Anděl na cestě

 „Cérky, chcete sa pobavit´? Něco vám povím.“ Volá na nás Markéta, další nová mladá kolegyně, hrozně ráda se směje a svým smíchem umí rozesmát i ty největší bručouny.

No jasně, že chceme. Šak život není enom o práci. Chodíme tam sice za výdělkem, ale proč si neudělat život hezký. A co si budeme namlúvat´, člověk si potřebuje aj povykládať. Postěžovať si na chlapy, nezbedné děcka. Nedy sa probere aj vaření, úklid, pečení.

Ale sranda mosí byt´. Sme zvědavé, co z Markéty vyleze, mám pocit, že aj krávy počúvajú.

„Včera jak jsem jela navečer z práce, vidím chlapa, jak to s ním dobře lomcuje. Si říkám, o jéj ogare, ty máš nakúpené.“

„No enom že mu to podjelo a hodil záda. Všimla sem si, že drbnul hlavu o chodník. No zastav v dědině, kde je frekventovaná cesta.“

Poslúcháme, moc vtipné nám to nepřišlo.

Šlo o lidský život, člověk nikdy neví co se děje, valila sem mu pomoct a zjistit, co sa mu stalo. Volám na něho: „Pane, co je vám, mám zavolat´ sanitu? Uderil ste sa do hlavy. Bolí vás neco, nebo mám zavolat´ nekoho od vás?“

Chlapík, ze kterého táhl chlast na sto honú, odpovídá. „Ne, cérko, nic mně není, su v pohodě. Enom kdybys mňa mohla zvednút´.“

„Tož co sem měla dělat´, zvládla sem to. Když sem ho vysmýkala navrch, konečně stál na nohách. V ten moment mu spadly gatě až ke kotníkom.“

To sa nedalo nesmát´, živě jsme si tu situaci představili, všichni kdo projížděli, měli hezký obrázek mladé ženy, podpírajíci chlápka bez gatí.

„Počkajte to eště není všecko, tak mu pravím: „Moch by ste si ty gatě natáhnút´. Když vás pustím, spadnete zpátky.“

Neskutečná scenerie online. Asi na desátý pokus byly gatě na správném místě, pořád sem ho podpírala a ptám sa, jestli mám nekomu zavolat´. Prý nee, enom si prosí, ať mu pomožu na lavičku.

Potom prý, jestli bych ho nedovedla dom. Tož co sem měla dělat´ sám neustál. Dovédla sem ho až k bytu, aj dveři mu odemkla. Eště aj nákup mu nésla, pivo a víno.

„Tý joo, to sa nerozbilo.“ Nedalo mi to, abych se nezeptala.

„Jasně, že ne, asi už má cvik, měl to všechno pěkně v petkách.“

Záchrana lidského života sa nekonala, ale člověk nikdy neví. Nemusí jít vždy jen o alkohol, někdy se může udělat člověku zle i z nemoci. A my víme, že když potkajú andílka Markétku, budou v těch nejlepších rukách. Napadá mňa, jestli by vůbec někdo zastavil. A pomohl tomu nešťastníkovi aspoň na nohy.

Nedávno Marky přiběhla celá rozrušená, že má psa. „Ráno sem eště nevěděla, že ho budu  mět´.  Pořád sem sa na něho dívala na stránkách útulku. Byl tak smutný, zemřel mu páníček. Už není štěně. Nedalo mi to. Jakou má šanci na novou rodinu? “

Takže útulkáček je u Markéty, to o něčem svědčí ani vám nemusím psat´, co mám na mysli.