Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Zpověď matky (17.část): Pocity před první návštěvou

Připadalo nám jako věčnost, než jsme se dočkali první pozvánky k návštěvě ve Vazební věznici v Praze v Ruzyni. Tu věznici máme blízko – nějakých 10 minut cesty autem a Ruzyň je čtvrť tak blízká, že jsem měla aspoň pocit, že když už musí být moje holčička zavřená, tak ji mám aspoň skoro na dohled a dýchá stejný vzduch. Cítila jsem hrůzu z neznáma a zároveň uspokojení z toho, že nemá přístup k drogám a že tedy všechno zlé může být k něčemu dobré. Byly to prostě naprosto protichůdné pocity.

Většinou převažovaly pocity mateřské nad vším ostatním a toužila jsem po tom sevřít ji do náručí, chtěla jsem ji co nejdřív ujistit o tom, že jsme ji neopustili, že ji máme rádi a že na ni čekáme. Chtěla jsem se přesvědčit o tom, v jakém prostředí je, chtěla jsem slyšet, v jaké společnosti je a jestli je za tím ostnatým drátem v bezpečí. Věděli jsme, že se naše návštěvy a rozhovory budou odbývat v přítomnosti policie a neuměli jsme si představit, jak a o čem se budeme před někým cizím bavit. Já jsem si od první schůzky ale slibovala jen to, že ji vezmu do náruče a budu jí držet a držet a hladit a hladit.

K ruzyňské věznici jsme přijeli na čas, který byl uvedený na navštívence, kterou nám poslala státní zástupkyně. Prvně jsem se otřásla ve chvíli, kdy jsme vystoupili z auta a podívala jsem se po celé šířce vězení – na ta zamřížovaná okna, na tu šeď a zašlost, dýchl na mě děs. Zazvonili jsme na zvonek u malé branky určené jako vchod pro návštěvy. Nepříjemný hlas na nás zahulákal, abychom zůstali tam, kde jsme, a čekali. Čekali jsme docela dlouho, než zabzučel bzučák a dveře se daly otevřít. Pak jsme se nestačili divit. Měli jsme pocit, že jsme ti největší hajzlové, s kterými se setkali, že si zasloužíme to nejhorší chování. Místo pozdravu na nás jakási mladá službu konající vrátná nebo dozorkyně houkla, že jdeme pozdě a že nás tam nepustí. Oponovali jsme tím, že jdeme přesně podle toho, co stojí na oficiální pozvánce ze státního zastupitelství. Odpovědí nám bylo jen to, že k nim se chodí o půl hodiny dřív, než co stojí na navštívence, což jsme jako prvně vstupující do těchto nevábných prostor vůbec netušili. Nakonec se uvolila, že nás na návštěvu pustí, ale musíme si vykrámovat kapsy a probrat obsah kabelky a všechno nežádoucí zamknout do uzamykatelného boxu. To jsme provedli. Potom chtěla, aby bezpečnostním rámem prošel jen jeden z nás (i když před vchodem visí cedule, že mohou vstoupit najednou nanejvýš 4 osoby) a abychom tašku pro dceru nechali projet scannerem.

Prošla jsem jako první a taška se vozila scannerem sem a tam a pořád se jim něco nelíbilo, ale neřekli co. Navrhovala jsem, aby ji otevřeli a sami se podívali, že jsme do ní nic závadného nedávali. Ukřičená a nevrlá slečna ale neměla chuť se tašky byť jen dotknout. Nakonec jsem ji celou vyskládala sama na pás a znovu jí důkladně prohlédla všechny kapsy. Co čert nechtěl – v poslední postranní kapse byl malý kapesní nožík. Byla jsem překvapená, protože jsem ho tam nedávala, ale jak jsme se pak s manželem shodli, v tašce zůstal po návratu z dovolené a nikdo o něm nevěděl. Když jsme se doma rozhodovali, v čem dceři věci odneseme, vzali jsme tašku, kterou jsme měli právě vybalenou po ruce a o které jsme mysleli, že je prázdná. To bylo opravdu nepříjemné překvapení. Taška byla nakonec odschválena a tak rámem mohl projít i manžel. Jeho průchod se jim také nelíbil a nutili ho projít mnohokrát. Já už jsem stála za mřížemi a mohla jsem tu šaškárnu jen pozorovat. Potom jsme oba čekali v ohavné, vybydlené místnosti a vlastně jsme ani nevěděli, na co čekáme. Viděli jsme, že čas návštěvy už dávno běží a my jsme pořád jen u brány. Nervy pracovaly. Potřebovala jsem na záchod. Byl tam, jenže neměl zavírací dveře a toaletní papír tam také nebyl. Ještě, že jsem si mohla sebou vzít kabelku, mohla jsem aspoň použít papírové kapesníčky. Po dlouhé době pro nás přišel dozorce a vedl nás přes dvůr do další budovy. Při přecházení dvoru jsem zvedla hlavu a uviděla tu hnusnou šedivou zašlou a špinavou budovu se šňůrou pomalu nikde nekončících zamřížovaných oken a polil mě studený pot. Cítila jsem, jak se mi podlamují kolena, ale zastavit jsem nemohla, protože nás hnali hodně rychle. Vstoupili jsme do jiné budovy a zase na nás byli nepříjemní a dali nám najevo, že jdeme pozdě. Doprčic, my jsme tam přece byli včas, tak proč nás nechali tak dlouho hnít v té malé smrduté místnosti za prvními mřížemi? Zase jsme stáli před malým posuvným okénkem a před dalšími mřížemi a čekali. Po dost dlouhé době si pro nás přišel další dozorce. Poodmykal a zase za námi pozamykal několikery mříže, až nás dovedl do malé těsné místnůstky tak 3x2 metry se stolem a několika židlemi, zamřížovaným oknem u stropu a velkým dusným horkem. Tam seděl jeden z policistů a vedle něho naše dcera.

Děsila jsem se toho, co uvidím.

 

Autor: Pavla Matějů | pátek 30.1.2015 23:55 | karma článku: 20,56 | přečteno: 2135x
  • Další články autora

Pavla Matějů

Zpověď matky (29.část): Vydrží ?

Srpen 2014. Tenhle týden proběhl poslední soud. Od chvíle, kdy byla dcera zatčená, to trvalo celý rok. Snad jsme ale už došli do poslední fáze a všechno končí. Dcera vyvázla s podmíněným trestem tj. 3 roky s podmínkou na 5 let.

24.4.2015 v 23:55 | Karma: 21,46 | Přečteno: 8079x | Diskuse| Ona

Pavla Matějů

Zpověď matky (28.část): Dovětek

Nemáme ještě všechno za sebou. Soudy pracují pomalu, nesmyslně bývají odročovány a protahovány. Nevidím v tom nic jiného, než že si právníci vzájemně hrají do karet a přivydělávají si peníze.

17.4.2015 v 23:55 | Karma: 21,46 | Přečteno: 8441x | Diskuse| Ona

Pavla Matějů

Zpověď matky (27.část): Propuštěná

Začínalo jaro a pořád se nic nedělo. Dcera už ani nechtěla, abychom jí na návštěvu vozili nové a nové prádlo. Většinu toho, co jsme přivezli, vracela ihned zpátky. V cele si nechávala jen minimum. Vysvětlila nám, že všechno, co tam má, si musí při každé eskortě vézt sebou a nikdo jí s tím nepomůže. Tak své věci omezovala, aby se jí lépe cestovalo sem a tam.

10.4.2015 v 23:56 | Karma: 28,33 | Přečteno: 14994x | Diskuse| Ona

Pavla Matějů

Zpověď matky (26.část): Propojené na dálku

Je to zvláštní, jak je silné pouto mezi mámou a jejím dítětem. Za celou dobu, co jsme nemohly být v kontaktu, jsem vždycky na sobě poznala, že se děje něco neobvyklého, něco zlého, že dcera není v pohodě a že jí je mizerně. Vždycky jsem to na sobě pocítila a bylo mi taky zle a nespala jsem. Bylo to naprosté propojení na dálku, jako kdyby mezi námi vedly neviditelné kanály, kterými jsme si sdělovaly své pocity.

3.4.2015 v 23:55 | Karma: 18,69 | Přečteno: 7712x | Diskuse| Ona

Pavla Matějů

Zpověď matky (25.část): Psychika je prevít

Pořád jsme doufali, že ji na vánoce pustí domů a že už budeme všichni spolu. Nestalo se tak. Těsně před vánocemi jsme měli umožněnou návštěvu. Přivezli jsme jí maličký skládací vánoční stromeček s miniaturními ozdobičkami a trochu vánočního pečiva, protože už měla nárok na přijetí balíčku a dostala k balíčku povolení ho přijmout. Dcera si tam ten maličký stromeček ani nechtěla nechat, měla strach, že když by si vánoce připomínala, že by jí bylo ještě hůř.

27.3.2015 v 23:53 | Karma: 20,74 | Přečteno: 13250x | Diskuse| Ona
  • Nejčtenější

Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka

2. května 2024  17:21

Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...

Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie

3. května 2024  10:10,  aktualizováno  13:43

Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...

Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné

2. května 2024  16:40,  aktualizováno  3.5 12:38

Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...

Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů

29. dubna 2024  6:21,  aktualizováno  13:19

Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...

Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů

4. května 2024

Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...

Mexičtí narkos už nepašují peníze, platí si šmouly. Je to legální a bez rizika

5. května 2024

Premium Vsaďte se, že nevíte, jak mexičtí narkos pašují peníze z Ameriky. Jistě, viděli jste v seriálech na...

Nová vlna podvodů. Vyluxovaným účtem to nekončí, přeprodávají se osobní data

5. května 2024

Premium Kyberzločinu dlouhodobě přibývá, v Česku se s končící lhůtou pro daňová přiznání podvodníci...

Životní prostředí v Československu patřilo k nejhorším na světě, líčí vědec

5. května 2024

Premium V roce 1989 se stal vůbec prvním ministrem životního prostředí. Profesor Bedřich Moldan patří mezi...

Auto za tahačem s tankem zastavilo. Už ale ne kamion, který osobák sešrotoval

4. května 2024  9:48,  aktualizováno  21:52

Při nehodě tří aut zemřel na dálnici D1 mezi Bohumínem a Polskem jeden člověk, další dva jsou...

Chcete, aby vaše děti měli v dospělosti bohatství? Přečtěte si, jak na to!
Chcete, aby vaše děti měli v dospělosti bohatství? Přečtěte si, jak na to!

Správné finanční návyky a dovednosti vznikají právě v dětství. Mnoho dětí je přijímá přirozeně od svých rodičů, kteří jsou pro děti velkým vzorem....

  • Počet článků 29
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 4906x
Moje dcera brala drogy....toto je moje zpověď.

Seznam rubrik