Možná si ještě pamatujete na vzácný úkaz - tranzit Venuše přes sluneční kotouč v roce 2012. Dal by se teoreticky pozorovat tranzit Venuše zároveň s Merkurem? (délka blogu 5 min.)
Merkur a Venuše mají ve Sluneční soustavě jednu výsadu - obě planety obíhají uvnitř oběžné dráhy Země kolem Slunce. Čas od času tedy můžeme ze Země pozorovat tzv. tranzit - jejich přechod přes sluneční kotouč. Všechny ostatní planety podobné divadlo nabídnout nemohou - z logického důvodu: nikdy se při své cestě vesmírem mezi Zemi a Slunce nedostanou.
Kdyby ležely oběžné dráhy jednotlivých planet ve stejné rovině, mohli bychom z principu věci pozorovat tranzity vnitřních planet jednou (nebo i vícekrát) za rok. Situace ale není tak jednoduchá.
Sklon oběžných drah
Všechny tři planety (Země, Venuše a Merkur) se pohybují po různých oběžných drahách, které se liší nejen svou vzdáleností od Slunce ale také svým vzájemným sklonem.
Merkur obíhá kolem Slunce po dráze, která je oproti dráze Země nakloněna o 7,004 89°, u Venuše se jedná o sklon 3,394 71°. Tento malý rozdíl celou věc značně komplikuje.
Planetární těleso Venuše nebo Merkuru se většinou během kritické doby, kdy by se dal pozorovat přechod přes sluneční kotouč, na našem nebi nachází těsně nad nebo pod Sluncem.
Tranzit planety Venuše
Přechody Venuše přes sluneční kotouč, nazývané také tranzity, jsou velmi, velmi vzácné. Za 243 let se konají pouze čtyřikrát. Od vynálezu dalekohledu na počátku 17. století byli astronomové schopni pozorovat pouze 6 přechodů.
Zatím poslední tranzity, které se daly na naší planetě pozorovat, se konaly 8. června 2004 a 6. června 2012. Na ten z roku 2004 museli vědci čekat 122 roků, další se konal 8 roků poté. Přechody Venuše se totiž pozorují v přesných intervalech: je mezi nimi časová prodleva 8, 105, 8 a 122 let. Poté cyklus začíná znovu. Dalšího tranzitu Venuše se tedy dočkají naši potomci až za 95 let.
Tranzit planety Merkur
Přechody Merkuru jsou mnohem častější. Planeta prochází přes sluneční kotouč při pohledu ze Země zhruba 13x za sto let. Je to logické. Merkur obíhá kolem Slunce (díky nižší vzdálenosti) rychleji. Jeho rok je kratší a častěji se tedy může teoreticky objevit na spojnici Země-Slunce. I jeho oběžná dráha je ovšem skloněná oproti rovině oběžné dráhy Země. To pak dělá z tranzitu Merkuru přes sluneční kotouč poměrně vzácný jev.
Zatímco poslední přechod se konal 11. listopadu 2019, na další si počkáme do 13. listopadu 2032.
Společný tranzit? Má cenu si natahovat budík?
Vzhledem k tomu, jak vzácné jsou oba předchozí popisované jevy, je jasné, že se společného tranzitu obou planet nejspíš nedočkáme. Nejen se se tu musí ve vhodnou chvíli protnout roviny oběhu dvou planet… musí dojít k protnutí tří rozdílných oběžných drah.
Dvojité přechody Merkuru a Venuše jsou principiálně možné, ale zároveň jsou bohužel také extrémně nepravděpodobné.
Vědci spočítali, že se příštího společného přechodu Merkuru a Venuše přes sluneční kotouč nikdo z nás nedožije. A nedožijí se ho ani naši blízcí potomci.
Dá se totiž očekávat až v 70. tisíciletí - přesněji v roce 69 163.
Na následující dvojitý tranzit si lidstvo počká ještě déle. Měl by se konat v roce 224 508.
Ani v minulosti nebyl tento jev příliš častý. Ke společnému přechodu přes sluneční kotouč za posledních 280 000 roků nedošlo ani jednou.
