Vyznání

Moje mysl brouzdá ve vzpomínkách na člověka blízkého, milovaného. Už vím proč, je to šestnáct let, kdy odešel. Přesto mi to přijde, jako by to bylo včera.

 Žili jsme tu spolu v domě, který postavil se svou ženou, krásných čtrnáct let. Ten dům je oáza klidu a pohody, možná i proto, že byl postavený s láskou dvou lidí pro své děti. Nakonec zůstal mému manželovi. Ano, chci psát o svém tchánovi, vzpomínám na něho s úctou a láskou, byl výjimečný.

První dva roky jsme se spíše míjeli. I díky směnám, ale já jsem měla oči jenom pro manžela. Všechno se změnilo, když se narodila dcerka, hodně nás sblížila. Bohužel zrovna v té době ho skolila vážná nemoc. Nedá se zapomenout, jak jsme s mužem a švagrovou tajně vnučku pašovali do nemocnice. Abychom mu ji mohli ukázat. Jasně asi hloupost, jenže po té hlouposti se Jan vzpamatoval, těšil se domů, určitě se díky tomu rychleji dal do pořádku. Byla to jeho druhá vnučka, protože hlídával už prvorozenou, měl praxi.

Dcerka byla hodně uplakaná, manžel pomáhal, jak mohl, ale musel i do práce, tak pomoc dědy byla vítaná. Dokázal uplakaný uzlíček utišit a později jeho vynalézavost neznala mezí, zabavil dceru na hodiny. O prázdninách si brával i starší vnučku a pro holky to byl ráj, děda vymýšlel hry, chodil s nimi do lesa na houby, jahody, maliny….. A co víc, vařil báječné zeleninové polévky, často jsem si já s chutí nabrala plný talíř.

Když se narodila druhá dcerka, to byl teprve ve svém živlu. Vůbec ho nerozhodilo, že se nedočkal vnuka, tu dobu měl vnučky už čtyři. Žil pro ně. A my dva jsme si rozuměli jako dcera s tátou. Zaučil mne do tajů luštění křížovek, miloval tuto zábavu a byl fakt dost dobrý. Zatím co já švindlovala a luštila jen tajenku, on vše poctivě vyplnil. Ještě teď po letech, když zápasím s křížovkou, ho vidím stát ve dveřích a napovídá mi.

Mohla jsem v klidu nastoupit do práce, moji dva chlapi se o děvčata postarali, jeden je do školky a školy odvedl a druhý vyzvedl. Byla to báječná léta. Často jsme spolu sedávali a povídali si o všem možném. Nejraději jsem měla příběhy tchánova dětství a ty o jeho práci. Miloval ji a bohužel kvůli nemoci musel opustit. Pracoval jako pomocný strojvedoucí, práce zajímavá, ne zcela běžná.

Přečetl spoustu knih, vlastně četl pořád, stejně jako moje dcera pořád vláčí sebou nějakou knížku.

I když nebyl zdravý, nevydržel nic nedělat, často pomáhal na stavbách sousedům a měl brigádu, kde docházel dvakrát za týden.  Nelíbilo se mi to, ta práce ho zmáhala, neměl to zapotřebí, jenže on byl šťastný a spokojený, prostě pracant.

Můj manžel zahrádkaří, takže se o zahrádku staral sám, pěstoval kde co. Děda chtěl kousek zahrádky pro sebe na zeleninový záhon. Manžel si se setbou dal vždycky práci, všechno muselo být akorát, děda tam prostě ty semínka jen tak fláknul. Výsledek: zatímco muž sel dvakrát, třikrát, Jankovi vše vyrašilo na první pokus.

Jednou se špatně domluvili, jeden zasadil brambory ráno, druhý odpoledne, přišli na to, až brambůrky vyrašily, jedny byly zasazeny vodorovně a druhé svisle, takže se krásně křížily, no co, i mistr tesař se utne.

Často k nám chodila moje sestra. Při jedné návštěvě synovec i dcera zmizeli k dědovi do přízemí, které obýval. Asi za dvě hodiny přiběhli zpátky rozesmátí a celí obalení kuličkami polystyrenu. V patách děda, ,,co mi ti holomci vyvedli, vůbec jsem nevěděl, co vyvádí, byli tak potichu.“ No co by, našli krabici od televize s kousky polystyrenu, ten rozdrobili na kuličky. V obyváku bylo nasněženo, muselo jim to dát spoustu práce, ovšem ten úklid potom. Hlavně, že děda stihl dočíst moc zajímavou knížku.

Žili jsme v tom našem domečku pohádkový život, jenže zazvonil zvonec a jedné pohádky byl konec. Nemoc zaútočila a dědu vzala holkám uprostřed jejich her náhle a nečekaně. Bylo to příliš brzy, ale tak jak si to on přál, v kruhu milovaných lidí. Byl by pyšný na svoje vnučky a už má i pravnučku.

Chtěla jsem tento blog věnovat člověku, na které se nezapomíná, v našich srdcích má místo navždy, ještě jednou milý Jane děkuji, že jste tu s námi byl, i když jen chviličku…….

Jsem vám vděčna za syna, který je báječný, spolehlivý, jako jste byl vy.