Zpověď matky (28.část): Dovětek

Nemáme ještě všechno za sebou. Soudy pracují pomalu, nesmyslně bývají odročovány a protahovány. Nevidím v tom nic jiného, než že si právníci vzájemně hrají do karet a přivydělávají si peníze.

Kromě soudů kvůli dealerství drog dceru čekají i soudy kvůli spolupodílnictví na vykrádání aut. Nevím, jestli se účastnila všeho, co se jí klade za vinu, protože důkazy, které předložila policie, jsou tak nedokonalé, že z nich není jednoznačně jasné, že se zrovna dcera nacházela poblíž toho, kdo navigace z aut vykrádal.

Bolestné je vidět, jak žalostné důkazy policie předkládá a jak pak třeba soudci nemohou viníka odsoudit, protože policie nijak zvlášť důkladně nepracuje. 

Dovětek:

Chtěla jsem, aby dcera napsala druhou část tohoto „čtení“, a pořád doufám, že to udělá. Myslím, že by bylo dobré vědět, jak se celá záležitost jevila i z druhé strany.

Některé zážitky od ní vím z vyprávění, ale přenesená informace už není to samé jako autentická výpověď.

Byla bych ráda, kdyby to udělala. Ne proto, aby si to hrozné období sama připomněla, ale proto, aby za ním mohla udělat tlustou čáru, a aby zážitky neupadly v zapomnění. Čas totiž i v tomhle případě všechno jednou zahojí.

Přijde mi ale důležité vědět, co vlastně všechno prožila. Neméně důležité mi přijde i to, abych znala její pocity z té doby a abych si v tom textu našla odpovědi na své otázky, které pro mě zůstávají zatím pořád nezodpovězené.

Myslím, že jak moje tak její část povídání nemůže být veselá a optimistická, ale byla bych ráda, kdyby tyhle řádky mohly posloužit dalším rodičům a případně i jejich dětem k zamyšlení nad tím, co některé neuvážené konání přinese. Jaké to má dlouhodobé následky a kolik lidí takové nerozumné chování postihne, kolika lidem přinese smutek a bolest a kolik lidí to může doslova zničit.

Já osobně chci upozornit rodiče na to, že i když Váš postoj k drogám je záporný a i když své děti vychováváte k řádnému životu a odporu k drogám, Vaše děti ten samý postoj nemusí sdílet. Není dobré zopakovat moji chybu a o drogy se vůbec nezajímat, plně dětem věřit, spoléhat se na to, že Váš celoživotní postoj musí zastávat i Vaše děti.

Já jsem takhle postupovala. Drogy jsem už ve svém mládí ze svého života vytěsnila a žila jsem v přesvědčení, že mě a mé rodiny se to týkat nemůže. Bohužel opak byl pravdou.

Nejsem špatná matka, ale v tomhle jsem pochybila. Byla jsem totálně neinformovaná, a tak nebylo těžké mě tak dlouho obelhávat a brát drogy v mojí těsné blízkosti, aniž bych si čehokoliv všimla.