Zpověď matky (15.část): Pár postřehů z věznice

Sepsala jsem jen pár postřehů sdělených dcerou z období 8 měsíců strávených v Litoměřicích, tak posuďte sami, jak byste následující věci nazvali. Pro mě to byl:

Absurdistán uprostřed Evropy

• Když něco potřebuješ, počkáš do druhého dne a podáš si žádost o to, že si chceš podat žádost
• Pokud na Tebe nezapomenou, přinesou Ti správný formulář Žádosti na konkrétní věc, o kterou chceš žádat (mají předtištěné formuláře se žádostmi o nejrůznější věci a úkony)
• Počkáš tedy do druhého dne a vyplněnou žádost předáš
• Pokud na Tebe zapomenou, dáš si další den opět Žádost o žádost a zkusíš to na další pokus a tak to děláš tak dlouho, dokud se nedočkáš
• Když máš štěstí a nezapomenou na Tebe, tak dostaneš 2x denně horkou vodu na čaj nebo kafe
• Můžeš vyfasovat erární spodní prádlo. Pokud ho chceš v nejmenší velikosti S, je malé při předání. Při jakémkoliv pokusu o vyprání mnohonásobně zvětší velikost
• Jakmile se někde zabydlíš a zvykneš si na spolubydlícího, tak Tě přestěhují jinam. Rozumět si s někým je automaticky nepřípustné, nejsi přece na letním táboře
• V kriminálu se nesmí smát, máš zažívat jen samé nepříjemné věci, všechno ostatní musí být potlačeno
• Pokud máš pocit, že je ve Tvé cele teplo, přestěhují Tě do absolutního mrazu
• Pokud dostaneš povolení, aby Ti rodina přinesla televizi, nepřijmou ji a označí ji za nevyhovující.
• Dají rodině nové parametry na jinou televizi. Když rodina sežene novou podle parametrů a přinese ji, převezmou ji a na 3 týdny ji dají k prověření technikovi kvůli možné závadnosti
• Po prověření Ti ji dají na celu. Zjistíš, že nefunguje. Snažíš se ladit kanály celý den, a ono nic. Necháš si ji prověřit a je Ti sděleno, že je O.K. Po několika týdnech zjistíš, že na Tvé cele a na celém Tvém patře není signál
• Pokud Tě někam vedou, do poslední chvíle nevíš kam. Vědí, že Tě ta stálá nejistota bude deptat a to je účel
• Nemůžeš vznášet dotazy hodinu a půl před koncem pracovní doby velitelky dozorců, musíš počkat (pokud je to pátek) až do pondělka
• Na stejný dotaz dostaneš vždycky různou odpověď
• O návštěvu doktora žádáš několik dní, i pak se nedostaneš k plnohodnotnému doktorovi
• Pokud se dostaneš k doktorovi, bagatelizuje Tvoje problémy a odmítá Ti požadovanou léčbu
• Zamítne i předání originálních vitamínů či léků např. na alergii
• Nejčastější věta při oznámení, že se necítíš dobře je: „Tak chcípni“
• Ani když se k nim chováš slušně, nezmění své chování a chovají se k Tobě jako ke kusu hovna
• Krabici, ve které Ti přijde balíček, si můžeš nechat jen, pokud máš povolený civilní oblečení
• Pokud Ti přijdou křížovky, odesílají je taky na kriminálku k cenzuře
• Pokud Ti přijdou knihy, také Ti je nepředají bez cenzury kriminálky
• Dopisy, na které máš nárok 1x za 14 dní, Ti přijdou až za 2-3 měsíce, to platí i obráceně pro dopisy, které posíláš Ty
• Můžeš si sice objednávat za peníze i jiné jídlo např. z vězeňské kantýny, ale v reálu je to neuskutečnitelné, protože Ti ho nikdo nepřinese
• Můžeš si půjčit knihy z vězeňské knihovny. Problém je jen v tom, že jim chybí většina stránek, takže nemají smysl. Když máš štěstí, tak má kniha pevnou vazbu a přečteš si název a autora, když máš velké štěstí, máš tam i obsah a zbytek si tedy domyslíš. Jinak jednotlivé stránky vytrhnou a prokouří cikáni – ubalí si do nich vajgly
• Podivné je i zamřížované okno a před ním záclonka
• Pod oknem si ale představ jen zadělaný prostor, který vůbec netěsní, což oceníš zvláště v zimě, kdy je v místnosti taková zima, že sedíš v čepici i rukavicích
• Kamna sice běží na plný koule, ale teplo nemůže dovnitř, protože mu brání velká skříň
• Okno stejně nemůžeš v žádném případě použít, a to ani jako chladničku na jídlo, protože se k němu nesmíš přiblížit. Na protější budově je zbudovaná zelená budka, ve které po celou dobu sedí stráž (ale ne se samopalem, protože všichni musí zbraně odevzdávat na vrátnici, aby je vězni nemohli použít proti nim. Mohou mít jen teleskopický obušek), Té budce se říká špačkárna, protože v ní pořád někdo sedí a vysílačkou hlásí, pokud se někdo přiblíží k oknu. A hned máš „kázeňák“, i když se třeba jen snažíš něco si vzít z „ledničky“. Mají k dispozici i světlomet se světlem, který by Ti propálil i knížku

Já jsem o světě za vězeňskou zdí neměla vůbec žádné tušení a přiznám se, že mě nic z toho, co se tam děje nikdy vůbec nezajímalo, takže jsem neměla ani žádné představy o tom, co se tam děje nebo co by se tam mělo a mohlo dít. Prostě naprostý nezájem. Postoj k vězněným jsem měla stejný jako téměř sto procent populace, které s touhle otázkou nepřijde za celý svůj život do styku. Že existují vězení jsem brala jako fakt a vcelku jsem kvitovala s povděkem, že existují místa, kam jde zavřít nějaké lumpy, kteří nám ostatním jsou nebezpeční a ochránit nás tak před jejich konáním. Vězení rovná se trest a není hezké. Je dokonce tak ošklivé, že nás všechny děsí a nikdo z nás se tam nikdy nechce dostat. Dál jsem ale nikdy o „ošklivosti“ toho místa nepřemýšlela.