Ohnivé peklo v tichomořském ráji

Letošní horké léto je spojené s požáry obrovských rozměrů na mnoha místech světa. K ohnivým pohromám v blízkém Středomoří přibyly zprávy o dalších ze světa. K těm čerstvým patří i otřesné záběry z havajského ostrova Maui.

Vždy, když se něco děje na místech, která jsem měla možnost poznat, dotýká se mě to a v duchu se tam přenáším. Záběry z havajského města Lahaina s tisíci spálených domů a z někalikaproudé dálnice, plné aut uvnitř s pozůstatky lidí, kteří se snažili odtud co nejrychleji dostat, jsou apokalyptické. Zničené je celé historické centrum města a počty obtížně identifikovatelných obětí postupně narůstají.

Článek věnuji vzpomínce na skvělou Lahainu na ostrově Maui a i na další havajské ostrovy s nadějí, že čas aspoň trochu zmírní bolest z této nezměrné tragédie. 

Až symbolicky se mi jeví, že jsme na havajském ostrově Maui bydleli na západě ostrova v Kaanapali v hotelu, který se jmenoval Royal Lahaina. Napravo s výhledem na ostrov Molokai, vlevo na ostrov Lanai. Tehdy pravá „havaj“, jak česky říkáme. Mapka z internetu.

Samotné, dnes téměř neexistující město Lahaina leželo nedaleko. Toto neobyčejně milé, přívětivé a pohodové přístavní město, jakým bývalo, zažilo bohatou historií. Kdysi bylo po nějaký čas dokonce hlavním městem Havajských ostrovů. Později významným tichomořským centrem velrybářství a misijní činnosti.

Také centrem pěstování cukrové třtiny a proto jsme do Lahainy mohli dojet historickým vláčkem, který kdysi vozil cukrovou třtinu. Na snímcích je přístav, stará velrybářská loď, první zdejší hotel Pioneer Inn, ruiny staré pevnosti, misionářský dům, skanzen. Pohoda čišela ze všech stran. Nikoho neudivoval pán na kole s papouškem. Slunce zapadalo do moře, zatímco hory na druhé straně ještě ozařovaly poslední záblesky slunce.

Největší banyán Spojených států, kterým byla Lahaina proslulá, jsme stále nemohli nalézt – a on přitom sám pokrýval úplně celý park! V současných přenášených záběrech děsí jeho holé torzo jako symbol té strašné zkázy.

Maui je druhý největší ostrov havajského souostroví. Honosil se přízviskem „Nejlepší Havajský ostrov“. Jenže krásné jsou všechny havajské ostrovy. Každý něčím jiným, ale všechny jsou plné kouzelné přírody a k tomu potěšení z kulturního dědictví původního polynéského etnika.

Je to ostrov dvojitý – vznikl kdysi ze dvou sopek. Má menší západní část a větší východní část s národním parkem sopky Haleakala (Dům slunce), největší světové spící sopky. K jejímu kráteru směřuje dlouhý táhlý masiv. Na svahu stojí observatoř a všude kolem roste nádherný místní endemit zvaný Stříbrný meč. Nahoře se na chvíli nad velikým barevným kráterem protrhaly mraky, které často halí vrcholy vysokých hor, a do obrovského kráteru bylo možné nahlédnout.  

Státní park Iao Valley leží na úpatí dávno vyhaslé sopky Puu Kukui a jeho hlavní dominantou je vysoký a zelení pokrytý monolit Iao Needle. Zde v tomto krásném údolí byla koncem 18. století svedena jedna z krvavých bitev v procesu sjednocování havajských ostrovů. Bojovníci z Velkého ostrova nahnali obránce Maui do sevřeného údolí a do posledního je pobili.

O kousek dále byl později naopak vybudován mírový park, věnovaný několika z hlavních etnických imigračních proudů. Japonci, Číňané, Korejci, Portugalci, Portoričané – ti a mnozí další svým naprostým promícháním s původními Polynésany a mezi sebou navzájem vytvořili dnešní moderní havajské etnikum.

Pláž Kapalua Bay na Maui je jedním z favorizovaných míst, kam Havajci i Američané z pevniny přijíždějí uzavřít sňatek – přímo na pláži. Přítomen je jen oddávající kněz a fotograf. U pláže pak čeká nezbytný dlouhý bílý lincoln.

Do městečka Hana na návětrné východní straně ostrova Maui se jede dolů strhující scenérií s více než 600 serpentinami. Zdejší nádherné prostředí si po svém bouřlivém životě zvolil jako místo svých posledních let a svého posledního odpočinku Charles Lindberg – který jako první přeletěl Atlantický oceán.

Ostrov Maui je jedním z 8 ostrovů hlavní skupiny. Z toho jsou 4 větší: Oahu, Hawaii neboli Velký ostrov, Maui a Kauai, a 4 menší, které z různých důvodů nejsou běžně přístupné.

(Všechny fotografie v článku uvedené jsou vlastní a vlastní je také následující mapka z cesto-faktopisné knihy „Sen o Tichomoří“ o příběhu Polynésie, Melanésie a Mikronésie.)

Celý ostrovní řetězec havajských ostrovů tvoří pásmo více než 130 ostrovů, ostrůvků a atolů, ležících uprostřed Tichého oceánu poblíž obratníku Raka, 3800 km jihozápadně od pobřeží Kalifornie. Havajské ostrovy jsou nejodlehlejší a také nejdelší souostroví na světě. Vznikly sopečnou činností v podmořské puklině, která se táhne směrem od severozápadu k jihovýchodu v délce několika tisíc kilometrů.

Jednotlivé ostrovy dnešního souostroví vznikaly postupně uvedeným směrem.

Mezi nejmladší patří Midwayské ostrovy, které již jsou atolem. Zde se roku 1942 odehrála významná bitva o Midway mezi Spojenými státy a Japonskem, která zvrátila průběh války ve prospěch USA.

Naopak nejmladší ostrov leží na konci řetězce na jihovýchodě. Je to ostrov největší a jeho sopky jsou nejmohutnější. Jmenuje se Hawaii (zvaný většinou Big Island-Velký ostrov) a podle něj bylo nazváno i celé souostroví.

Velký ostrov-Hawaii stvořilo celkem pět sopek. Páteří ostrova jsou dvě největší havajské sopky:

Vyhaslá Mauna Kea je vůbec největší hora na světě, protože k její nadmořské výšce 4205 m je třeba připočíst ještě její podstatně větší výšku podmořskou (ke dnu oceánu 5500 m).

Mauna Loa je maličko nižší (4169 m, obvod přes 300 km, napříč 100 km), zato je aktivní a často soptí z některého ze svých kráterů. Má rozložitý táhlý vrchol a proto jí Havajci nazvali „Dlouhou horou“.

Hlavní město Velkého ostrova Hilo leží na východě ostrova, na jeho drsné návětrné straně. Odtud jsme postupně ostrov poznávali – z východu na západ přes sever ostrova, pak zase ze západu na východ přes jih ostrova.

Návětrná východní strana Velkého ostrova byla často svědkem obrovských vln tsunami. Pocítilo je před pár lety v plné síle i Hilo – vlna tsunami spláchla vše, co jí přišlo do cesty, včetně školy se všemi žáky. Život na Havaji není vždy „havaj“. Pomník obětem.

Návětrné strany ostrovů bývají bohaté na vláhu a bujnou tropickou přírodu – na východě Velkého ostrova Duhové vodopády (Rainbow Falls) blízko Hilo a pak nejvyšší havajské vodopády Akaka v bujném deštném lese ve stejnojmenném státním parku.

Na divokém pobřeží Hamakua na severovýchodě se nacházejí četná údolí a ze strmých výšin tu všude proudí další vodopády. Největší ze všech mohutných údolí je Waipio Valley (Údolí králů).

Oblasti Waimea s rozlehlými ranči se říká „kovbojská země“. Nalézá se tu i vůbec největší ranč celých Spojených států. V pozadí pomníku na snímku je vidět vysoká táhlá hora. To je Mauna Kea, nejvyšší hora Havajských ostrovů, a počítáno od úpatí hory na dně moře, současně nejvyšší hora světa. Na druhém snímku jsou možná rozeznatelné bílé kopule astronomické observatoře.

Na závětrném slunečném západním pobřeží Kona se ve velkém mořském zálivu u historického městečka Kailua (s letním palácem krále Kalakaua a nejstarším havajským kostelem) každoročně koná slavný závod Havajský železný triatlon.

Let helikoptérou ze západního pobřeží přes skoro celý ostrov na východ s výhledem na mohutné sopky Mauna Kea i Mauna Loa.

Pak nad trvale činnou sopkou Kilauea. Místo zeleně začala najednou převládat láva, a okolo kráteru hořely lesy. Při přeletu nad kráterem pilot pustil do sluchátek ještě burácení známé Orffovy skladby Carmina Burana. Dojem mohutný.

Pak se let opět stočil k Hilu a druhou hlavní atrakcí bylo letecky viděné pobřeží Hamakua, jímž jsme dříve projížděli. Prolétli jsme se i vnitřkem údolí Waipio a měli ty dramaticky krásné kopce a vodopády téměř na dosah. Na závěr vyhlídkového letu zklidnění nad líbeznou zelenou krajinou s oblými bývalými krátery.

Na západním slunečném pobřeží se pěstuje věhlasná káva odrůdy Kona a makadamové oříšky. Z jedné farmy s ochutnávkami kávy čisté, s příchutí vanilky, oříšků, čokolády, atd., dokud to srdce vydrží, byl výhled na  záliv Kaelakekua, kde v roce 1779 zahynul evropský objevitel Havajských ostrovů, kapitán James Cook.  Bílý pomník – malá bílá svislá čárka – stojí u moře na druhé straně zálivu.

Národní historický park Puuhonua o Honaunau neboli City of Refuge (tj. útočiště, místo azylu pro narušitele tabu – zákonů, jimž podléhal život staré Havaje). Významné havajské posvátné místo s mauzoleem 23 havajských králů, které střeží desítky vyřezávaných dřevěných bohů.

Národní park Hawaii Volcanoes (na seznamu světového dědictví UNESCO) – představuje množství velkých i malých kráterů, kouřících fumarol, kalder, lávových tunelů  a lávových polí, s nejaktivnější sopkou světa Kilauea, jejíž jeden aktivní kráter jsme viděli předtím z helikoptéry.

Tři první snímky zleva doprava tvoří dohromady pohled na kalderu sopky Kilauea. Pak lávový tunel a další kráter sopky Kilauea.

Ostrov Oahu je třetím největším havajským ostrovem. Je to ostrov plný barev, mnoha památek a pohnuté historie. Žije na něm většina havajského obyvatelstva, většinou v hlavním městě Havajských ostrovů Honolulu.

Poblíž Honolulu se nachází turistické centrum Waikiki s proslulou pláží a s lesem výškových budov – takový milý havajský „Jižák“. Na jeho konci ve směru od Honolulu se rozkládá rozlehlý park Kapiolani, a za ním se tyčí místní dominanta – hora Diamond Head, ze které je vidět celé Waikiki.

Pláž Waikiki není jen tak nějaká pláž a zřejmě by se na mnoha místech po světě našly pláže hezčí, ale má báječnou duši. Tou je havajský styl Aloha, který prostupuje celým životem místních lidí a který se na návštěvníky tak příjemně přenáší.

Podél pláže se táhne hlavní promenáda. Uprostřed moderních výškových hotelů se skrývají historické první hotely.

A také King´s Village – historizující seskupení stavbiček. Všude jinde než v Americe by to byl kýč. Tady je to prostě roztomilé. V objektu se nachází muzeum královské gardy. Havaj měla smůlu – sjednocené samostatné Havajské království trvalo jen necelé století. A tak se Havaj snaží uchovávat vzpomínku na něj nejen prostřednictvím exponátů v muzeích.

Královská garda před nadšenými diváky předvádí v pravidelných intervalech a ve svižném tempu parádní „představení“.

Každý den vpodvečer se na pláži ozývá hudba. Jak je patrné – Havajci si nekomplikují život věkovou či rozměrovou diskriminací.

Místo nad Honolulu zvané Punchbowl  je veliký kráter někdejší sopky připomínající obrácenou nádobu na punč. V něm největší hřbitov Oceánie – Národní pacifický hřbitov – po Arlingtonu druhý americký nejvýznamnější.  Poslední místo odpočinku tu našlo 20 tisíc mužů a žen, kteří padli na bojištích v Pacifiku během druhé světové války – včetně těch, kteří zahynuli nedaleko odtud, v honolulském Pearl Harboru. Americké oficiální hřbitovy mají vždy stejnou parkovou úpravu, kdy náhrobní kameny se jmény jsou zasazeny v úrovni terénu, v trávě.

Malé historické centrum Honolulu, hlavního města Havajských ostrovů:  socha Kamehamehy, sjednotitele havajských ostrovů v pozadí s palácem Iolani – jediným královským palácem na území USA. Budova senátu se sochou posledního havajského panovníka, kterou byla královna Liliuokalani. A pak už jen pár dalších starších staveb, obklopených lesem výškových budov.

Honolulské Bishop muzeum obsahuje největší sbírku kultury národů nejen ostrovních zemí Polynésie, ale celé Oceánie. Jen malá ukázka, např. královské ozdoby z peříček barevných ptáků.

(Mimochodem – slavné ukulele a havajská kytara původními havajskými nástroji nejsou, naopak jsou ve zdejší kultuře poměrně nové),

Pearl Harbor – přístav v Perlovém zálivu s památkami na oběti z napadení USA Japonskem v prosinci 1941, během kterého byla zničena významná část americké tichomořské flotily a kdy během pár minut zemřely tisíce nic netušících námořníků. Nejvíce v potopeném křižníku Arizona, který dodnes leží pár metrů pod mořskou hladinou a je navždy hrobem asi 900 námořníků (z celkem asi 1200, kteří na Arizoně zahynuli).

Napříč nad vrakem USS Arizona, ležícím těsně pod hladinou moře, byl postaven bílý pietní památník, ke kterému se jezdí lodí.

Ještě předtím jsme shlédli asi půlhodinový film s autentickými záběry z přepadu, navštívili výborné muzeum a Tichomořský ponorkový park Bowfin s možnosti prolézt ponorku, která se zúčastnila mnoha bojových akcí za 2. světové války v Tichomoří.

Ostrov Oahu má kolem dokola řadu krásných pláží v četných zátokách. Mnohé z historického hlediska významného se ale nalézá spíše uvnitř ostrova. Třeba vyhlídka  Nuuanu Pali Lookout, kde se v roce 1795 konala jedna z rozhodujících bitev za sjednocení havajských ostrovů pod jedinou vládu, ve které vojsko Kamehamehy Velkého porazilo oahské bojovníky.

Nebo nádherně do přírody zasazený japonský buddhistický chrám Byodo In, který je přesnou kopií stejnojmenného chrámu z Kjóta.

Na Havajských ostrovech jsou zastoupena mnohá náboženství. Mormoni tu mají také svůj svatostánek, ale kromě toho založili a provozují Polynéské kulturní středisko. Jeho příjmy používají k financování své univerzity, která je díky tomu finančně dostupná pro mnoho mladých lidí z různých částí Oceánie. Tito studenti zase na oplátku účinkují jako pořadatelé či jako aktéři představení Polynéského kulturního střediska, které návštěvníkům umožňuje se seznámit s tradiční domorodou kulturou obyvatel celé Polynésie.

V Polynéském parku byly postaveny vesnice, představující různé části Polynésie. V každé vesnici bylo co si prohlížet a navíc v každé se ve stanovenou dobu konalo její představení. Na závěr dne se koná hudebně-taneční představení postupně všech havajských ostrovů na plovoucích prámech. Jako poslední projela královská havajská rodina.

Trochu osvěty:

Do Polynésie patří ostrovy, které se nacházejí v prostoru trojúhelníku mezi Havají, Novým Zélandem a Velikonočním ostrovem, včetně těchto uvedených. Uprostřed polynéského trojúhelníku leží pět souostroví Francouzské Polynésie s hlavním ostrovem Tahiti, a dále Samoa, Tonga, Cookovy ostrovy, a některé další. Přes obrovské vzájemné vzdálenosti se všechny části Polynésie vyznačují společnými kulturně homogenními rysy a každá část pak ještě vlastními svébytnými rysy. Dalšími částmi Oceánie neboli Tichomoří jsou Melanésie a Mikronésie.

Od roku 1780 se havajské ostrovy staly populární zastávkou lodí plujících mezi Severní Amerikou a Čínou.

Roku 1810 se všech osm havajských ostrovů sjednotilo pod vedením krále Kamehamehy Velikého (roku 1843 bylo Havajské království mezinárodně uznáno za samostatný stát).

Od roku 1820 přijížděli na Havaj první misionáři a začali zdejší společnost silně ovlivňovat. Kromě nové víry přivezli také písmo. Havajská společnost začala rychle přejímat západní způsob života, oblékání a práva.

Současně s misionáři se tu objevili i velrybáři a začali využívat zdejší přístavy. V letech 1825–1870  byla Havaj velrybářským centrem Pacifiku, což velmi změnilo tvář zdejších měst – hlavně Honolulu a Lahainy.

Další velkou společenskou změnu přinesl obchod s cukrovou třtinou. Doba velrybářství skončila a království se stalo závislým na cukru, resp. na majitelích cukrových plantáží. Podmínky obchodování s cukrem určovaly Spojené státy a navíc Havaj představovala pro USA vysoce strategické místo. Proto přes protesty rodilých Havajců byla sjednaná dohoda o výměně Perlového zálivu (Pearl Harbor), po kterém USA dlouho toužily, za bezcelní dovoz cukru do Spojených států.

Bílí plantážníci se snažili o plné ovládnutí státu. Roku 1893 vyvolali vzpouru, svrhli královnu Liliuokalani a za prozatímního prezidenta vyhlásili plantážníka Sanforda Dolea. Ten se 4. července 1894 pak sám prohlásil prezidentem Havajské republiky.

Pro Havajce zůstala Liluokalani jejich královnou a její oblíbená píseň „Aloha, oe“ je dodnes neoficiální havajskou hymnou.

Spor o anexi Havaje (ani americké mínění totiž nebylo jednotné) nakonec rozhodla španělsko-americká válka roku 1898, v níž se bojovalo mj. o Filipíny. Ty byly od USA vzdálené 12 tisíc kilometrů, USA potřebovaly místo k mezipřistání při plavbě k Filipínám, a morální dilema se přestalo řešit – Havaj byla toho roku anektována. Prvním guvernérem se stal pochopitelně Stanford Dole, plantážník s cukrem, pak s ananasem. Jeho bratranec si koupil celý ostrov Lanai a přebudoval na ananasovou plantáž.

Roku 1959 se Havaj stal 50. státem USA. Konec osvětové vsuvky.

Ostrov Kauai je ze čtyř hlavních havajských ostrovů nejmenší, ovšem naprosto úchvatný a mnohými označovaný za nejkrásnější. Vznikl z nich jako první, a jak řekl náš kauaiský řidič-průvodce „měl čas na to, aby zkrásněl“. Kauai je rájem pro milovníky přírody, a ta je tu minimálně civilizačně zasažená.

Velkou atrakcí ostrova je Waimea Canyon, zvaný „Grand kaňon Pacifiku“, hluboký a členitý kaňon, který kdysi vymlela řeka Waimea v barevných skalách. Dlouhý asi 16 km, široký 1,5 km a hluboký 900 m. Je sice menší než slavný arizonský Grand Canyon, ale vzhledem k malým rozměrům ostrova je relativně ohromný. Tento geologický zázrak lze obdivovat z desítek vyhlídek, a na rozdíl od slavného Velkého kaňonu bez davů turistů a všeho, co s tím souvisí.

Zajeli jsme také k Alžbětině pevnosti (Fort Elisabeth) z roku 1817, připomínce z doby ruského vlastnictví Aljašky. Pevnost byla součástí dalšího ruského plánu – na postupnou  kolonizace Havaje  a jejího pozdějšího připojení k Ruskému impériu. Jenže v tu dobu došlo k uvedenému vítěznému tažení krále Kamehameny za sjednocení havajských ostrovů, a za této změněné situace  Rusové opustili Havajské ostrovy hned po postavení pevnosti a k rozšiřování ruských koloniálních plánů na Havaji nedošlo.

Na místě jsme zjistili, že nejen z ruských plánů, ale také z celé pevnosti nezbylo už nic, jen informační nástěnka.

Zato jsme se poblíž hlavního města Lihue naopak zajeli podívat na něco, co běžně prohlídky ostrova Kaui nezahrnují. Vzhledem k tomu, že jsem programově bohaté poznávací cesty po světě pro komorní skupiny sama pod hlavičkou své cestovní kanceláře pořádala, mohla jsem zařadit do programu vše, co jsem pokládala za významné. (Po 13 let do 79 zemí všech kontinentů, pokaždé jinam). Byly to cesty nevýdělečné, zato pro potěšení všech zúčastněných.

Jak jsem už uvedla, osídlili havajské ostrovy v letech 300–700 nejdříve lidé z Markézských ostrovů. Později příchozí je nazývali Menehune. Byla to vývojově jednodušší skupina Polynésanů, zato vynikající jako kameníci a stavitelé. Jejich díla existují dodnes. Dějiny Havajských ostrovů začaly jejich příchodem. Byli to lidé menšího vzrůstu, s jednoduchým způsobem života i jednoduchým společenským zřízením. Živili se jen sběrem plodů divoce rostoucích stromů, především nepravých palem pandánů, a tím, co poskytlo moře. Zemědělství neznali.

Na Havajských ostrovech žili především na ostrově Kauai a postavili zde řadu kamenných děl. Jejich nejslavnější stavbou je Niumalský příkop na řece Waimea – hráz z dokonale opracovaných kamenných kvádrů. Zhotovili ji na objednávku nových polynéských příchozích pro potřebu zavlažování polí a na uchovávání ryb.

Vodopády Wailua Falls. Řeka Wailua je jedinou splavnou řekou Havajských ostrovů.

Treky po ostrově Kauai byly skvělé. Jak středem ostrova, tak podél pobřeží.  

Jako poslední jsme obdivovali nádherné údolí Hanalei, které bylo v lichotivém pozdně odpoledním slunci skvěle nasvícené. Protéká  jím v meandrech řeka zavlažující fotogenická pole s tarem.

Když jsme přiletěli na Havaj, byl měsíc srpeček. Poslední večer na pláži na ostrově Kauai jasně svítil v úplňku a házel odlesky po mořských vlnách. Následující den nás čekal odlet domů. Po dvou týdnech na Havaji jsme měli v duši jak v pokojíčku, prostě „havaj“.

Tak by to mělo být a dnes bohužel není. Z celého srdce přeji požáry trápené Havaji, aby co nejdříve překonala následky strašné pohromy – i když ztracené životy nahradit nelze. Čest jejich památce!