Malý výlet do historie ... a také chemie skleněných vánočních ozdob. Vánoční stromky a vánoční ozdoby prý skutečně nevznikaly ve stejnou dobu. (délka blogu 5 min.)
První vánoční stromky byly ozdobeny jablky, ořechy a sušeným ovocem. Oblíbená prý byla také cukrátka. Dnešním cukrovinkám nejspíš moc podobná nebyla, vánoční stromky se totiž dostaly do módy už v 16. století. Sladkosti a třeba také mandle se prý často rovnaly do kornoutků, které se pak věšely na stromek. “Ozdoby” na stromku pak byly současně také vánočními dárky, které byly dostupné i těm chudším rodinám. Někde se na vánoční stromek věšely i jiné potraviny - například sýr.
Nejedlé ozdoby
Před zhruba 150 roky se do módy dostaly jiné ozdobičky. Nebyly už jedlé, ale sloužily jen pro okrasu. Z lepenky se začaly dělat různé figurky - rybky, psi, pávi, kozy, sloni, apod. Papírová hmota se musela nejdříve nadrtit a poté se lisovala ve formách do výsledné podoby. Ozdobičky se pak barvily a aby byly lesklé, potahovaly se folií. Dělaly se většinou v okolí Drážďan, a tak dostaly podle německého města také svůj název. Podobné figurky se často využívaly také jako hračky pro děti.
Sklo se na vánočním stromku objevilo možná z nouze. Skláři, kteří přišli s prvními skleněnými ozdobami, rozhodně nepatřili k bohatým vrstvám populace. Traduje se, že ti nejchudší si nemohli dovolit pověsit na stromek ani tehdy oblíbená jablka a ořechy, sáhli tedy po materiálu, který jim byl dostupný. Z malých nevyužitých baněk na parfém tehdy vznikly improvizované vánoční ozdoby. Nápad to byl dobrý. Ujal se - a dnes si vánoční stromek bez lesklých zářivých skleněných ozdob neumíme představit.
Proč se vlastně vánoční ozdoby tak krásně lesknou? (trocha vánoční chemie)
Je to tím, že bývají uvnitř postříbřené - nebo alespoň ty dražší z nich. Stříbrný povlak se nachází na vnitřní straně skleněné baňky - a funguje jako nejlepší ušlechtilé benátské zrcadlo.
Stříbření skla není zrovna jednoduchý úkon. Potřebujete k němu hned několik chemikálií. Nejprve musíte namíchat roztok se stříbrnými ionty. Použijete dusičnan stříbrný a hydroxid draselný
AgNO3 (roztok) + KOH(roztok) ->AgOH(sraženina)ˇ + KNO3(roztok)
Kdyby šlo stříbro jen tak rozpustit ve vodě, bylo by to ovšem příliš jednoduché. Věc má samozřejmě jeden háček. Z roztoku se začne srážet hydroxid stříbrný (zde označený jako AgOH(s)). Stříbro ale potřebujete v tekuté formě a ne jako sraženinu na dně baňky, využijete tedy vlastností čpavku. Ten nejen že opravdu intenzivně páchne - ale také rozpouští nežádoucí hydroxidovou sraženinu. S jeho pomocí se totiž vytvoří tzv. “komplex” - složitější sloučenina, rozpustná ve vodě.
2 AgNO3 (roztok) + 4 NH3 (roztok) -> 2 [Ag(NH3)2]+ (roztok) + NO3 – (roztok)
V zásaditém prostředí způsobeném hydroxidem, teď už nejsou v roztoku skoro žádné volné stříbrné ionty. To bylo právě cílem přípravy roztoku.
K němu teď přijde v baňce, kterou chcete postříbřit, roztok glukózy. Ta oxiduje, zatímco stříbro se redukuje a vytvoří na povrchu skla souvislou stříbrnou vrstvu. V následující rovnici je zobrazena ve formě R-CHO, tj. skupiny CHO- která se váže na organický zbytek molekuly (“R”).
2 [Ag(NH3)2]+ (roztok) + 3 OH– (roztok) + R–CHO(roztok) ->
2 Ag(ve vrstvě na skle) + R–COO– (roztok) + 4 NH3(roztok) + 2 H2O
Vznikne tak “zrcadlo”, které je zevně chráněné skleněnou vrstvou - je tedy poměrně stabilní. Možná i vy máte doma starožitné vánoční ozdoby. Ve velkém se začaly dělat koncem 19. století.
Co bylo dřív? Stromeček nebo ozdobičky?
Odpověď na tuhle otázku je jednoznačná. Vánoční ozdoby se začaly používat daleko dříve než stromky v takové podobě, v jaké je známe dnes. Ještě o několik set let dříve lidé na vánoce zdobili větve, které se splétaly do podoby věnce nebo primitivního “stromku”. Ten se prý často věšel na strop, aby nepřekážel v běžném každodenním provozu domácnosti.
