Vítej telátko

Jen tak si písknout. Ano, pískám na kravičky, když chci, aby z čekárny odkráčely do dojírny. Pískám na ně, když chci, aby naopak dojírnu opustily. Používám i slova, ale pískání je lepší.

Budík zvoní před pátou. Mám pocit, že jsem ještě ani neusnula, jen pár hodin odpočinku. Před chvilkou jsem přišla z odpolední. Bylo vedro, mouchy kousaly kravky, ony zase kopaly po dojících strojích. A občas i po mých rukou. Lehám zbitá, abych vzápětí vstávala do dalšího pracovního procesu. Dneska k telátkům. I tak vypadá nepřetržitý provoz.

No nic, Danuško, zpět do gumáků, však zítra budeš mít volno. Povzbuzuju se.

Hned vím, že je tam telátko. Konejšivý zvuk poznám, takové mateřské broukání. Hm, dneska dobré zjišťuji, jedna  kravička otelená večer, druhá před chvílí. Pozoruju, jak pečuje o své dítě, strakaté stejně jako ona.

Není čas na postávání, proběhnu porodnu. Klid, no, sláva. Pospíchám k telátkům. Vozík s ohřátým mlékem pro telátka je připravený. Voňavou snídani telátkům přichystaly holky na ranní směně. Těm začala směna o dvě hodiny dříve než dneska mně. Pozdravím kolegyně na dojírně a pustím se do práce.

Nejdřív si musím připravit kyblíčky, Do kterých mléko budu dávkovat. Doteď je v nich voda na pití. Kyblíky jsou v ohrádkách u každého telátka. Vyleju vodu a vrátím zpět do kroužků.

Některé si pověsím. U telátek, které mléko nemůžou, dostávají lék na průjem, směs solí a minerálů. Další sorta jsou novorozenci, ti dostávají mléko od svých maminek po dobu pěti dnů. Toto mléko se jmenuje kolostrum-mlezivo. Je husté a nepostradatelné pro strakatá miminka. Mlezivo je nezbytné pro každého novorozeného savce.

Konečně můžu vyjet s vozíkem a napojit hladové špunty. Netrpělivě mi strkají hlavy do kýblů. Dá práci mléko nalít bez toho, abych nezbedy nepolila. Těší mě, když vidím, jak všechny dychtivě pijí a vrtí ocásky. Super, žádný marod. Snažím se pracovat rychle, neboť mimina i marodi se ozývají. Mlezivo se ohřívá, a tak zatím plním barel s živou vodou a spěchám k marůdkům. Pijí stejně lačně jak ostatní. To je znamení, že jsou v pořádku a že je léčba úspěšná.

S miminky je to těžší, učí se pít z kýblíku. Některým to jde rychleji, jiným pomalu. Hlavně býčky dá větší práci přesvědčit, že je třeba hlavu sklopit do kýblíku. Pořád zvedají hlavu a instinktivně hledají vemeno. No chlapi.Jeden prcek, pije hodně špatně, chybí mu dech. Při porodu si loklo plodové vody. Antibiotika, trpělivost, mlezivo, brzo pomohou, a tak i toto mládě bude brzy fit. Všem naleju čistou vodu do kýblíků.

Nastal čas běžet do školky, tam jsou telátka po skupinách ve velkých ohradách. Tady už jsou na seně a granulích. Rozvíjí se jim předžaludky, mléko už nepotřebují. Když jim sypu do korýtek vítají mě, a některé občas zatáhne za rukáv. Dneska mají smůlu, je vedro už od rána, krátký rukáv je na místě. Všichni vypadají zdravě, tak se můžu pustit do stlaní. Školkáčům nastele stájník, má na to stroj. Prckům musím nastlat sama, takže vidle do ruky a jedu.

Šmoulové poskakují s plnými bříšky a stěžují mi práci. Chce to obratnost, vhodit trs slámy do boudičky a dávat pozor na nezbedy.

Už se vidím u kávy, potřebuju dopink.

Konečně dám si pauzu a je tu snídaně i pro mě. Usrkuju kávu a snažím se vydechnout. Klid netrvá dlouho.  „Dano telíme“

Okem shlédnu velkou starou krávu. „Jo, to půjde snadno.“ Z mé úvahy mě vytrhne stájník Martin. Je úzká a tele jde zadkem. Ach jo. Žádná tragédie, ale malá komplikace ano. Porodní provázky kloužou po malých nožkách, musíme je upevnit znovu. Martinovi to jde ztěžka, malé nožky vklouzávají zpět do bezpečí.

Tady mám velkou výhodu, mám malé ruce. A možná i víc zkušeností. Nicméně Martin se nedá a podařilo se. Jak bude kravička tlačit, tele musí rychle ven. Při porodu zadečkem si často „chlpne.“ Pupečník se přetrhne, když je hlava ještě uvnitř a tele se chce nadechnout. Podařilo se to rychle, babuška spolupracovala. Hned se točí po miminku a masíruje mu hrudník, já mu čistím nozdry. Sláva, nadechuje se.

Vnímám zpěv novopečené mámy, vůni novorozence i dezinfekci, kterou jsme ošetřili pupík. Kravka dostává posilující nápoj, do kterého se žíznivě pustí. To je fajn. Tele musí dostat co nejdřív mlezivo, jenže toto musím nechat chvilku déle odpočívat, než chytne dech. Mámu cvrnknu do konve, abych ho měla čím napojit, až se rozdýchá. Ještě upevním modrý pásek na nohu mámy, značící, že je otelená, Červený dostane, až se zčistí, ten také signalizuje, že se musí tři dny dojit jen málo. Mléčko dostane telátko.

Nechám je spolu a jdu pokračovat. Zbývá mi vyčistit prckům výběhy a nasypat granulky. Začíná být vedro. Takže chladná káva není až tak špatná.

Konečně hotovo, dneska je sobota. Takže mi ještě zbývá umýt šatny... A jéje tady se někdo chystá k porodu, nervózní prvotelka se točí, přešlapuje. Daří se mi ji přehnat do porodního boxu. Sousední dvojice ji rozruší, chce cizí tele pro sebe. Je potíž zjistit, jak je daleko s porodem a jestli je vše v pořádku.

Už jsem na směně sama a mladá kráva mi vyplašeně uniká. Nepomohlo, ani když jsem odešla. Neuklidnila se.  Volám domů a prosím manžela o pomoc. Je u mě během chviličky, podaří se mu divošku uvázat. Už byl nejvyšší čas. Pomoc chlapské ruky se hodí a malý bobek se brzy kroutí na slámě.

Už jsem vás svým povídáním unavila, tak jo, já jen umyju šatny, hned jak napojím toto nové mimi. Potom si skočím na oběd a hurá zpátky. Na odpolední krmení. Ještě že mám zítra volno.

Stejně je to hezká práce, i když občas bere dech.