Možná vám něco chybí, možná se potřebujete vrátit ke svým kořenům. Nadechnout se a vzpomenout si. Třeba, že zelená, je barva času.
Na dlani, zahřeju, malé jiskřičky ohně.
Rozfoukám, zajiskří, přenesou se do mě.
Očima, bohyně, podívám se k lesu,
vzplanou a, rozhoří, plamen plný děsu.
V postýlkách, uspávám, zárodky všech časů,
Pohladím, zatleskám, nebojím se hlasů.
Přitisknu, tvářičky, podříznutých jehňat,
Umírám, za všechny, tisíckrát i stokrát.
Krev moje, prolitá, prolne se s tou jejich,
Nasytí, démony, nastavují kalich.
Tančí pak, po loukách, zapalují ohně,
Dívám se, nevzlykám, vím, že přijdou pro mě.
Chytnou mě, roztočí, obětují bohu,
Temnotě, Rozkladu, Zrůdnosti i Zmaru,
Netuší, směju se, rozeženu ptáky.
Vznesou se, do mraků, vytvoří tam znaky.
Znám tu řeč, staletou, nosíme ji v sobě,
Hrozivá, syrová, věř jí v každé době.
Zaboř nos, do hlíny, vyděsí a znova,
Uklidní, uvidíš, najdi v sobě Boha.
Hýčkej ho, netrestej, nehledej ho v mracích,
Za nocí, nešeptá, to jsou jenom snílci.
Očima, bohyně, podívám se k lesu,
Uhasím, plameny, smějící se vznesu.
Zelená, zelená, vidím ji tak jasně.
Zahojí, pofouká, s modrou je jí krásně.
Rozpálím, srdce své, sežehnu ty běsy.
Žhnoucí se, přitisknu, projdu všemi časy.
Kámen mě, ochladí, šeptá mými hlasy.
Nespaluj, zachovej, nadechni se krásy.
Duše tvá, člověka, rozplyne se v duze,
Vybarví, očichá, tu šedivou v mlze.
Olízne, navlhčí, modrou prolne sluncem.
Zelený, pohled mám, pohladím i zmrazím.
Démony, vylákám, ze všech děr, jsou nazí.
Umírám, tisíckrát, dokola a znovu.
Něhou se, posvětím, nastavím tvář Slovu.
Vítr ten, blázen jen, roznáší mou slávu.
Netuší, posedlý, neklaním se davu.
Bohyně, rodí se, do kolébky ticha.
Šeptají, rosou jdou, však víš, co se říká.
Miláčku, nevěř jim, netancuji v mlze.
Bojím se, jako ty, pochybuji v duze.
Barvy vždy, nevidím, musím se je učit.
Očima, bohyně, slepota mě mučí.
Pohladím, zatleskám, nebojím se hlasů.
Zelená, zelená, to je barva času.
