Tanči pro svého muže!

Partnerské vztahy umírají na úbytě. Říká se tomu stereotyp, jednotvárnost, každodenní život. Jiskra žádostivosti vyhasla a tak se musíme podívat do jiných kultur, třeba indiánských, zda pro nás nemají praktickou radu k použití.

Indiánské ženy, vždy usměvavé a veselé, mají zvláštní jiskru v oku. Je to plamínek radosti, lehkosti a nadhledu, který mají geneticky daný. Ne, že by vždy zažívaly jenom dobré časy. Jde jenom o úhel pohledu, vnímání a hluboké pochopení čehosi neznámého, naladění se na vibrace souznění s planetou, přírodou a hvězdnou oblohou.

Však všichni sháníme potravu, rodíme se a umíráme, je nám zima i horko. Pokud namítnete, že my lidé, na rozdíl od zvířat a stromů, potřebujeme i duchovní potravu, touhu rozvíjet se a růst, povznášet se pomocí vjemů, vzdělávat se a být přírodě nadřazení, indiáni se zasmějí z celého srdce.

Aniž by studovali filozofii a přírodní zákony, vědí naprosto jistě, že všechno, co je kolem nás a co nás obklopuje, ať je to pod námi i nad námi, má svoji energii, svoje vibrace a ty se vzájemně propojují.

To, že moderní lidé zapomněli na to nejdůležitější, tedy ladění se v zájmu všeho, zapomněli dýchat, vnímat, propojovat se s hvězdnou oblohou, zapomněli, že tekoucí voda očišťuje nejenom tělo, že vítr nás hladí, stromy komunikují, hvězdy pláčou, rostliny se dojímají a ptáci se radují, neprospívá vůbec ničemu.

Indiáni tvrdí, že jsou věci, které vysvětlit nejdou, musí se jen prožít. A i potom jsou slovy nesdělitelné.

Také proč by měly?

Dokážete popsat jaký máte pocit, když vidíte duhu na obloze? Díváte se na ten zázrak, pokaždé jako poprvé, rozechvěje vás uvnitř stejně tak jako když jste byli malé děti, snažíte se dohlédnout kde končí a kde začíná, jaké má barvy, jak se prolínají, zkoumáte oblouk a jeho zakřivení. Usmíváte se, oči máte rozzářené, ukazujete na ni…a najednou je fuč. Přesto tam někde uvnitř ve vašem nitru, přetrvává pocit radosti, čistoty, nádhery, jakéhosi požehnání, že jste byli svědkem čehosi výjimečného. Cítíte se zvláštně očištění.

A můžete si stokrát opakovat, že se jedná jen o optický úkaz, vznikající odrazem slunečního světla na vodních kapkách, či zmrzlých krystalcích, v atmosféře.

Jde jen o to, co to ve vás rozezní.

Indiáni nevědí nic o optických úkazech ani o fyzice. Oni cítí a vnímají.

Vnímají, co je krásné a harmonické. Chápou, že duha je laděním harmonie. Je poslem souladu a souznění slunce, vody, vzduchu a větru v dokonalé a výjimečné kombinaci. Nevidíte ji každý den a vždy je připomínkou krásy a dokonalosti, v jednom jediném, prchlivém okamžiku.

Indiáni po celé generace vědí, že cítění barev a vnímání jejich harmonie, je důležitou součástí běžného života a závisí na nich jejich přežití. Vnímají jemné vibrace, které vydávají, a tak poznají, které plody v lese jsou jedlé a které jedovaté, které bylinky jsou tělu prospěšné, vnímají šepot stromů, vyprávějící o blížícím se větru, přinášejícím bouři, vnímají strach zvířat a nebezpečí, které jim od nich hrozí.

Vibraci smrti poznají bezpečně a cítí její nevyhnutelnost. Proto před ní nikdy neutíkají a stojí jí tváří v tvář. Ne, že by zkameněli strachy, anebo smlouvali. Oni se jednoduše ladí.

O tom, že u ostatních lidí dokážou vycítit nebezpečí nebo strach, a že sami umí vytvořit vibraci, kterou nepřátelé vnímají jako jasný a nesmlouvavý signál „nebojím se a jsem připravený tě zabít“, o tom už se napsalo mnoho.

Já ale chci psát o vibracích, které můžou harmonizovat vztahy mezi lidmi, mezi dětmi, mezi partnery.

Chci psát o síle takzvaného slabšího pohlaví, tedy o ženách. O jejich ladění nebo také neladění, které je důležitou součástí partnerského vztahu.

To, že naladění ženy ve vztahu je alfou a omegou úspěšnosti jeho přežití a trvanlivosti, že ho dokáže mávnutím proutku rozdupat, zničit, sežehnout a spálit na prach, anebo láskyplně opečovávat, hýčkat, povznášet a zasadit do zlata a osázet drahokamy, s tím se svět potýká, co lidský druh dýchá.

Indiánské ženy rozhodně nejsou jiné než ty ostatní. Touží po lásce, po jejím trvání a naplnění.

Ač se nám to zdá nízké a mrzké, jedním z pilířů, dobře, řekněme si to upřímně, hlavní a zásadní sloní nohou vztahu, je sex a vzrušivé vibrace. Můžeme si tisíckrát říkat, že je to názor chybný, že nám na sexu vlastně vůbec nezáleží, stačí nám obyčejné obejmutí a pocit, že jsme milovaní.

To je omyl moderního světa, plného vystresovaných, impotentně pokulhávajících mužů, kteří za vytvoření mlhavého pocitu bezpečí vlastní rodiny, zaplatili vysokou cenu.

Indiáni se tomu smějí. Chtěli jste televizi v každé místnosti, dvě auta, drahé telefony a desítky párů bot, abyste uspokojili potřeby svých blízkých. Přitom váš čas, pozornost, vaše přítomnost, obejmutí, se nedá koupit ani nahradit, ladění se na vibrace vašich potomků a ženy, úplně vymizelo a zbyl jenom pocit nikdy nekončícího kolečka finančního zabezpečení a frustrace.

Spokojenost indiánských žen se svým životem, ačkoliv nemají skoro nic, je téměř hmatatelná. Ovšem mají pár zajímavých postřehů, které stojí za zamyšlení a praktické odzkoušení.

Jejich rada zní: Tanči pro svého muže!

Možná vám to vyvolá úsměv na tváři. Jak by taková nebetyčná zbytečnost, mohla přispět k harmonickému partnerskému vztahu, jeho vylepšení a udržení.

Věřte, že může.

Jiskřivé vibrace, jejich naladění, dokáží mnoho.

Proč si myslíte, že Angelika tancovala králi a sultánovi, o Joffreyovi nemluvě? Proč gejši byly hýčkané a opatrované jako nejvzácnější perly? Proč jsou muži v kabaretech fascinováni burleskami a jsou jejich tajným snem?

Jsou to právě ty vibrace.

Slovům moderní ženy, nebudu mu doma dělat krávu, od těch nyní musíme odhlédnout a přijmout povznášející myšlenky a moudrost indiánských žen. Vztahy umírají na každodennost, na stereotyp, na nudu a hovění si v zaběhnutém pohodlí jednotvárnosti.

Tanec má zvláštní moc.

Hudba a její tóny, rozechvějí zvláštní vibrace, které se kolem vás v dokonalých kruzích rozeběhnou směrem k divákům. Indiánské ženy tančí pomalu, prociťují každý pohyb, každé zaoblení jejich těla, každičký záhyb harmonizují s pohybem rukou a nohou. Nevnímají své nedokonalosti, teď nejsou důležité, bříško, větší zadek, na ničem nezáleží. Dobře ví, že nejdůležitější je jejich obličej, jejich úsměv, zářivé oči a vnitřní vibrace, které odrážejí stav duše.

Kladou nohy a pohybují rukama v žádostivém algoritmu souznění, miluji tě a ty mě. Jiskřivé oči s tisíci hvězdiček pokradmu upírají na svého muže, úsměv, plachý, jemný, krásný, září jako drahokam a dlouhé vlasy nechávají vábivě sklouzávat po zarudlých tvářích, prsty se letmo dotýkají bradavek a boků.

Muž na ni zírá a dobře vnímá vysílané vibrace. Zkoumá jejich nastavení a vzkaz, který mu předávají. Dívá se na ženu, na její pohyby, na oči a lehce pootevřená ústa. Vnímá hebkost jejích vlasů a něhu jemné pokožky. Všímá si špiček prstů, které občas pohladí bradavku. Celek ho fascinuje a dráždí jeho smysly. Celým tělem, svojí myslí a duší, vnímá jedinečnost spojení muže a ženy. Hluboko zevnitř ho rozechvívá hluboké napětí, dojetí, smutek, vzdor, sexuální chtíč a vzrušení v jediném okamžiku. Touha po dokonalosti a spojení s něčím tak krásným, souhra barev a vibrací, ho fascinuje a dráždí.

A najednou vstane a přidá se k ženě.

Jejich tanec není secvičený, nemá pevnou choreografii, přesto je přirozený a souzněný. Společné vibrace se točí v kruhu, dychtivě vytvářejí atmosféru jedinečnosti a společného prožitku, okamžiku, daného jen jim. Je to prapůvodní splynutí, spojí je, rozdělí, otevře, uzavře, rozvlní, vynese i uzemní.

Stejně tak jako sex, jako duha, jako její barvy. Očistí a požehnají vašemu vztahu.

V očích svého muže zůstanete navždy krásná, uzavřená v tomto jedinečném okamžiku. V jeho vzpomínkách budete tančit, zářit a usmívat se, vábit ho a přitahovat. Jemné jiskření zůstane uzamčené v jeho nervových spojích.

A proto: Tanči pro svého muže!

Druhá rada zní: Šaty, šaty, šatičky…

Ne nebojte se, indiánské ženy nejsou rozmarné, ani rozmařilé. Taky kde by na to vzaly. Sexuální náruživost jejich mužů, prověřila jejich připravenost a snížila množství výmluv k odmítnutí styku na minimum. V teplácích to prostě nedáte a nejste ani dostatečně žádostivá a šťavnatá. A tak indiánské ženy pochopily, že šaty značně eliminují nespokojenost muže v partnerském vztahu i během každodenních činností, jsou praktické, slušivé a rafinované. Zakryjí totiž i krásné faldíky.

Třetí rada indiánských žen zní: Rozbij mu den na kusy!

Tím samozřejmě nemyslí, abyste svému muži nějak kurvila den. Sám to dokáže až moc dobře. Myslí tím, rozbít stereotyp každodennosti.

Proto mu někdy ráno servírují večeři, k obědu koupel a k večeři ranní sex s ovocem v ústech.

Proto se s ním někdy honí po chatce, po tom, co ho škádlivě kousnou do nosu a vyběhnou směrem k lesu, kde se po mnoha kličkách, nechají konečně ulovit, divoce srazit do trávy, a pak se mu za boje a smíchu obou, okatě a dychtivě oddají na vlhkém mechu. A někdy také neuvaří vůbec a řeknou, myslím, že rozhodně nemáš hlad, ale určitě by sis mě chtěl vzít zezadu v jezírku, tam, co jsme si udělali našeho nejmladšího.

Věřte nebo ne, tyhle věci prostě fungují.

Pokud vám přišla na rozum moje letmá poznámka o důležitých pilířích zdravého partnerského vztahu, tanec, ani šaty, ani rozbíjení, to vážně nebylo.

Myslete, prosím, na sloní nohu, která podpírá váš milující vztah.

Howgh.

P.S.

Postupně vám představím nový projekt, který píšu. Je o síle indiánských žen, o indiánských kněžkách, žijících v současnosti. Chci ukázat ženu, její sílu tvořit krásné věci a zároveň je i ničit. Snad vás potěším.