Správná kamarádka pomůže, když je třeba co na tom, že má čtyři nohy. Na rande ve třech, nemám s tím problém, ani když moje přítelkyně vlepí mému idolovi pusu. Přece nebudu žárlit na kamarádku.
Těžká jsou rána opilcova a po protančené noci nešlo se lehce na brigádu. Ta spočívala v pasení kraviček. No někdy i těžce vydělané korunky - ty strakaté potvůrky si občas postavily hlavu. Toho rána jsme i s kamarádkou hned po příchodu na pastvinu, lehly do trávy na gumové pláště. Protože bylo léto a teplíčko začaly jsme podřimovat. Pořád jsem slyšela důvěrný zvuk pasoucího se dobytka, funění a škubání trávy- tu si trhají pomoci drsného jazyka. Ptáčci nad hlavou zpívají a….
„Co se děje“. Najednou mi někdo tvář drhne drátěnkou a pořádně mokrou otevřu oč,i vidím velkou kravskou hlavu, s jazykem, který se mě znovu chystá umýt. To už se deru na nohy a budím spící kamarádku: “Evo, vstávej honem, už jsme měly být hodinu ve stáji“.
Seberu plášť a utíkám ke kravínu. Hned za březovým lesíkem srážím se ze zootechnikem. Je rád, že mě vidí: „cérky co se děje? Už jsme měli všichni strach, kde jste. A co to máš s tváří, jsi nějaká odřená celá“. Na další řeči nebyl čas, Evka už netrpělivé kravičky pustila, ty domů běžely, tak, že se jim vemena houpala ze strany na stranu bylo třeba mít náskok, vždycky jsme kontrolovaly cestu, jestli je bezpečná, aby nám někde neutekly.
Často jsem sebou brávala svoji fenku kříženku německého ovčáka a prý, vlka, hodně se podobala československému vlčákovi. Byla moje vytoužená a domů jsem ji přivedla bez svolení rodičů, však ty brigády byly hlavně kvůli ní, abych na ni měla finance. Nedá se zapomenout na místo a okolnosti kde žila, než jsem si ji vzala. Vydala jsem se tehdy na inzerát - po otevření domovních dveří spatřím, odrostlé rezavé šedé štěně uvázané na řetízku u sporáku s těsným náhubkem na čumáčku, bez misky s vodou. Vůbec nesplňovala moje požadavky, jenže mohla jsem ji tam nechat?
Když jsem ji vedla pavlačí, potkaly jsme sousedku: “ vy si toho pejska berete? To je moc dobře, pán ho venčí tak, že ho kope dolu se schodů“. Prodali mi ji i s řetězem, byl tak těsně na krku, táta ho musel přepilovat. Zlobili se na mě hodně, ale když jsem jim pověděla, jak tento asi čtyřměsíční tvor žil, máma začala plakat, a my s Nerou měly vyhráno.
S fenkou jsme se věnovaly výcviku, poslušnost, obrany, stopy. Obrany milovala, brala je jako super hru, tak jsem si říkala, jestli by mě bránila doopravdy? Byla velmi kontaktn,í lidi milovala i přesto, že ji ubližovali.
A právě na pastvě se ukázala pravda. Přišel za námi člověk, do nedávna vzdělaný, bohužel měl tak těžký úraz hlavy, že už mu to dobře nemyslelo, když nebral léky, byl nebezpečný. Přišel k nám, zastavil se pár metrů před námi cítila jsem obrovský strach, kamarádka se schovala za mě a psa. Nera stála a pozorovala ho. Díky mému napětí byla ve střehu. On na nás spustil, že se Boženě Němcové ztratila kráva a on ji chce zpátky. A hned na to: „chtěl bych se podívat jaká máte játra“ Nohy mi zdřevěněly a celé tělo třáslo strachem, dokonce se mi zdálo, že drží za zády v ruce nůž - dodnes nevím, jestli ho měl, nebo jenom moje fantazie pracovala na plno. Udělal krok vpřed, v ten moment Nera napnula vodítko, jak to jen šlo, postavila se před nás a začala vrčet s vyceněnými zuby - nikdy jsem tu moji kamarádku chlupatou takto neviděla, šel z ní strach. Pán začal couvat: „Bílý tesák“ otočil se a rozutíkal se k vesnici. No my jsme s Evou stály docela dost dlouho na místě, z šoku nás probrala Neruška, která nám oběma vlepila pořádnou pusu od té doby jsme bez ní na pasení nešly.
Nera mi pomohla překonat těžké období puberty, mám na ní jenom hezké vzpomínky byla opravdu kámoška a chodila se mnou na rande s mým nynějším manželem, on tady v té zkoušce obstál na jedničku a nebránil se ani Neřinému polibku.
