Leží v hermeticky uzavřených vitrínách v muzeích. Jsou nazývány nejvzácnějšími kameny. Počet meteoritů, které denně zasahují naši planetu ale není zdaleka tak nízký, jak by se mohlo na první pohled zdát.
Ročně se se Zemí srazí přibližně 50 000 tun meteoroidů nejrůznějších velikostí. Množství vesmírných kamenů, kterými se Země ročně obohatí, tedy není zrovna malé. Na první pohled by se mohlo zdát, že by měl být zemský povrch přímo posetý meteority. Proč tomu tak není?
Na to, aby na povrch Země mohl dopadnout alespoň malý kousek meteoritu, musí mít před vstupem do atmosféry hmotnost minimálně 50 kg. Menší objekty se letem atmosférou doslova vypaří. Ročně dosáhne povrchu jen asi 3500 těles s hmotností 500 g. Statistika říká, že pět z nich může trefit lidská obydlí. Pokud jsou těžší než 200 g, mají dostatečnou energii na to, aby prorazily taškovou střechu domu.
Meteority, které „padají do klína“
V roce 1974 se to podařilo 3,14 kg těžkému meteoritu, který prorazil střechu školy v Íránské vesnici Naragh. Ale ani Evropě se podobné úkazy nevyhýbají. Několik let předtím, v roce 1962 prorazil 738 g těžký meteorit střechu rodinného domku v Kielu. V roce 1988 si pro změnu vybral 1,2 kg těžký chondrit za přistávací plošinu střechu skleníku v německém městečku Trebbinu.
Ještě daleko vzácnější jsou případy, kdy se meteorit trefil do auta. Poprvé se to stalo v roce 1938 v obci Blend v USA. Vesmírný kámen zasáhl garáž a v ní stojící parkující vůz. Podobný případ se udál v roce 1992. Majitelka v autě naštěstí neseděla. Považovala škody na svém voze nejprve za vandalismus a zavolala proto policii. Až ta pak našla meteorit, který rozbil zadní část auta a přitom jen těsně minul jeho nádrž. Vážil celých 15 kg.
Daleko dramatičtější nehoda se přihodila v roce 1994. Meteorit zasáhl přední sklo jedoucího auta, navíc v oblasti řidiče. Zranil ho jen lehce, na pravé ruce. Odrazil se od palubní desky, prolétl mezerou mezi řidičem a spolujezdcem a usadil se na zadním sedadle, které bylo naštěstí prázdné. Skupina dalších fragmentů tohoto meteoritu, nalezená na místě dopadu, vážila kolem 50 kg.
Statistika říká, že se dá s poškozením osob jako následek pádu meteoritů počítat každých 30 let. Dopady opravdu ničivých meteoritů (nebo spíše malých asteroidů) jsou naštěstí daleko zřídkavějším jevem.
Global killer
Jako příklad pro celosvětovou katastrofu, kterou může vyvolat pád asteroidu, slouží masový úhyn více než poloviny na Zemi žijících živočichů před 65 milióny lety. Na vině byl zhruba 10 - 16 km velký asteroid, který dopadl na polostrov Yucatán. Trefil Zemi rychlostí až 40 000 m/s. Zatímco se jeho přední strana zarývala do povrchu Země, byla jeho zadní strana ve výšce, v jaké dnes běžně létají dopravní letadla. Srážka měla energii, odpovídající miliónu atomových bomb, jaké byly svrženy na Hirošimu. Kráter, který po sobě zanechala, je 200 km široký a 1,5 km hluboký.
Paradoxně by to ale nebyly primární škody, které by ohrozily lidstvo v případě, že Zemi postihne podobná katastrofa. Daleko ničivější než přímá exploze je vlna tsunami v případě, že asteroid dopadne do oceánu. Vzhledem k tomu, že je Země ze 70 % pokrytá vodou, je dopad do vodního prostředí pravděpodobnější, než „suchá“ kolize. Vzniklá vlna by obletěla celou zeměkouli a smetla stovky kilometrů přímořských oblastí. Bydlí v nich minimálně třetina lidstva.
Zvyšuje se hmotnost Země dopadajícími meteority?
Meteoroidy, které kolidují se Zemí, mohou mít ale možná ještě jiný, nečekaný účinek. Pokud planeta nabírá další a další hmotu, mohla by se její oběžná dráha změnit z téměř kruhové na eliptickou. Změny by vyvolaly drastické proměny klimatu. Navíc by se díky zvýšené hmotnosti Země změnila také síla, kterou nás k sobě přitahuje – váha, na kterou se postavíme, by ukazovala stále vyšší číslo. Nakolik je takový scénář pravděpodobný?
Když budeme počítat s každodenním přírůstkem 100 tun (číslo je nadhodnocené), „přibere“ Země za rok zhruba 36 tisíc tun. Za milión let je to 36 gigatun a za celou svou kariéru by naše planeta takovýmto způsobem „ztloustla“ o 164 biliónů tun. To už je na první pohled celkem úctyhodné číslo. Ale jen na první pohled. Sama Země totiž váží nesrovnatelně více, 6 triliard tun (číslo, které má 21 nul). Hmota, kterou přinesly meteority tedy tvoří pouhé tři milióntiny procenta. To je tak nepatrné číslo, že je vliv hmoty meteoritů na oběžnou dráhu Země nepatrný a nepozorovatelný.
Hmotu, která na Zemi padá z nebe, navíc vyvažuje ztráta pozemské atmosféry. Denně opustí naši rodnou planetu 260 tun plynů. Přírůstek váhy díky meteoritům tutu ztrátu dokonce ani nevyváží.
Pokud každé ráno vstoupíte na váhu, která si navykla ukazovat poslední dobou stále vyšší čísla, nebudou na vině asteoroidy. Alespoň ne přímo.
