Psíma očima

  Tož nevím, co se u nás bude dít, jenom tuším, že přestavba kuchyně bude asi kvůli mně a mým dětem. Panička začíná být nějaká nervózní.  Snaží se, abych nic nepoznala. Já vím svoje.

Patří se představit, říkají mi Bee, prý jsem briard. Netuším, co to znamená, ale paničce podobná nejsem. Zato mojí malé kamarádce Any ano. Jenom jsem trošku větší, než Anynka.  Máme se rády a hlídáme se navzájem, ale hlavně vartujeme naši paničku. Psi to tak dělají.

Všichni se moc těší na moje štěňátka. Tatínek miminek se stal nedávno šampionem Slovenska. No není to frajer?  Je.

Štěňátka se v bříšku hezky vrtí, už mi ztěžují pohyb, břicho roste před očima. To mi nebrání, abych hlídala. Sousedův pejsek dá echo. Někdo se blíží. S Any vyrazíme na obhlídku s řevem, ať všichni vědí, s kým mají čest. Aneko je malá, proto ječí jako siréna, aby ji bylo aspoň slyšet. Mě všichni slyší i vidí.

Panička nám pomáhá bránit náš domov, protože ječí zároveň s námi.  To, že huláká na nás, nám dojde, až je vetřelec pryč.  Zlobí se, prý nemáme dělat kravál. Tak jak jinak máme hlídat? To nám neřekla.

Jsem nespokojená, když jde panička pryč. O to více ji vítám. Když má to srandovní kolo, to je zábava. Ona ho drží, jde při něm, nemá volné ruce, nemůže se bránit. Toho využiju, strčím ji hlavu mezi nohy. Ona se s výkřikem zastaví a já se protáhnu celá. Teď s tím břichem je to ještě větší sranda. Podobné věci dělám i pánovi, jenom on na kole sedí, tak ho tahám za nohavici, zatím teda nikdy nespadl, takže vyhrává.

Potom následuje pravé vítání, pištím radostí, jako když jsem byla štěně. Svalím se jim k nohám. Občas je to legrace, zvlášť když to nečekají. Teď to mám ztížené, s bříškem už se skládám hůře. Panička mě po něm hladí. Mluví na mě i štěňátka. Líbí se mi to, moc. Mazlení, hlazení je žůžo.  Nedávno mi říká  ,, Tak Bee, Renča má vybrané jména pro štěňátka. Budou na A. Francouzské, protože plemeno briard pochází z Francie. A že jestli bude stačit sto dvanáct. „ Se zbláznila, ne. Tak prý něco vyberou podle jednotlivých miminek. Každé jméno má svůj význam.

Panička se mi věnuje o malinko více než Anece, to mi moc vyhovuje. Původně jsem jako pastevecké plemeno měla bydlet venku. Teda mám parádní výběh s luxusní boudou. Někdy se tam chodím schovávat, před sluncem, nebo deštěm. Jinak běhám celé dny po zahradě. Ale v zimě jsem na ně udělala psí oči. No přece toho chudáka nenecháme venku zmrzat. Takže naoko bydlím venku. Ve skutečnosti bydlím v obyváku.

Tak znáte to nejdříve, že teda přes zimu a na zemi. Jenže páníček mi ukázal, jak je to fajne na gauči. V létě je zase venku moc vedro, jsem hrozný chudák v tom černém kožichu. V obyváku je príma. Ale vím, že mám povinnost. Hlídat, tak občas vyrazím ven. Teda plnit povinnost. Nejraději s Any v patách. Ta v boudě nespí vůbec, nemá na to srst. Mezi námi je to taková malá dáma. Nic nevydrží.

Tak nevím, oba páničci montují nějakou podivnou bednu. Prý ,, Bee tady budeš mít pelíšek pro štěňátka“. Tak to fakt nevím, jak to myslí, já si doupě pro svoje děti vyberu sama. Už jsem začala. Vyhrabala jsem si velkou díru ve slepičím výběhu. Budeme blíž k potravě. Pokukuju po skleníku, tam by to bylo také vyhovující. Jenže mě tam nechtějí pustit. Počkám na příležitost. Doufám, že mi Any pomůže se štěňátky, co na tom, že má pět kilo a oni ji brzo dorostou. No já na tu moji malou kamarádku spoléhám.

Včera jsem se skvěle nadlábla. Jedna z paniček řezala maso. Kuřecí. To vonělo. Pořád jsem do ní šťouchala nosem. Tak nenápadně, aby si mě všimla. Nějaký kousek mi hodila, ovšem co to je pro hladovou mámu. No povím vám, nakonec jsem byla ráda, že na mě zapomněla.

Někdo na ní volá. Hned jak zmizela z dohledu, mizí i maso. Hádejte kam? Ani jsem se nerozdělila. Nakrájené hezky pro mě. Sedla jsem si opodál a dělala se, že o ničem nevím. Any šmejdila a hledala po zemi maso, super bude to na ni.

Bacha Renča se vrací a volá ,, mamí, ty jsi to maso schovala“?  Obě se na mě dívají. Já jim ukazuju na Any. Neoklamala jsem je, Any je malá. Asi jsem udělala správnou věc. Obě se smějí, se slovy přece se na ní nemůžeme zlobit, že nám slupla oběd.

Tak si tu spolu žijeme. Držte mně a mým štěňátkům palce. A také myslete i na paničku, nebo jak ji znám, stresařku, bude blízko ke kolapsu z mých dětiček.