřtil sv. Pavla, původním jménem Saula (česky Šavla). Za dob raného křesťanství patřil Saul mezi pronásledovatele křesťanů. Na cestě do Damašku byl oslepen světlem z nebe a slyšel Ježíšův hlas. V jeho životě nastal zlom. Při křtu dostal jméno Pavel a křesťanství začal naopak ve velkém rozsahu šířit. Je považován za autora většiny Nového zákona. V Ananiasově domě je vystaven soubor obrazů z Pavlova dramatického života.
V Národním muzeu nebylo dovoleno fotografovat. To jsem nevydržela a tajně pořídila pár snímků nesmírně cenných exponátů, malých sošek, nalezených v ruinách amorejského města Mari, státu v údolí Eufratu ve 3. tisíciletí př. n. l. Kouzelné malé sošky tzv. prosebníků přinášeli do chrámů účastníci náboženských poutí. Byly nalezeny spolu s dalšími poklady, mj. s 25 tisíci klínopisných textů.
Myslím často na to, co se stalo s lidmi, které jsme poznali víc. Naší základnou v Damašku byl hotel „Jasmínový dům“. V křesťanské čtvrti, tedy bez nočního volání muezínů, vznikl spojením několika domů. Cítili jsme se v něm jako doma.
Vzpomínám i na různá náhodná a letmá setkání. Co je asi s těmi spokojenými odpočívajícími pány v lázních v damašském velkolepém bazaru, kteří na nás mávali, když jsme šli okolo.
Nedaleko pohřebních věží stála u palmového háje velká nízká bílá budova muzea, ze kterého záběry nemám, protože to nebylo dovoleno a běžně to respektuji. O osudu exponátů i statečného ředitele muzea jsem četla a veselé to nebylo. Pěkná proto není, jak by samozřejmě jinak byla, vzpomínka na romantický večer v hotelu u tohoto háje, kde jsme tehdy přespali. Předtím poseděli venku s výhledem na slavnou lokalitu přes vršky palem a probírali silné dojmy z uplynulého dne.
Hamá je město na řece Orontes, které patří do tzv. úrodného půlměsíce – území, kde v oblasti Blízkého východu vznikaly první civilizace. Skrývá pod sebou dalších 13 kulturních vrstev – nejstarší je z období 5 tisíc let před naším letopočtem. Město nejvíce proslulo svými obřími dřevěnými koly zvanými nurie, kterými se ve starověku čerpala voda do akvaduktů a vedla do zavlažovacích kanálů. Bývalo tu 16 těchto unikátních kol, největší s průměrem 21 metrů. O jejich současném stavu jsem nenašla žádné zprávy.
Apamea (Afámia) leží severně od města Hamá, rovněž v údolí řeky Orontes. Ve 3. století př. n. l. ji založil Seleukos, generál armády Alexandra Velikého a pojmenoval po perské manželce, kterou mu spolu s územím Sýrie přidělil Alexandr Veliký při proslulém hromadném sňatku 10 tisíc Alexandrových vojáků s Peršankami v Súsách. Město patřilo mezi největší města tehdy známého světa.
Ebla bývala jedním z nejdůležitějších míst osídlení již od doby bronzové. V roce 1975 tu došlo k úžasnému nálezu – 17 tisíc tabulek s klínopisnými texty obsahu hospodářského, historického, lexikálního, literárního, právního a náboženského v sumerštině a eblejštině významně přispělo k poznání starověké historie a reálií.
Dominantou města s mj. více než 200 mešitami či 60 lázněmi byla arabská citadela. Nesmírně jsme ocenili výběr ubytování v Aleppu – měli jsme všechny pokoje v nejvyšším patře hotelu Park s nádherným výhledem na citadelu a na město ze všech stran – ve dne i v noci.
Z prohlídky města – citadela, mešity, súk (tržiště).
Asi 60 km severozápadně od Aleppa žil kdysi pastýř Samán (Simeon, Šimon), který se na základě zjevení ve snu stal mnichem a poustevníkem. Po 30 let prý žil na 16 m vysokém a 2 m širokém sloupu, ze kterého dvakrát denně kázal shromážděným lidem. V roce 459 byla na tomto místě postavena byzantská bazilika, jejíž součástí se stal i slavný sloup, poškozený jako celá bazilika zemětřesením a už také podstatně nižší.
Ugarit (dnes Rás Šamla – Fenyklový ostrov) je významná archeologická lokalita u pobřeží Středozemního moře, v níž bylo identifikováno pět samostatných vývojových etap, nejstarší z doby 6700 př. n. l. Později tu vzniklo centrum ugaritského amorejského království, které přineslo v 15. století př. n. l. světu první abecedu.
Byly nalezeny soubory hliněných tabulek s akkadskými a chetitskými klínopisnými záznamy. Část písemností byla zaznamenána také v samostatném semitském ugaritském jazyku s vlastním hláskovým klínovým písmem o 30 znacích, které lze považovat za předchůdce evropských písemných systémů, za první abecedu.
Sýrie byla také dějištěm křižáckých válek. Během nich bylo založeno mnoho rytířských řádů – na ochranu poutníků směřujících k božímu hrobu a k boji proti nevěřícím. Jejich politický a hospodářský význam brzy sahal daleko. Nejvýznamnějšími z nich jsou: johanité, křížovníci, templáři a řád německých rytířů. Je to velice zajímavé téma, jehož stopy vedou až do současnosti (podrobně v knize Příběh Arábie).
Nad křižáky nakonec zvítězil slavný vojevůdce Saladin, jehož jezdecká socha stojí v centru Damašku.
Saladinova pevnost, resp. Saladinův hrad (UNESCO) byla nejnedostupnějším křižáckým hradem, ale přesto se Saladinovi podařilo hrad v roce 1188 dobýt.
Tartus je druhým největším syrským přístavem. Cestou do Tartusu jsme míjeli Al Marqab, další křižácký hrad. A ostrov Arwad nedaleko tartuského přístavu byl jedním ze dvou posledních míst křižáckého pobytu na Blízkém východě.
Malúla je vesnička na úbočí skály, ve které se dodnes mluví aramejsky – jazykem, kterým byla napsána první bible a kterým mluvil Ježíš. Nacházejí se tu dva kláštery. Klášter sv. Sergeje a Bakcha byl postavený Byzantinci. Druhý je zasvěcen sv.Tekle, patronce Malúly, a patří syrské křesťanské ortodoxní církvi. Pozoruhodností Malúly je také dlouhá soutěska se skalními hroby.
Další články autora |
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!