Takové normální klábosení

Je fajn, když se člověk může zasmát i sám sobě. Někdy se sám sobě diví, co vypustil z pusy. Při kávě se probere kde co. Roztomilé vzpomínky dnešního sedánku zkusím napsat.

. Třeba tu, když byly děcka malé, povídá kámoška Hanka.

,,Hádala se u počítače, až se z té roztržky spustila bitka, vletěla sem mezi ně a křičím. Už toho nechce! Přeca sa nebudete hádat´ kvůli čipotoči!“ No a povedlo sa, děcka sa přestala prat´. Válely se smíchem po zemi, jak májí popletenou mámu.

A už slyším další přídavek, a to od Hanky mladší. ,,No mami a dneska jak jsi volala. Dívaj na to, jak může ta baba za telefonem volantovat.“

To sa nedá neřehtat´. I když to k smíchu není, baba pořádně hazarduje nejen se svým životem. Jenže tento přeřek se fakt poved.

Chtěla jsem změnit téma a povídám: ,,Tak Hani, jak pokračuje oprava domečku?“

,,No čekám, mají mi připojit teplou elektriku.“ Ooooooo! ,,Teda teplou vodu.“

Renča reaguje, budeš mít fajn, to betonové okno. Všechny oči na Renču. Já se osmělím. ,,To je nějaký nový typ okna?“ „Ne, mami, chtěla jsem říct francouzské okno.“

Někteří jsou kávou poprskaní, jiní běží na wc, nebo slabý močový měchýř není na tyto výroky moc bezpečný. No dobře, na ten záchod jsem upalovala já. A kávou se pocáchtal manžel. Jak se smál teplé elektrice.

Honza se hlásí o slovo, prý by si dal jedno kafé ve třech. Raději jsem mu uvařila tři v jednom, to je jistota.

 Hodina pokročila, dcera Renata se loučí, tak ahojte rodiče, já mizím. Manžel na ní volá ,, A budeš nekerý měsíc v tomto týdnu doma?“  Jojo, budu, a co je vlastně za říjen?

Vzpomínali jsme na sedánky venku při grilu, kdy padla také hezká hláška. Dcera si stěžovala, že je ji už zima. Manžel houkl. ,,Zavřely jste bránu? Nebyl by tu takový průvan.“

Vyprávěním jsme došli až k výletu do Dětenic. Šli jsme z procházky a já říkám. Než půjdem na ten večerní program, skočím si pro mikinu, protože večer bude už tma.“ Pohotový muž mi s kamennou tváří odpovídá. ,,Na co? Šak já také nepotřebuju baterku kvůli tomu, že bude večer zima.“

Načež kolem právě rozepsaného článku prochází manžel a praví: „Mamka tady zase ptáče pís….. teda píše ptákoviny.“

Když jsem přemýšlela nad tímto blogem, jak jinak, než při úklidu si říkám pro sebe. ,, Ještě zemyju um a mám to“ Jejda někdo přišel domů, dveřle vrzle.

Takové  přebrebty  bereme s humorem, život je boj, který se nedá vyhrát, tak aspoň jím projdeme se ctí a úsměvem na rtech. Jinak jsme úplně normální.

Všem krásný den a těším se na vaše vtipné reakce.