Kde máš sestry

Teplé letní počasí přeje všem mláďátkům. Aby stihly zesílit, připravit se na zimu. Jiřičky, které si udělaly hnízda v rohu naších oken. Už svoje mladé vyvedly. Byl to docela fofr. Hnízda, začaly stavět v půlce prázdnin. Tak nějak si myslím, že o původní přišly.

Bylo zajímavé sledovat ten život. Hlavně naše kočky měly divadlo po celý den. Nejvíce potrápily lovce Evenku. Každý den nadávala, seděla na parapetu, mudrovala si pro sebe. Byli tak blízko a ona je nemohla slupnout. 

Ptáčci kupodivu kočky vůbec neřešili. Ovšem, když jsem se chtěla na staveniště, později na hnízdečko mrknou já. Báli se a křičeli. Moc mně to nepolichotilo a jen utvrdilo, že člověk je nejhorší predátor na této zemi.

I když nadělaly dost, křiku i nepořádku, nevadilo mě to. Snad se jim bude dobře dařit, špuntíkům létavým.

Ale dalším ptákům moje přítomnost nevadí. Ještě aby jo. Jsou to domácí ptáčci, slepičky. U nás se říká kura.

Podařilo se mi díky dvěma kvočnám odchovat 11 kuřátek. Jasně, že jako všechna mláďata byla kouzelná. Miminka moje.

Maminky je už opustily, tak nadešel čas je dát k velkým tetám do kurníku.

S tetami se už seznámily při společných toulkách zahrádkou. Doufala jsem, že v kurníku vydrží aspoň dva dny, než se rozkoukají. Ale kde by. Čtyři kohoutci je vyvedli ven na průzkum.

Pořád jsem je sledovala miminečka moje. Sice už vypadají jak slepice, ale pořád mini. Ještě bude trvat do zimy, než naberou váhu.

Frajer jeden kropenatý už kokrhá, trošku ještě mutuje, ale frajeří.

A najednou tam zůstal sám, největší, smutný bez spolužáků. A začala hra na schovávanou. Bohužel jsem měla babu.

Prolezla jsem celý výběh, několikrát jsem se dívala v kurníku, jestli nezalezli někde, nebylo kde, ale kdyby náhodou.

Ticho žádné pípání, jenom frajer zkoušel kokrhat. Když jsem se ho ptala, kde má mančaft, tak byl ticho. Sourozenci v čudu. Prý poraď si sama.

Pobíhala jsem zběsile po výběhu v závěsu patnácti slepic. Čekaly něco dobrého do zobáku.

Úplně jsem zapomněla, že mám bolavou ruku, kolena. Klekla jsem a lezla po čtyřech, abych nahlédla do všech skulin uloženého dřeva. Jedna stará drzá kropenatka mi vlezla na záda. Už mi tam chyběla jen kočka. Ty naštěstí seděly doma na parapetě. Dívaly se, co tam provádím.

Jako fakt nikde nebyly. Zahrádku jsem měla také prolezenou. Mohly se tam protáhnout plaňkami. Sousední pozemek zkontrolovaný, kdyby se propasírovaly očky v plotu. Ale zkus protáhnout kilové kuře očkem o velikosti trnky.

Zoufale jsem čuměla na kohouta, který se zase prsil. Hm, tak mi zůstal jen on. Ten toho moc nesnese. A ty kdákající tetiny kolem mě také ne. Už mají ledaco za sebou. A naděje je pryč, ale však to není možné. Přece se nevypařily. Predátor ve dne? A proč by sebral jen mladé? Napadal mě hororový scénář, že moji drobečci skončili někomu ve chřtánu.

Otevřela jsem průchod na zahrádku, ať si můžou holky něco zobnout. A najednou na zahradě hejno! Miminka moje vypiplané, mě běží vstříc. Kde se vzaly? Vidím poslední se soukat z poza auta. Tam byly schované i když jsem tam zběžně nakoukla neviděla jsem je. Opice jedny ani se neozvaly. Ulevilo se mi.

Protáhly se plaňkami v plotě a frajer už je o nějaké deko těžší to nedal. Tak to máme u nás na dvoře. A potom se můžete zeptat v zimě co jsem dělala v létě.

Fotografie jsou moje.