Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Nymfomanka - tajný sen všech mužů

Indiánské příběhy vás baví. Na žádost mnoha z vás, oživuji indiánské vyprávění a Tammyho, protože vám zkrátka chybíme. Mým cílem je a vždycky bylo, pobavit vás, zahřát a dýchnout svěží vánek lidskosti do unavených duší. Howgh.

Když jsem toho letního rána odlétala do New Yorku, abych se stala slavnou malířkou, matka mi do kufru přibalila velkou sklenici sádla, pečlivě zabalenou do froté ručníku, přepásanou tlustou gumou, a dvě velké cibule.

„Hlad mít nebudeš! Na chleba si vyděláš vždycky“, hluboce si vzdychla. „Hoolka, snad tam přežiješ, vařit umíš i malovat, a i když si vůbec nejsem jistá, že dobře, tvař se, že to umíš nejlíp na světě!“, řekla optimisticky, objala mě a políbila na čelo.

Tahle rada k nezaplacení, která přesně vystihuje českou povahu, má něco do sebe. Aniž bychom to obě tušily, New York byl plný lidí, kteří opravdu něco uměli, ale tvářili se, že jsou k ničemu.

Já byla k ničemu, zato odhodlaná dobře to prodat.

Tajemství úspěchu totiž spočívá v tom, přesvědčit jednoho jediného, ale správného člověka, že jste ten nejlepší kuchař, pekař, krejčí, malíř, muzikant anebo vykladač karet, vzácný stejně tak jako jednorožec a že bez vás, bude jeho svět nudný, šedý a nezajímavý.

A pak popadnete šanci pevně za pačesy, vzburcujete svoje dřímající češství, ušlápnuté, vysmívané, přehlížené a podceňované, dychtivě ho oprášíte, dýchnete a vyleštíte do zářivého lesku.

Lesk je tak ohromující, že i když jste v podstatě průměrní, cosi uložené hluboko ve vás, začne vstávat, hlasitě zívne na celé kolo, rozhlédne se zvědavě kolem sebe a věřte tomu nebo ne, je to to nejlepší z vás. Je to síla uspět, přežít, splnit si svůj sen, ta samá síla a krev, která klokotala v českých knížatech a královských rodech, a urputně bránila ve světě právo na zachování českého sebeurčení.

Nebudu zmiňovat, že většinou všichni skončili jako hrdí mučedníci.

A tak jsem jako správná mučednice hrdě vzala za ucho kufr po babičce, který byl s našima dvakrát v Luhačovicích a měl dost omlácené rohy a tvářila se, že je součástí speciální edice Louise Vuittona.

„Hlavně se tam nevdej za nějakého divocha!“, zavolala za mnou matka a lítostivě se rozplakala.

Když si vzpomenu, jak jsem se tehdy nepříčetně rozesmála při matčině naivní představě o životě tam za mořem, a pak jsem do svého života vlastně pouštěla jenom divochy, i když v jiném slova smyslu, zasměju se stejně nepříčetně. Matka možná podvědomě a správně tušila, že to byla právě ona, kdo ve skutečnosti vychoval divošku a svět by se měl mít před ní na pozoru.

Otec se ušklíbnul a skrze koutek úst tiše procedil: „Protlučeš se..,“ a nastartoval auto.

Zhluboka jsem se nadechla, zaklonila hlavu a zadívala se do blankytně modré oblohy, bez jediného mráčku. Zachvátil mě opojný pocit štěstí a svobody. Divocha, to tak, pomyslela jsem si, na toho se můžu akorát tak vykašlat.

A Bůh tam nahoře se hlasitě zasmál, chachacha, odříkaného největší krajíc, mám pro tebe připravený úžasný svět. Asi nebude podle tvých představ, ovšem, je pro tebe ten jediný a správný. A i když ti to zatím nepřipadá, tvůj genofond je stejně ryzí a ušlechtilý, báječný, úžasný, hluboký i okřídlený, se smyslem pro přežití, šílený, statečný, hrdý, vtipný a zároveň i k politování.

Stejně jako ten indiánský.

A předhodil mi v New Yorku Tammyho, přímého potomka čerokézských indiánů, který vypadal báječně exoticky, vystudoval na univerzitě automobilový design a užíval si divokého, svobodného života plnými doušky. To znamená, proháněl newyorkské holky i jejich matky a ty na něj dodnes vzpomínají s láskou a nenávistí v jedné ruce. Vlastnit Tammyho bylo totiž stejně nemožné, jako se snažit polapit vítr do síťovky.

V ženách zanechával zvláštní pocit marnosti, zoufalství a zuřivého odhodlání, protkaný hlubokým sexuálním uspokojením, hodným královny. Tento pocit, dobře známý samičce Kudlanky nábožné, spočívá v touze svého partnera samou láskou sežrat, začít od hlavy, a přitom v kopulaci nikdy neustat.

Já svatá taky nebyla. Mám svoje tajemství, lpím na nich a přímo labužnicky je v sobě hýčkám. Občas se jim lstivě a potichu zasměju a popravdě, snad to ani tajemství v pravém slova smyslu nejsou, protože já vždycky všechno vykecám a přinejmenším jednou, jsem je už někde řekla.

Děsím se však situace, kdy mě někdo požádá, abych udržela jeho tajemství, protože pak bych se zcela jistě nemohla chytit za srdce, nalíznout dva prsty a odpřisáhnout, že u mě budou jako v hrobě.

Proto život mezi indiány, kteří dlouhá léta zarytě mlčí, a pak za jedné horké noci najednou všechno prozradí, byl pro mě úžasně osvobozující. Já říkám, že tajemství fungují na heslo. Prostě ho jednoho dne vyslovíte a najednou to frčí.

A tak jsme takhle jedné srpnové noci s Tammym leželi v posteli, v jeho bytě, pot se na nás tetelil a já se nahlas smála, mám to tak vždycky po skvělém milování, a bylo nám krásně.

Tammy ležel na boku a díval se mi do očí. „Víš, že po sexu máš vždycky úplně zářivé oči? Nádherně jiskřivé a svítí do noci.“

Rychle jsem je zavřela.

A pak jsem odpálila rozbušku. „Aspoň, že mi neříkáš, že jsem nymfomanka,“ a zasmála jsem se.

Abyste tomu rozuměli, kdysi jsem velice krátce chodila s chlápkem, kterému sex neříkal vůbec nic, v podstatě ho nechutně odpuzoval a nymfomankou nazýval i osmdesátiletou sousedku z prvního patra, když si při pozdravu jazykem navlhčila rty.

Tammy ztuhnul. „Zrovna na nymfomanku vážně nemám dobré vzpomínky.“

Zasmála jsem se. „Jo? Tak to budeš asi první chlap na světě. Nymfomanka je přece tajný sen všech mužů.“

„Protože s ní nikdy nepřišli do styku.“, odfrkl si Tammy a odtáhl se.

Nakrčila jsem mrzutě nos a bodl mě osten žárlivosti, že nějaká jiná, může být lepší než já.

Dramaticky jsem nahlas fňukla.

Tammy mě rychle obejmul. „Já ti něco řeknu, ale nesmíš to nikde vykecat. Stalo se mi něco strašného.“, a zadíval se mi pevně do očí.

Užuž jsem se nadechovala, že to odpřisáhnu, ale pak jsem se včas zarazila. „Víš, já si myslím, že když už se nějaké tajemství nahlas vysloví, ztratí na vážnosti. Vlastně se tím osvobodíš, když ho pustíš do světa. Tak nějak se tě přestane týkat.“

„Oukej, jedna ženská mě připoutala na osm dní k lednici a dělal jsem jí sexuálního otroka.“, vyhrkl rychle a pevně sevřel víčka.

Zalapala jsem po dechu, a pak závistivě zašeptala: „No, nekecej…a jaký to bylo?“

Tammy otevřel doširoka oči a zachechtal se. „Nejdřív dobrý, ale pak v lednici došlo pivo. Jsi vážně pitomá!“

Ďábelským hlasem jsem zašeptala: „Jestli to nebude tím, že karma je zdarma!“

A vzpomněla jsem si na všechny ty holky a ženské, co je Tammy obšťastňoval a připoutával k sobě neutuchající indiánskou nenasytností, vášní a absolutní nesobeckostí, a pak je s mrazivým klidem a očividnou lhostejností opouštěl.

„A jak se jmenovala? Ne, počkej, myslím, že její jméno znám. Říká se jí Bohyně odplaty!“, našpulila jsem škádlivě rty a poslala mu vzdušný polibek.

Tammy mě rychle otočil a nasázel mi pěkných pár na zadek. „Jmenovala se Grace, měla jemný knírek pod nosem a děsivě chlupatý rozkrok!“, a zakousnul se mi se smíchem do krku.

Rozesmála jsem se. „No vidíš, jak tě úžasně obohatila!“ A rozevřela jsem naprosto holý, heboučký klín.

Grace byla učitelka hudby a na večírcích pro bohaté lidi vášnivě hrála na čelo. Byla vysoká, velice nakrátko ostříhaná a měla velké, tmavé oči, dlouhé nohy a zadek, takový ten miniaturní, v podstatě jen napůl lehce nastřižené zakončení spodní části zad. Ovšem, vášeň a láska k hudbě z ní okatě stříkala do všech stran a přitahovala muže mocným kouzlem, doprovázeným magickým zvukem strun, laděných v čistých kvintách, tedy o oktávu níže, nežli má viola.

U hry se žádostivě zakusovala do rtů a tiše sténala, což muži fascinovaně pozorovali a nemohli od ní a doširoka rozevřených stehen, odtrhnout zrak. Ostatní ženy, málokdy schopné tak hluboké vášně, její hru na čelo v podstatě považovaly za nepokrytou nabídku k sexu, odvracely od ní pohoršeně zrak, připadala jim odporná, laciná a svině.

Lucas, Tammyho přítel, ho při její hře jemně šťouchl loktem do ruky. „Myslím, že Grace by byla něco pro tebe. Vloni jsem s ní strávil noc, a když konečně po šesti hodinách sexu usnula, vysíleně jsem se odplazil k autu. Nohy se mi klepaly ještě celé tři dny. Je to blázen, normální nymfomanka!“, a zaťukal si prstem pohoršeně na čelo.

Tammy uznale pokýval hlavou.

V tu chvíli Grace odložila svoje čelo, užila si potlesk a zářivě se rozhlédla po mužské části obecenstva.

Její pohled spočinul na exotickém zjevu a dlouhých vlasech spadajících k pasu, patřících Tammymu, chlapíkovi, který má rád výzvy a nikdy je nenechá planě ležet.

Poprvé zalitoval, když v jejím bytě ležel už čtyři hodiny nahý na zádech, na koberci ložnice, se stěnami vypolstrovanými koženkovými bochánky, které pohlcovaly jakýkoliv zvuk. Grace měla neskutečnou sílu ve stehnech, vytrénovanou pevným svíráním svého milovaného hudebního nástroje.

Teď ovšem stejně tak pevně obepínala Tammyho nástroj a vypadalo to, že si potrpí na nekonečná sóla, aniž by potřebovala uznání a potlesk publika.

Kdykoliv chtěl Tammy změnit polohu a vyhodit ji ze sedla, rozrušeně vykřikla, ubalila mu facku a jeho ruce pevně přitiskla ke koberci. Tammy měl vášeň rád, ale tak nějak začínal cítit, že raději bývá sám primášem a pocítil lehkou nevrlost.

Žena, aniž by polevila v parkurovém klusu, zašátrala rukou na kosmetický stoleček u zdi a v ruce sevřela láhev whiskey. Přiložila ji k Tammyho rtům a ten si hltavě loknul, a pak ještě několikrát. Polil ho pocit potupné blaženosti, a dominance Grace byla najednou vlastně dost příjemná a opojná.

Místnost se mu po chvíli začala mihotavě ztrácet v mlze, vzdechy a výkřiky slyšel tlumeně a z dálky, z jiné místnosti, z jiného města, a možná z jiné galaxie. Zavřel úlevně oči. Odněkud z Marsu k němu dolehl tichý, ženský šepot: „Tak tebe, už si nechám navždy..“

Probudil se nahý v temné místnosti.

Vidění měl lehce rozostřené a chvíli trvalo, než začal rozpoznávat obrysy předmětů kolem sebe. Seděl opřený o zeď v nějaké úzké místnosti. Olízl si suché rty a bolestivě pohnul nohama. Uslyšel zařinčení řetězu. Zaostřil zrak na svoje končetiny, kolem kotníků měl kovová pouta s dlouhým řetězem, který vedl někam do strany. Chtěl zvednout ruce, ale nešlo s nimi pohnout. Měl je spoutané stejným způsobem jako nohy.

Zatahal za řetěz, aby viděl, kam vede a všiml si, že je několikrát omotaný kolem prastaré, těžké, obrovské lednice. Zakřičel hlasitě na Grace, ale místnost pohltila jeho výkřiky jako hluboká voda.

Po několika minutách, které mu přišly jako věčnost, se bezhlučně otevřely vypolstrované dveře a dovnitř vplula Grace, vyspaná do růžova. Evidentně měla dobrou náladu, škádlivě popleskala Tammyho po tváři a ten na ni nevěřícně zíral.

„Okamžitě mě pusť, ty mrcho!“, řekl ledovým hlasem a zařinčel řetězy.

Grace se klokotavě zasmála. „Všiml sis, jak vlastně hedvábně zní zvuk kovu?“

„Jsi magor a přísahám, že tohle si odneseš!“, nevěřícně zavrtěl hlavou Tammy.

„Ne, to si nemyslím. Na někoho takového jako jsi ty, jsem čekala celá léta. Myslím, že si tě zasloužím,“ a olízla si smyslně rty.

„A já si myslím, že jednou mě stejně pustit musíš a já tě potom zabiju.“, řekl Tammy klidně.

Grace se rozesmála. „Strašně mě vzrušuje, když takhle mluvíš.“

A dala mu napít vody z plastové lahvičky.

Potom si přinesla polštář v saténovém povlaku a uložila se vedle Tammyho na podlahu.

Tammy nemohl uvěřit, co se to děje. Zvažoval svoje možnosti. Pustí ho jen tehdy, udělá-li co bude chtít. A nevěřícně sledoval pevnou erekci, která se mu bolestivě vztyčila v rozkroku. Ta mrcha mu dala něco do vody.

Grace se usmála a vyhrnula si šaty nahoru ke stehnům. „Trochu si užijeme, co říkáš?“, a s blaženým výrazem na něj usedla.

Tammymu problesklo hlavou, že se odtud už nikdy nedostane.

Grace ho v následujících dnech láskyplně omývala, krmila a k dispozici měl i kovový kyblík na vykonání potřeby. Jejich dny se smrskly do hodin plných sexu, spánku a hraní na čelo. Do pití mu přidávala střídavě nějakou drogu a sedativum, po kterém omámeně usnul.

Indiáni jsou trpěliví a ví, že nic netrvá věčně. Tak i Tammy tušil, že Grace nevydrží neustálý koloběh rozkoše a jednou se vyčerpá. Tammy vyčkával.

Jenže jednoho rána Grace nepřišla. A ani v poledne, a ani večer. Tammy lehce znervózněl.

Opatrně se přišoural k lednici a zkoumal, zda řetěz přeci jen nějak nerozpojí. Nakonec se zoufale k lednici otočil zády a mohutně zabral. Nepatrně se pohnula. Několik hodin zarputile, centimetr po centimetru, stěhoval lednici směrem ke dveřím, o kterých věděl, že určitě nejsou zamčené a s lednicí jimi sám, rozhodně neprojde.

Grace už nepřišla. Popravdě, ani nemohla.

Visela totiž na trámu v ložnici, pomalinku se pohupovala ze strany na stranu, a ostře fialový a nateklý jazyk jí visel z promodralých úst ven, pod jemným, ochmýřeným knírkem, který se jí při sexu tak vábivě leskl. Nádherný nástroj, naleštěné čelo, bylo ledabyle pohozené na zemi, pod pohupujícími se špičkami pěstěných nohou, vedle překocené židle. Použila čelo jako stupínek na židli.

Což Tammy samozřejmě nemohl tušit a možná je to dobře, protože by ho to dost vyděsilo.

Život je však většinou šprýmař, a tak i v bezvýchodné situaci učiní něco nepředvídatelného.

Zrovna, když Tammy právě s vypětím všech sil, po mnoha hodinách usilovné práce, dovlekl lednici ke dveřím místnosti a bokem těla je otevřel, zaslechl z opačného konce bytu, hlasité zabušení na dveře.

„Grace, jsi doma?“, zavolal mužský hlas.

Tammy ho okamžitě poznal. Ze všech sil zařval směrem k domovním dveřím: „Lucasi, jsi to ty? Okamžitě musíš dovnitř!“

Za dveřmi se na vteřinu rozhostilo ticho. „To jsi ty, Tammy? Jestli jsem si to nemyslel, že tě tady ta mrcha zavřela!“ A vyrazil dveře.

Když zavolal policii a záchranáře, a konečně Tammyho vyprostili z řetězů, oba muži se vroucně objali. Tammy mu vděčně do ucha zašeptal, že je navždy jeho dlužníkem, protože mu zachránil život.

Jenže Lucas zavrtěl hlavou.

„Ne, tohle už nikdy neříkej. Já jsem totiž hrozná svině.“, a potupně svěsil hlavu.

Na večírku zapomněl Tammymu říct dost důležitou věc.

Jeho historka s Grace se měla trochu jinak. Začátek byl správně, a dokonce i šest hodin vášnivého sexu odpovídalo pravdě. Jenže pak se vůbec nedoplazil k autu, jak říkal, protože ho Grace připoutala v ložnici k noze těžkého nábytku, a dlouhé hodiny a hodiny ho znásilňovala. Nohy se mu sice klepaly další tři dny, ovšem z námahy, poté, co se mu konečně povedlo nadlidskou silou pramenící ze zoufalství, nadzdvihnout nábytek a silou vší vůle se vyprostit. Utekl z bytu a vzal to jen jako špatný vtip.

Jako tajemství, ukrutné ponížení, které si jednou vezme s sebou do hrobu.

Ránu pěstí, která mu vykloubila sanici, Tammymu už dávno odpustil. A tu díru po zubu si dodnes hýčká jako připomínku toho, že hluboko ukrytá tajemství, vlastně neprospějí vůbec nikomu.

Howgh.

Autor: Danka Štoflová | středa 20.12.2023 9:25 | karma článku: 46,26 | přečteno: 23071x
  • Další články autora

Danka Štoflová

Bukake salónek po Magnesia Litera

Přípravy na vyhlášení cen Magnesia Litera byly velkolepé. Chtěla jsem zářit, vypadat krásná a štíhlá, zkrátka jako bývají hollywoodské hvězdy na červeném koberci, ačkoliv nejsem ani jedno.

6.5.2024 v 9:55 | Karma: 40,17 | Přečteno: 5376x | Společnost

Danka Štoflová

Strach po indiánsku

Strach je náš věčný průvodce. Je to náš společník, spává s námi, sedí nám po boku, svírá nás a objímá. Není krutý ani zlý, jen trvalý. Indiáni mají svůj způsob, jak se s ním vyrovnat.

24.4.2024 v 8:45 | Karma: 44,02 | Přečteno: 4461x | Společnost

Danka Štoflová

Žeton štěstí od šamana

Indiáni se neradi fotí, věří, že fotka jim vezme duši. Ale zato se smějí od rána do večera, jejich humor je hodně za hranou upjatého evropského myšlení. Já neumím vyprávět vtipy, a děsně ráda a děsně blbě hraju karty.

5.4.2024 v 9:27 | Karma: 43,00 | Přečteno: 3552x | Společnost

Danka Štoflová

Chyť se hořícího paroží!

Lidé a strach k sobě od nepaměti patří. Strach nás celý život doprovází, prostupuje, ochromuje, ovlivňuje a přesto nám dává zvláštní sílu. Posiluje totiž naději. Pojďme se podívat, jak to se strachem mají indiáni. Léčí ho ohněm.

8.3.2024 v 10:59 | Karma: 43,50 | Přečteno: 4550x | Společnost

Danka Štoflová

Vábnička na muže

Vábnička je nástroj napodobující zvuky samic v říji, vábí a přitahuje, nenechá nikoho na pochybách, že si báječně užije. Já jsem muže vábila, aniž bych to tušila, a to díky své genetické výbavě, která se zprvu nezdála nic moc.

27.2.2024 v 14:09 | Karma: 45,36 | Přečteno: 8153x | Společnost
  • Nejčtenější

Čechy zasáhly extrémní bouřky, padaly obří kroupy. Další vlna míří na Moravu

21. června 2024  9:39,  aktualizováno  19:58

Přes Česko prochází velmi extrémní bouřky s nárazy větru kolem 90 kilometrů za hodinu a krupobití....

V Turecku zemřela česká zpěvačka Victoria. Zavraždil ji její vlastní manžel

14. června 2024  8:59,  aktualizováno  11:23

Česká zpěvačka Victoria byla zavražděna v Ankaře. Podle tureckého portálu Hürriyet ji zabil její...

Češi vjeli do vojenské zóny, fotili se u tanku. Dítě pak usmrtil nalezený granát

21. června 2024  8:52,  aktualizováno  18:16

Chorvatská policie propustila Čecha vyšetřovaného kvůli výbuchu u města Obrovac, při němž zemřelo...

Komentátor Schmarcz se v televizi pohádal se Šlachtou, pak zmizel ze studia

19. června 2024  20:51

„Já jsem se zastal kluků policistů a vy do toho taháte politiku,“ začal křičet komentátor Martin...

Ruská jaderná ponorka plula u pobřeží Floridy. Fotky ukazují její poškození

19. června 2024  13:53

Ruská flotila, která navštívila Havanu, se rozdělila. Část pluje od Kuby směrem k Venezuele,...

Nejbohatší britská rodina dostala čtyři roky vězení za vykořisťování služebnictva

21. června 2024  20:11

Členové jedné z nejbohatších britských rodin dostali několikaleté tresty vězení za vykořisťování...

Jak Češi a Poláci rozhodli boj o Bílý dům. Vytočil je Fordův úlet

21. června 2024

Premium Amerika se chystá na první prezidentskou debatu dvou starců, a tak v médiích ožívají vzpomínky na...

Čechy zasáhly extrémní bouřky, padaly obří kroupy. Další vlna míří na Moravu

21. června 2024  9:39,  aktualizováno  19:58

Přes Česko prochází velmi extrémní bouřky s nárazy větru kolem 90 kilometrů za hodinu a krupobití....

Pavel se sejde s Fialou, Babišem a Havlíčkem. Budou řešit bezpečnost

21. června 2024  19:57

Prezident Petr Pavel v úterý v poledne přijme na Pražském hradě premiéra Petra Fialu (ODS). Podle...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

  • Počet článků 117
  • Celková karma 42,40
  • Průměrná čtenost 6818x
Mávla jsem proutkem, pod plamínkem svíčky, krásně se červenáš, neznáš moje hříčky. Měla bych tě varovat, možná umím čarovat.

Dopisuji knihu pro děti -
INDIÁNSKÉ POHÁDKY NA (NE)DOBROU NOC
Příběhy jsou lehounce strašidelné, zábavné, trochu výchovné a snažím se v nich předat to, co často zapomínáme - lásku k přírodě, k lesu, úctu k vodě a životu samému. Děti jsou největším bohatstvím každého národa, hýčkejme je.


Třetí dotisk mojí knihy je 31.5.2024 - moc si vážím Vaší přízně. A moc krásně mi píšete, jen nestihnu všem odpovědět, ale přísahám, že se k tomu dostanu.

NOVINKA: Audiokniha je tady! Můžu prozradit, že ji pro vás namluvila držitelka dvou Thálií a moc se povedla.

Najdete ji zde: 

https://www.audiolibrix.com/cs/Directory/Book/13792/Audiokniha-Jak-jsem-rodila-indianskeho-syna-z-kmene-Ceroki-Danka-Stoflova

Moje další kniha
INDIÁNSKÝ EROTIKON
vyjde v ZÁŘÍ 2024, těším se moc!
Právě pracujeme na korekturách.
Píšu pro vás další knihu, ráda bych ji do konce roku odevzdala. Je o indiánských kněžkách žíjících v současnosti, které jejich poslání, ať chtějí nebo ne, vždycky dohoní..

 

Knihu najdete zde:

https://www.kosmas.cz/knihy/518955/jak-jsem-rodila-indianskeho-syna-z-kmene-ceroki/

Elektronická kniha zde:

https://www.kosmas.cz/knihy/527287/jak-jsem-rodila-indianskeho-syna-z-kmene-ceroki/

Kdo mě má rád, může mi napsat na:

 dankaelisstyee@yahoo.com

Seznam rubrik