Uprchlík

Známe to všichni, některé dny jsou náročnější než jiné. Špatně se vstává. Po odpolední, hned ráno na další náročnou šichtu. A na směně u telátek nikdy nevíte, co pro vás ten den připraví.

Bohužel jsem ve věku, když už síly ubývají. Na dny, kdy jsem celou noc protančila a šla z tancovačky rovnou do práce, jen vzpomínám. Dneska? To by mě zabilo.

Ten den jsem byla od rána unavená, jistě tomu napomáhá i zimní období. Odpoledne jsem fungovala už jen silou vůle. Při porodu prvotelky jsem uvítala pomoc stájníka, navíc zkušeného porodníka. Takže jsem byla, tak trochu do počtu.

Kravička si chtěla porodit sama. Zdráhala se a utíkala, když jsme ji chtěli pomoct. Nakonec to dopadlo dobře. Jsme prostě dost dobří. Společně jsme udělali, co bylo třeba, ošetřili telátko a mamince podali energetický nápoj. Ona nás už nepotřebovala a věnovala se malé „bučence“.

Oba jsme odešli po své práci a nechali ty dvě at´si spolu užijí společnou chvilku. Masáž od maminky je velmi důležitá, že je telinka v naprostém pořádku svědčilo i to, že se začala hrabat na nožky.

Asi za hodinu jsem šla na kontrolu nejen těch dvou, ale i zbytku matek čekatelek.

Avšak se ozývalo nespokojené bučení z porodny. Něco se děje. A dělo. Malá všetečka bude asi dobré éro. Vidím ji, pochodovat po krmné chodbě, z obou stran na ní pokřikují ostatní krávy a doprovází ve svých výbězích. Ona, jak královna, si poskakuje. Já zrychlím chůzi.  Ovšem ne dost rychle, malá zrychlí také. Šup přes koryto a už je mezi telilkama v porodně. Ufff.

Musím ji hned sebrat, mohly by ji pošlapat. Většina chce tele pro sebe a začíná strkanice a já mezi těmi kolosy se snažím drobka odchytit. Bylo to rychlé. Naštěstí si mi všechny berou za součást stáda. „ No já vím, moc velká pocta to není“ Ale zase mně nechají telátko jim sebrat. Ony některé staré kusy umí být hezky zlobivé, když se jedná o tele. Malá Hvězda se šprtne. Odmítá po krmné chodbě, kde jsem ji vyvlekla, udělat krok.

Tak ji ze zadku postrkuju, spíše tlačím, takže vlastně hopsáme spolu.  Zvědavé nastávající mámy nám asistují. I když naštěstí ve svých boxích. Hvězdy máma se zlobí hodně. Naštvaně bučí a některé krávy ji přitakávají. No dala mi zabrat. Když jsem ji konečně dostala zpátky, tam kde patří, jak už to bývá, objevil se stájník. Kravál, který se ozýval z porodny, byl slyšet daleko. A nedělala jsem ho já.

„Ty také víš, kdy přijít“ volám na něho celá schvácená. Ještě, že už mám konec směny.

Nepotřebuju skákat padákem, nebo z mostu. Myslím, že mi tento adrenalin stačí.

Telátko netopím, nebojte jenom navádím kde najde mléčko.