Dvouvaginální Fran

Vzala jsem si Tammyho, přímého potomka čerokézských indiánů. Seznámili jsme se v New Yorku, a tak nějak jsem tušila, že Tammy byl dost divoký. O některých historkách by se zkrátka mělo mlčet. Ale nikdy se to nedělá a je to dobře.

Aljaška je největším státem USA, celá její třetina leží za polárním kruhem a hustota zalidnění je nejnižší ze všech amerických států.

Což ve skutečnosti znamená, že je tam svinská zima a mimo město nepotkáte ani nohu.

Tammyho kamarád Tali, se kterým se seznámil v New Yorku a prožil s ním spoustu divokých nocí, o kterých bych radši nevěděla vůbec nic, se narodil právě v Anchorage na Aljašce.

Jeho matka byla z kmene aljašských Tlingitů, kterým se také říká lesní indiáni a vzala si bělocha, inženýra ropné společnosti. Jistě to pro ni byla velká výzva, protože u Tlingitů je společenské uspořádání matrilineární – kde je základem rodiny žena a její bratři. Otec své dítě nevychovává, jen si s ním hraje. Taliho otec Johnny odmítl hrát tradiční úlohu a po několika rvačkách s bratry své ženy, při kterých došlo i na nože a několik vážných zranění, kdy málem zemřel, vydobyl si své místo v rodině a syna později poslal na studia do NY.

Tali byl dost divoký a vzpomenu jen na často vyprávěnou historku z návštěvy bordelu, kterou s Tammym absolvoval a kde se vsadil, že za noc uspokojí všechny zde zaměstnané profesionálky. Což úspěšně učinil a vyhrál dva tisíce dolarů. Tammy nezapomněl podotknout, že on sám se toho samozřejmě neúčastnil, jen popíjel pivo a díval se na vystoupení striptérky, která navíc nebyla vůbec pěkná.

Na to se Tali ďábelsky zachechtal a připomněl mu dívku se dvěma vagínami, jménem Fran, kterou měli společně na pokoji a báječně si to užili. Tammy se rozkašlal a sípavě řekl, že na to si nepamatuje a rychle zmizel z místnosti.

A jelikož jsem žena moudrá, vím, že nemá cenu se vracet k událostem z pravěku, tedy přede mnou, jenom jsem zakroutila hlavou a vyjádřila naději, že se to snad naše děti nikdy nedoví. Tali nezklamal, a proto všechny tři naše děti historku dobře znají.

Tali je nejen divoký a náruživý, ale má po své matce indiánskou krev. Vyslyšel její volání a vrátil se zpátky do svého rodiště, kde si jako chemický inženýr našel skvělou práci v Anchorage a usadil se. Na svoje kamarády z NY nezapomněl.

Někdy si říkám, že by se mi žilo mnohem lépe, kdyby to udělal. Tali totiž viděl UFO.

Zážitek to byl tak silný, že už ho nikdy žádný jiný vjem nemohl překonat.

Když ho vyprávěl své indiánské matce a babičce, obě pokývaly hlavou a daly si prst na rty. Pochopil, že si má zážitek nechat pro sebe. To byl pro Taliho úkol přímo přetěžký a po několika bezesných nocích a dnech, kdy byl téměř bez ducha, zvedl telefon a zavolal Tammyho.

„Tammy, myslím, že umřu, když ti to neřeknu.“

A Tammy, můj milovaný, klidný, mlčenlivý Tammy, zvedl pravé obočí.

To sice Tali vidět nemohl, ale zato svého přítele velice dobře znal. Měli spolu pár skvělých tajemství, která Tammy nikdy neprozradil, tedy až na jedno, kdy v ruce potěžkal vyfouklý hnědý, kožený míč a pak řekl, že takhle nějak vypadalo Taliho nářadí, když měl zánět varlete.

Tali mu v rychlosti a na jeden nádech vypověděl celý příběh. Tammy na to řekl: „Dobře.“, a ukončil hovor.

Jsou dny, kdy mám chuť svého muže zabít a tenhle byl jedním z nich. Odmítal mi říct, co Taliho tolik rozrušilo. Jen řekl, že musí odjet na Aljašku, aby Talimu pomohl.

Celou noc nespal, vzdychal a převaloval se z boku na bok. Neměla jsem jinou možnost než mu připomenout, že mám jisté osobité kvality, neoddiskutovatelné a zřejmé, o které by nerad přišel.

Myslím tím milou a přítulnou povahu.

Tammy několikrát blaženě zavzdychal, svalil se na záda a řekl: „Tali viděl UFO.“  

Druhý den odletěl na Aljašku.

Vrátil se za 10 dní a vypadal divně.

Zní to divně, když já řeknu divně, protože my nejsme až tak úplně normální lidé. Ale Tammy měl v očích výraz schizofrenika, těsně před záchvatem, váhajícího, kdy sekyrou pobije celou rodinu. Ukázal mi rudý pruh na spodní části zad, spálený a nateklý a řekl, ať se ho hlavně na nic neptám.

Vysvětlila jsem mu, že mám stále u rodičů v Čechách zařízený pokojíček, a že by to měl za dětmi dost z ruky. Tammy na to odpověděl, že se mě jen snaží chránit, vzal do ruky telefon a zavolal svého otce Bena.

Ben přišel rychle, poplácal mě po zádech, jakože holka do toho se nepleť, tohle je mužský svět, vstoupil do Tammyho pracovny a pevně zavřel dveře. Za pár minut vyšel a aniž by se na mě podíval, odešel pryč z domu.

Hlavou mi prolétla nepěkná myšlenka o indiánské pakáži, která mi vážně začíná lézt na nervy, a pak jsem se podívala na dvě malé, tmavé hlavičky, bezelstně si hrající u mých nohou. Vy ne, broučci, vás se to netýká.

Jeden brouček zvedl hlavičku a zle se na mě zašklebil. Aaaaach jo.

Ben se vrátil asi za hodinu a vedl s sebou šamana. Rychle jsem dvojčata uložila do postýlek a šla šmírovat. Je to tak, některé kvality mám nevalné. Jsem zvědavá jako pes.

Po čtyřech jsem vylezla na balkón dveřmi z ložnice a potichounku se plížila k pootevřeným dveřím Tammyho pracovny. Tam jsem se přikrčila a našpicovala ucho. V místnosti bylo úplné ticho, snad už neodešli? Přikrčila jsem se ještě víc a na čtyřech natáhla krk blíž k mezeře.

 „Snad jsi tady neztratila kostičku na hraní?“, uslyšela jsem nad sebou a šaman vyšel ven ze dveří.

„Myslím, že ti tvůj muž chce něco říct.“

Zatvářila jsem se pohoršeně, oprášila si kolena a vstoupila do Tammyho pracovny.

Tammy seděl na křesílku, nahý do půli těla a spáleninu na zádech měl ošetřenou a obvázanou.

„Já ti to říkat nechtěl, bál jsem se, že bys už tady v lesích nechtěla dál bydlet.“, řekl smutně.

„Ale táta říkal, že bys to ze mě stejně dostala.“, ušklíbl se na Bena.

A tak jsem vyslechla Taliho příběh.

Tali rád jezdil rybařit, na túry a kempovat. Měl svoje oblíbená místa, odlehlá a v lesích, cítil se tam sám sebou, mohl si v klidu přemýšlet a vnímat přírodu. Jedné noci ho vzbudil zvláštní pocit. Pocit hluboký a prapůvodní, vycházející z jeho indiánské krve. Utíkej! A srdce mu začalo hlasitě bušit.

Tali se zaposlouchal do zvuků noci. Něco bylo špatně. Les byl úplně tichý, jako by strnul a zároveň s ním i všechno živé. Bylo to tak nepřirozené a zneklidňující, až silně ucítil pocit ohrožení. Sevřel v ruce pušku, rozevřel stan a vstoupil do noci.

Uslyšel zvláštní bzučení, hluboké, hlasité, kovové a elektrizující. Okamžitě se mu postavily všechny chloupky na těle a vlasy na hlavě ho od kořínků brněly. Zadíval se mezi stromy, ale nic neviděl, byla naprostá tma.

Později si přál, aby to nikdy neudělal, ale zdvihl oči k noční obloze. A přímo nad ním, nad špičkami stromů, spatřil černou hmotu, obrovskou a nekonečnou, která zakrývala celé nebe. Téměř bezhlučně se sunula nad stromy směrem k severu. Byla sestavená z podlouhlých destiček, jednotlivě a přesně zapadajících do sebe, jako šupiny hadího těla. Byly kovově matné a tmavé. Tali celou svou bytostí vnímal nadpozemsky dokonalou technologii, která ho přesahovala.

Téměř přestal dýchat. Trvalo celou věčnost, než ho věc přelétla, a když se za ní ohlédl, spatřil pás tlumených světel na okrajích a tvar ostře řezaného diamantu trčícího do nebe.

Vysíleně se posadil do trávy a rozplakal se. Bylo to tak děsivé a zároveň ohromující, až měl pocit, jestli se mu to jen nezdálo. Jako na povel se les rozezvučel obvyklými, nočními zvuky.

Tali cítil, že to bylo skutečné.

Ráno se vydal na cestu ke své rodině. Matce a babičce vypověděl celý příběh a už během vyprávění mu samotnému připadal neuvěřitelný. Zněl bláznivě.

Babička mu řekla, že tyhle věci tady lidé vídají už po staletí a dala si prst na rty, musí o nich mlčet. Matka sklopila oči a řekla mu o obrovských, kovových discích vylétajících z moře nahoru do oblak, které viděla, když jí bylo osm let. A dala si prst na rty. Tyhle věci jsou skutečné, ale musíš o nich mlčet.

Tali cítil, že jeho život se od této chvíle změnil a už nikdy nebude stejný. On totiž ví.

Když za ním Tammy přijel, vydali se kempovat na stejné místo. Tammy musí vidět, jak to bylo obrovské, dokonalé a ohromující, na vlastní oči. Aby mu uvěřil.

Což o to, Tammy mu to věřil i tak. Věděl, že Tali není žádný mluvka ani strašpytel. Ale cítil, že pravděpodobnost opakování stejné události během pár dní je mizivá.

Vesmírný koráb už sice nezahlédli, ale stala se jiná věc.

Hlídkovali pečlivě každou noc a po několika hodinách se poctivě střídali, aby fascinovaně a s očekáváním zírali do hvězdné oblohy.

Tammy měl službu od dvou do šesti. Seděl u ohně, díval se do jeho plamenů a drobných jiskřiček, stoupajících k nebi. A pak se mu najednou naježily chloupky na zátylku. Ucítil mrazení. Zavřel oči a zaposlouchal se do zvuků vycházejících z lesa. Možná je to medvěd. Přitáhl si pušku blíž k tělu a očima zajel k obloze. Nikde nic.

Zřetelně však cítil nebezpečí, ale netušil, odkud přichází. Přiložil do ohně, aby lépe viděl kolem sebe.

Obezřetně a bezhlučně vstoupil mezi stromy, pohyboval se opatrně, od stromu ke stromu a ke každému přilnul celým tělem. Koutkem oka zahlédl napravo od sebe pohyb. Zaostřil zrak a uviděl velkého losa, jak stojí nehybně mezi stromy. Tammy naklonil hlavu, aby lépe viděl a zatajil dech. Los pootočil hlavu směrem k němu. Ale něco bylo špatně. Obraz losa se totiž na chvilku trošinku zakymácel a rozmazal, a pak zase nabyl ostré podoby. Tammyho napadlo, že vypadá jako promítnutý na plátno v kině. Los se pohnul a jeho kontury se zase mírně rozostřily. Tammy nevěřil vlastním očím. Zvíře se najednou vztyčilo na zadních nohách do výšky a jeho hlava se začala protahovat do děsivého tvaru. Tammy v tu chvíli přímo vrostl do kůry stromu, ke kterému se tiskl. Když se znovu podíval mezi stromy, už nic neviděl. Zvíře, nebo co to bylo, zmizelo. Nic děsivějšího, ještě v životě nezažil.

Hrůzou jsem vydechla a vyděšeně se podívala na Tammyho. „To zvíře ti udělalo tu popáleninu na zádech?“

Tammy zavrtěl hlavou. „Ne, to se mi stalo až poslední den, když jsme se s Taliho tátou ve vesnici děsně ožrali a já upadl zády na hořící poleno.“

Odfrkla jsem si.

Tammy dodnes neví co viděl. Ať to bylo, co to bylo, neměli sebou v lese ani kapku alkoholu, chtěli mít jasnou mysl. Z výprav za UFO se stala naše tradice. Každý rok jezdíme za Talim a kempujeme v lese. Naše parta se rozšířila o další kamarády, kteří chtějí „něco“ vidět. Vyprávíme si děsivé historky a pak se bojíme.

Zřejmě je nás moc, a tak na nás mimozemšťané kašlou. Párkrát jsme zahlédli podivné světelné koule v dálce nad stromy, ale prý to můžou být jen běžné fyzikální jevy.

Někdy si říkám, jestli se to opravdu všechno stalo. Jestli se jen Tali necítil osamělý a nechtěl svoje kamarády nalákat k sobě.

Ale vím, že Tammy nelhal určitě. Já vždycky poznám, když lže, on totiž pokaždé zdvihne levý koutek rtů nahoru. Nikdy by to nepřiznal, ale přísahám, že ho zvedl při slovech, že striptérka nebyla pěkná, a že si nepamatuje na dvouvaginální Fran.

Howgh.