Zpověď matky (10.část): S pouty na rukou

Dcera byla hodně výkonná a tvrdě pracovala. Škoda, že to nebyla legální práce a že neuplatnila svoje schopnosti na něčem zákonném, protože by evidentně uspěla a byla by ve svém oboru dobrá až skvělá. Makala ve dne i v noci. Ano v té době jezdila taxíkem a pěkně se oblékla, měla na nájem a na jídlo. Točila asi i velkou sumu peněz, ale nedá se říct, že by si žila nějak nad poměry. Prostě si žila jako my ostatní, co si normálně vyděláváme. No, to jsem trochu přeci jen přehnala, protože my ostatní si taxík dovolíme jen zcela výjimečně, ale to je asi tak jediný rozdíl.

Měla pocit, že je jednička a že si může všechno, co chce, dovolit. Myslím, že věděla, že je to dočasné, že jednou spadne klec, ale nechtěla na to myslet a žila naplno. Starší dcera nám také říkala, že od ní ví, že s drogami je na úspěšné cestě a že je hodně omezuje a dělá vše pro to, aby s nimi mohla skončit. To nás trochu uklidňovalo. V tu dobu si dcera našla nový pronájem bytu. Byl ještě blíž našeho bytu a tak nám připadalo, že se pomalu blíží blíž a blíž a že to zase jednou bude dobré. Byt byl v podkroví vilky ve velmi pěkném tichém prostředí a měl nádhernou vyhlídku na město. Pochválila jsem ji za výběr lokality, ale upozornila jsem ji, že to má svá úskalí. Takové místo není rozhodně anonymní a nejen paní domácí bude ihned vědět, co se v jejím okolí děje. Měla na to jiný názor, podepsala nájemní smlouvu a nastěhovala se tam.

To léto nebylo šťastné.

Já jsem sice už půl roku pracovala, ale manžel dostal jako nejstarší z firmy výpověď a skončil po patnácti letech na konci července v práci a zůstal doma.

Zase šok.

Manžel je ajťák, což je profese, kde se to jen hemží mladými dopředusehrnoucími dravci. Měl obavu už dlouho, že k tomu dojde, protože už několikrát vyhodili ty, kteří byli nejstarší. Věděl, že se tedy blíží i jeho chvíle, protože už byl nejstarší on. I když to víte, pořád doufáte, že se to změní, že budou potřebovat zkušenosti i těch, kteří nejsou čerstvě po škole. Ne. Ta doba ještě nepřišla, ještě pořád se dává přednost těm nejmladším před těmi zkušenými. A teď k tomu došlo – 3 roky před důchodem. Jakou má asi šanci uspět mezi mladými na trhu práce? Vleklé starosti s dcerou a výpověď – to ho dost zlomilo. Fajn na tom snad je jen to, že to přišlo v létě a že v létě se volno nějak líp snáší a člověk si může aspoň říkat, že si užije sluníčka a nicnedělání, jakoby měl dovolenou. A my jsme se s manželem zrovna chystali na naši první společnou dovolenou. Byla to první dovolená, na kterou jsme vyrazili bez dětí a bez kamarádů, opravdu jen sami dva. Naposledy jsme takhle ve dvou byli jen na svatební cestě. Dcera se nabídla, že nám pohlídá psa. Zvažovala jsem to dlouho. Od té doby, co s námi už dcery nebydlely, byl náš pes poslední „drahocenná“ bytost, o kterou jsme se starali a kterou jsme milovali. Ale když se tedy dcera tak zlepšovala, tak jsme jí dali důvěru a psa jsme jí svěřili a na týden jsme odletěli na Rhodos. Byla to nádherná dovolená, plná zážitků a pohody a domů jsme se vraceli spokojení a po dlouhé době také odpočinutí a v pohodě.

Ránu mezi oči jsme dostali hned po příletu v noci v jednu hodinu na letišti. Autem nás vyzvedávala starší dcera. Nebyla ale v autě sama, měla v něm našeho psa i s pelíškem. Bylo nám jasné, že právě sklapla klec a že je „zle“.

To je tak nepředstavitelně silný úder, když z absolutní pohody nečekaně přejdete do tvrdé reality. To byla tak silná facka.

Dcera nám řekla, že naší „malou“ holčičku právě zatýká policie a dělají u ní doma domácí prohlídku. Jí zavolal právník, aby si ihned přijela pro psa, než její sestru odvezou. Našla ji sedět doma na podlaze vedle psa s pouty na rukou, všude samí policisté, kteří prohledávali byt. Objala ji a psa odvedla. A pak čekala na náš přílet.

Neusnuli jsme, nešlo to.

Sice jsme věděli, že to jednou musí přijít, ale po dovolené, po nádherné dovolené nás to překvapilo a zaskočilo. Neochránili jsme ji a teď ji zavřeli.

Co asi prožívá, co s ní dělají, kde je?

Zase spousta otázek, na které jsme neměli žádnou odpověď.

Přiletěli jsme ve středu v noci. Dovolenou jsem měla do konce týdne a byla jsem ráda, že jsem se tak rozhodla. Byla jsem ve stavu, kdy bych do práce tak jako tak jít nemohla. Ve čtvrtek nám dopoledne volala starší dcera, že mluvila s právníkem a dozvěděla se, že jí dopoledne můžeme vidět v soudní budově, až ji povedou před soudce, který bude rozhodovat o tom, zda ji vezmou do vazby. Všeho jsme nechali, sedli do auta a jeli do soudní budovy. Věděli jsme jen, ve kterém patře se to bude projednávat. Tak jsem chodila po prázdné chodbě a přikládala ucho na dveře, abych zaslechla její hlas. Našli jsme ty správné dveře a zůstali jsme u nich čekat. Zoufale jsem potřebovala tu svoji holčičku vidět a obejmout ji. Pak se objevil právník a řekl nám, že požádá soudce, aby nám umožnil styk s dcerou. Jaké bylo naše zklamání, když z místnosti vyšel policista a řekl nám, že to soudce zamítl a abychom se k ní nepřibližovali, až ji vyvedou z místnosti. Cítila jsem, jak se ve mně vaří krev. Jako by býkovi někdo zamával červenou muletou před očima. Z místnosti ji vyvedli dva policisté. Byla vyčerpaná, nevyspaná, vynervovaná a na rukou měla pouta.

Svět se se mnou zatočil.

Moje holčička má na rukou pouta. Otřesný a hnusný pohled.