Tož si nedaj

Trošku ochlazení v těchto vedrech neuškodí. Proto je moje zimní téma na místě. Koncem zimy, nebo spíše začátkem jara u nás probíhá zabijačka.

Hned po příchodu selátka domů mám zákaz vstupu do jeho ubytovny. Proč?  Zůstalo by doživotně. Brzo by nám přerostlo, takže by se do chléva nevešlo. V obýváku ho chovat fakt nechci. Sežrat tvora, které má jméno, také nejde.

Takže se o něho stará manžel, ovšem vypadá to tak, že naše prase ví všechny novinky z našeho rodinného života a okolí. Manžel si s ním rád povídá. Prasátko mu chrochtáním odpovídá. Chlapci si vystačí sami.

Jarek je statečnější, chová prase s jasným cílem.  A ten konec snáší líp než já. Kolikrát teda padne několik,, flaší“ slivovice, aby se to líp ustálo. Kořalku moc nemusím, ovšem při zabijačce  ,, sa to mosí a patří.“

Všemu předcházejí velké přípravy, musí se nachystat kotle, jeden na vaření masa, druhý na horkou vodu. Nákup koření, krup, kalafuny, špejlí, sáčků na tlačenky a podobné věci. U súsedú pučíme troky-velkou dřevěnou vanu.

Nastal čas loupání česneku, cibule a vaření krup. To máme zmáknuté. Operou se, vaří se v kotli ve starém povlaku na polštář. Nemusí se míchat, nehrozí, že se připálí.

Začátek vynechám, ale vše se děje v klidu, aby ,,mašík“ neměl stres. Jsme zkušený tým v čele s řezníkem. Prase se odkrví a krev vychladí. Následuje spaření a čistění od štětin, to probíhá právě v trokách. Zvonky uzpůsobené na čistění, to jde dobře, ale musí se dobře zasypat smůlou. K slovu se dostane i žiletka.

Dál probíhá bourání, a to všechno za asistence slivovice, desinfekce musí být. Já bych to celé definovala: voda, česnek sůl, pepř, majoránka a slivovice.

Každý ví, co má dělat, jsme opravdu sehraný tým, občas se chybička vloudí. Třeba když jsme marně hledali jeden hrnec, zrovna takový ,,akorátní", co se furt potřebuje. Prostě zmizel. Dokonce děcka dostaly bojový úkol, najít hrnec, na který pasuje určená poklice-skřidla. Děcka létaly, hledaly, měly slíbenou odměnu.

No kastrol se našel druhý den při úklidu. V jednom z kotlů, seděl na dně tak krásně schovaný, že neměl nikdo šanci ho najít. A jak se tam dostal, nikdo neví, nikdo nic neviděl, došli jsme k závěru, že tam spadnul sám, jak spousta dalších věci u nás se udělá ,,samo“.

 Je čas na praní střev, po hrubé očistě je peru v pračce, ve vířivce. Vlastně ji používám jenom na to praní střev, za pomoci soli, octu a cibule. Voda se mění několikrát.

Ogaři očistěné maso i kosti dají vařit do kotle, přidám kořenovou zeleninu, kterou mám zavázanou v plachetce, aby se v budoucí polévce nerozvařila. Já chystám první jídlo, a to smaženici-vaječinu, mozeček, přidám kousek jater i masa. Toto jídlo rychle mizí a všem chutná.

Uvařené maso se obere a připraví na výrobu jitrnic, prejtu a tlačenky. Samozřejmě něco putuje rovnou do žaludku, je moc chutné.  Každý další krok se zalévá slivovicí, takže je brzo veselo. Podáváme nezbytné koláče - pagáčky. Při práci se probere všechno. Hezká historka od řezníka.

Tož to dělám zabijačku u Arnošta a pravím mu: "Ty tady v té kolni-dřevník, je to super, ale houby na to vidím. Chtělo by to okno.“

,,A tož, co ten blboň, udělal. Naběhnul s motorovú pilú. A vyřezal do jedné stěny otvor. A prý chtěls okno, tak ho máš. ,, Všichni Arnošta známe tak, jsme se váleli smíchem, jenže řezník Milan pokračoval. ,, Hoši, ten vůl, měl z druhé strany pověšené nářadí, hrábě, kosy, vidle, motyky. Takže si přeřezal všechny násady a rovnou nadvakrát, nebo okno začal řezat od spodu. „ Co na to říct, slova byla zbytečná. Nikdo nejsme neomylní. A tož si potom nedaj. ( kalíška)

Hotové jitrničky i jelítka, tlačenka putují do kotle, kde se před tím vařilo maso i zelenina, když něco praskne, nevadí, polévka bude aspoň hustá. Úplně nakonec se do polévky dá krev a kroupy, někdo dává pohanku. Ta je vynikající.

 Nějaké dobrůtky natlačíme do plechovek, maso, prejt, paštiku a výborný je i bůček, tomu později neodolá nikdo. K obědu míváme pečené maso a zelí. Klasika.

Polévka se chladí v obrovském hrnci na potoku. Za stálého míchání, hlavní chladič musí občas dostat frťana, aby nám nezmrznul. Občas mrzne i někdo jiný, mému muži se podařilo odhodit hadici s vodou tak blbě, že dopadla na pistol. Ta ho hezky pokropila. On ve snaze nohou hadici popostrčit, aby nestříkala. Zakopne tak nešikovně, že se dostane další pořádnou sprchu ledové vody přímo do tváře a vlastně všude, čím více tancuje a chce proudu uniknout, tím více je mokrý. Samozřejmě k radosti a huronského smíchu přihlížejících. Tož nedaj si. Když se převlekl do suchého, musel dostat frťana, nebo byl trochu zmrzlý.  

Je čas jít vytáhnout už vychlazenou polévku, manžel hledá gumáky. Švagr na něho volá, vezmi moje a nezdržuj. Tak jo. Super nápad, v gumáku je díra, takže vlastně kdyby tam šel bosky, vyšlo to nastejno. On se chudák dneska té ledové vody nezbaví.

Když už se vaří konzervy, je dobře, znamená to, že je konec. Ještě se odnese do sklepa naložené maso, bůček, kolena, špek, kde bude chvíli zrát. Většinou se udí asi za pět dni.

Při vaření konzerv je čas na karty, povídaní a také si konečně ,,vypiť",  když už jsme to tak krásně zvládli. A pozor změna, tady se už často nepije jen slivovice, ale,, koštuje sa“ aj víno. Prokládá pivem, nekeří sí trúfnú na šampíčko či rum. Někomu stačí rumové pralinky. Černému Petrovi, který  musí řídit, aby účastníky rozvezl domů.

Tak na zdraví, přátelé, nikdo se nepořezal, nezranil, tak další jaro repeté. Tož potom nedaj si.