"Zbij mě! Já strašná svině!"

Vdala jsem se za Tammyho, přímého potomka čerokézských indiánů. Poznali jsme se v New Yorku, kde jsem se chtěla prosadit jako malířka. Tammy v New Yorku vystudoval a proháněl holky, kterým zřejmě ukázal cestu k Šangri-La.

Pokud žijete v New Yorku, mysl a vnímání si nastavíte na velkoměsto. Žijete rychle, uspěchané dny ubíhají jeden za druhým a život vám protéká mezi prsty. Město nikdy nespí, obchody, bary a restaurace jsou otevřené celou noc, auta a taxíky křižují ulice, můžete si užívat čeho se vám zachce.

I když měl Tammy indiánskou krev, čistou a dokonalou, ve městě jsem jeho původ nevnímala. Choval se naprosto městsky. Vystudoval vysokou školu, založil si firmu a prosadil se.

Vysoké, štíhlé a dokonalé krásky, které prošly jeho lůžkem, a nebylo jich málo, oceňovaly jeho exotický zjev smyslnou přítulností. Tichou poštou si předávaly šeptandu o jistých schopnostech, které sice nejsou zárukou trvalého vztahu, spíše olíznutím ďáblova kopýtka, ale rozhodně jim ukáže cestu k Šangri-La.

Jeho minulost mě trochu děsila. Tušila jsem, že se jeho předchozím milenkám nikdy nemůžu rovnat a náš vztah jsem vnímala jen jako dočasnou epizodku. Takovou tu, jak si s kamarádkami v baru dáte pár skleniček vína, oči se vám zamží a řeknete: „Holky, pamatujete si na Tammyho? Ten byl tak skvělý v posteli, až bych brečela.“ A zasmějete se.

Jenže Tammy zůstával. Pevně svíral moji ruku na ulici, když jsem chtěla přeběhnout silnici, v zimě mi před domem utáhnul šálu a vzápětí škádlivě zatahal za vlasy. Při odchodu z restaurace mě štípnul do zadku, až jsem nadskočila a hlasitě zaržál jako kůň. A já se smála.

Když se uprostřed noci začal oblékat, že skočí pro něco k jídlu, chytila jsem ho za tričko: „Co blbneš?“  A v půl druhé ráno smažila bramboráky nebo chleba ve vajíčku a nahá tancovala po kuchyni.

Smála jsem se, když jsme si v mém starém bytě napustili vanu a já si povzdechla, škoda, že nemáme perličkovou koupel a Tammy se zachechtal, že máme, zatlačil a vodou nahoru probublalo několik rozpustilých bublinek různých velikostí.

Jenže minulost sice nemá nohy, zato vás vždycky dohoní, dýchne vám za krk a zašeptá: „Myslel sis, že zdrhneš, co?“

A tak jsem jednoho dne přicházela k domu, kde jsme měli byt a přímo před ním stálo luxusní auto. Když jsem ho míjela, dveře směrem na chodník se prudce otevřely a vyklonila se z nich blond hlava. „Neměla byste chviličku?“, pronesla směrem ke mně.

Rozhlédla jsem se po chodníku a pochopila, že slova patří opravdu mně.

V autě seděla žena s nakrátko ostříhanými blond vlasy, v béžových šatech na ramínka a dlouhé nohy měla překřížené přes sebe. Z rudých úst zhluboka vydechla kouř z cigarety a povytáhla si šaty na pravém stehně vysoko nahoru. Spatřila jsem vytetované srdce proklaté opeřeným šípem a v něm ozdobný nápis Tammy.

Posadila jsem se na zadní sedadlo vedle ženy, dveře nechala pootevřené a pro jistotu i jednu nohu venku. Sakra, co mi chce?

Žena potáhla z cigarety a palcem si přejela spodní ret. „Nech Tammyho na pokoji, patří mně.“

Rozhlédla jsem se kolem sebe, jestli neuvidím kamery a nejsem součástí natáčení, ale vpředu seděl jen řidič v obleku a zarputile zíral před sebe.

„Prosím?“, zašeptala jsem nevěřícně.

Žena zahrabala v drahé kabelce v barvě pudru a vytáhla hrst bankovek. „Kolik chceš? Řekni. Na Tammyho se vykašleš a nikdo se nic nedoví.“

Odfrkla jsem si.

Žena znovu zahrabala v kabelce a vytáhla podélné sametové pouzdro. Otevřela ho a objevil se zlatý náramek se zářivými kameny. „Na, moje poslední nabídka.“

„Být vámi, radši bych si nechala odstranit to tetování.“, řekla jsem a vystoupila z auta.

Je pravda, že jsem pak v životě ještě mockrát přemýšlela, že jsem si ho tenkrát vzít měla a Tammy se smál, že on je jediný drahokam, který má cenu.

Každopádně tehdy jsem se nesmála a uhodila na Tammyho.

„Jóóó..to byla asi Bella.“, zahučel a podrbal se za uchem.

„Já myslela, že jsi se s poslední přítelkyní rozešel slušně?“

„Však taky jo, ale nebyla to Bella. Naposledy jsem chodil s její mámou.“, zachechtal se Tammy a odešel pryč z místnosti.

„Tammy, já tě vážně jednou zabiju!“, zavolala jsem za ním a zaslechla hlasitý smích.

Zabít jsem ho chtěla hned následující den.

Zastavila jsem se v rychlém občerstvení mexické kuchyně, kousek od Tammyho kanceláře, kam jsme občas chodili, že mu vezmu oběd. Snědá dívka s dlouhými copy stojící za pultem, naplnila dvě krabičky jídlem, jednu víc, že šla sotva zavřít a na závěr porci ozdobila nakládanými papričkami do tvaru srdce. „Pozdravujte Tammyho.“, řekla vesele a mrkla na mě.

Když mi krabičku podávala, všimla jsem si, že má na rameni vytetovaného orla s rozpřaženými křídly. Zatrnulo mi.

Dala jsem Tammymu krabičku s tím míň a otevřela svoji s papričkovým srdcem.

Tammy se zachechtal. „Maria, ta nikdy nezklame.“

„Ještě mi řekni, že jsi chodil i s touhle.“, otevřela jsem pusu a chladila vzduchem ostré jídlo.

Tammy na mě mrknul. „No, chodil..to se zrovna nedá říct.“

Cosi jsem zasípala a nebylo mi rozumět. Z očí mi vytryskly slzy a silně jsem se zpotila.

„Já jí jen jednou spravoval kasu.“, zasmál se. „Od té doby mi dává větší a super pálivé porce.“

-----------------------

Za pár dní odpoledne jsem šla po chodbě domů a uviděla vysokou ženu, jak tluče na naše dveře. „Hej, bídáku, otevři dveře! Že ty ses na mě zase vykašlal!“

Přešla jsem kolem bytu jakoby nic a pokračovala chodbou dál. Na tohle nemám nervy.

Žena se na mě podívala, usmála se a já si všimla, že nemá horní zuby a je hodně prošedivělá.

Tak to už je vrchol, on fakt bere úplně všechno, co mu přijde pod ruku. Končím!

Žena se za mnou otočila a zahulákala: „Nevíte, jestli už je Aram doma? Slíbil mi dvě slepice na polívku!“

„Aram bydlí o patro níž.“, řekla jsem a vrátila se zpátky ke dveřím bytu.

Musím se na to vykašlat, však jsem taky nebyla svatá.

A vzpomněla si na dlouhovlasého Lucase, se kterým jsem se seznámila na kurzu kreslení, těsně po mém příjezdu do New Yorku. Měl sytě modré oči a plné rty, s tmavou pihou v koutku. Dvakrát jsme se vášnivě líbali na chodbě a mělo to jiskru, jenže já jaksi cítila, že tam něco chybí. Vášeň to nebyla, ale Lucas měl tak nějak prázdno v rozkroku. Ne, že bych byla neuváženě náročná, ale Lucas zašeptal, že je původně žena a jestli mi to nevadí. Vadilo.

Zaplašila jsem vzpomínky a rozhodla se vyjít vstříc budoucnosti.

Budoucnost měla dveře vedle našeho domu, měla výlohu obloženou modrým sametem, kde se z výšky na vlasci houpal zářivě modrý půlměsíc a kolem něho drobné hvězdy. Přes sklo byl blyštivý nápis VĚŠTÍRNA – BLUE MOON a pod ním ozdobným písmem – POZNEJ SVOJI BUDOUCNOST.

Přede dveřmi často kouřil drobný muž s uhrančivým pohledem, hustými černými vousy, oblečený v plátěné haleně, volně spuštěné přes tmavé kalhoty. Jmenoval se Shanti, byl to Armén a když jsem šla se psem ven, občas mi nabídl ručně balenou cigaretu, zakouřili jsme si a popovídali.

Několikrát se mě zeptal, jestli chci znát svůj osud. A já se zasmála, mávla rukou, že to je dobrý, protože já na tyhle věci stejně nevěřím. Určitě by mi řekl přesně to, co potřebuji slyšet.

A právě na tohle teď nastal čas. Potřebovala jsem slyšet, že Tammy je můj osud.

Otevřela jsem dveře věštírny a drobné zvonečky nad nimi jemně zacinkaly.

Shanti rozhrnul tmavě modrý závěs zadní místnosti, podíval se mi do očí a usmál se.

Vzal mě za ruku, políbil ji a odvedl mě do setmělé komůrky, kde ukázal na křesílko u stolečku, jemně ozářené mihotem svíček. V pozadí potichounku hrála tklivá etnická hudba. Shanti se posadil naproti mně.

„Tobě já udělám grátis.“, řekl mazlivě se silným přízvukem a usmál se. „Protože jsi krásná.“

„Shanti, běž do prdele, to si nech pro zákaznice, které chceš ojet.“, ušklíbla jsem se.

Shanti se lstivě zasmál.

A pak si jedním pohybem svlékl přes hlavu plátěnou blůzu, hodil ji za sebe a odhalil tak vypracované tělo, lesklé a bez jediného chloupku. Vypjal prsa a několikrát zakroutil rameny.

Náhle si levou rukou sáhl na srdce a prudce předpažil dlaň směrem ke mně. Leskla se na ní stříbrná hvězda, třpytivě se zvedla do vzduchu a začala levitovat.

Zavrtěla jsem hlavou.

„Nešlo by to bez těch kabaretních triků?“

Shanti vcucnul hvězdu zpátky do dlaně, otevřel dřevěnou, vykládanou krabičku a vyndal ohmataný balíček karet.

Zamíchal ho a dlouhým tahem rozprostřel po stole. „Vyber si.“

Vytáhla jsem jednu z karet téměř u konce a obrátila ji. Shanti mi ji vytrhnul z ruky a hodil ji přes rameno za sebe.

„Tammy tě nemiluje a vrať se zpátky do Evropy, holko jedna!“, zadrmolil rychle a v tu chvíli zhasly všechny svíčky.

Zalapala jsem po dechu.

„Shanti, ty bídáku!“, prudce jsem vyskočila a převrhla křesílko. „Udělám ti tady z toho kůlničku na dříví, a ještě tě profackuju! Okamžitě mi řekni, co se děje!“

Shanti rozsvítil lampičku na zdi, sáhl do kovové truhličky za sebou a vytáhl dvě bankovky.

„Na, vezmi si to, já to nechci!“, a strčil mi do ruky dvě stě dolarů.

„Přišla sem taková vysoká dáma, s blond vlasy. Bohatá. Ptala se mě, jestli znám tebe a Tammyho. Řekla, že když tě přesvědčím, abys nechala indiána na pokoji, dostanu ještě pět set. Nechtěl jsem to udělat, ale kšefty moc nejdou. Ale ty moje kamarádka, udělej to!“, zavřel oči a nastavil vousatou tvář směrem ke mně. „Zbij mě! Já strašná svině!“

Jak ke mně otočil tvář, všimla jsem si, že má vzadu na krku vytetované ozdobné písmeno T.

Ukázala jsem na jeho krk. „Ještě mi řekni, že taky miluješ Tammyho a já se vážně svalím!“

„Néééé, já na holky. Ale já se doopravdy jmenuju Tigran. Shanti byla má matka.“

Ať je minulost nebo budoucnost jakákoliv, změnit ji nemůžeme.

Tammy mě doma chytil za bradu, políbil na špičku nosu a lehce mi dýchnul na čelo.

„To je nějaký indiánský obřad? Co to znamená?“, zeptala jsem tichounce.

Muž mých snů na celé kolo zívnul. „Ne, měla jsi tam řasu.“

Howgh.