Vzhůru do královského Windsoru!

Britské oči se v těchto dnech upírají k Windsoru, nevelkému městečku hodinu od Londýna. Je prakticky nemožné pobývat v těchto dnech za Kanálem a nebýt bombardován zprávami o chystané svatbě prince Harryho s americkou herečkou 

Meghan Markle, jež se premiérově odehraje tuto sobotu právě na zámku Windsor.

Zažila jsem v Londýně už jednu královskou svatbu, a to následníka trůnu prince Williama v roce 2011, a je znát, že Harryho svatba je sice důležitá, ale není s ní takové crcání jako tehdy s bratrem Williamem (koneckonců Harry je až šestý v pořadí na trůn). Ale i tak je to událost a všude nám ve větru radostně vlají britské vlajky! Zatímco William se ženil tradičně ve všední den ve Westmister Abby a pak slavil v Buckinghamském paláci, Harry si vybral (respektive hádám, že mu byl vybrán) netradičně víkend a zámek Windsor.

Sice je škoda, že tím pádem nedostaneme my poddaní den volna na slavení, ale z hlediska místa je to podle mě rozhodně lepší volba, protože windsorský zámek je prostě skvostný! (Tím nechci říct, že by Westminsterské opatství nebo Buckinghamský palác byly nějaké architektonické tuctovky, že.)

Zámek Windsor je největší obydlený hrad na světě (prvenství mu krade Pražský hrad) a během šestnácti let ho postavil v 11. století Vilém Dobyvatel. Od té doby je domovem králů a královen, a my, co ještě zvládáme matematiku prvního stupně, si bystře vypočteme, že je královským sídlem přes devět set let (mezi námi Čechy – Pražský hrad je obývaný už od devátého století, ale nebudeme tady machrovat...).

Za vstup do zámku vysolíte L21.20, to jest přes 600 Kč, ale můžete zavřít oči a utěšovat se tím, že je to celoroční vstupné, a můžete se tam pak každý den vracet. Prohlídka je individuální, jste svým vlastním pánem a sami si určujete tempo. Se zámkem vás seznámí audiovizuální průvodce, který na vás mluví do sluchátek, a to v několika různých jazycích a dokonce i úrovních.

Má šestiletá dcera díky němu bez problémů zvládla tří hodinovou prohlídku, protože byla uchvácena z toho, že si kliká na tlačítka, poslouchá „rodinnou úroveň“  bez zbytečných historických vycpávek a detailů, a ještě tam má videa a fotky. Kdyby zámek nezavírali a nevyhazovali nás, vydržela by i déle. V každé místnosti jsou ale také uniformovaní zaměstnanci, kteří na požádání přidají zajímavé detaily a odpoví na nejzáludnější otázky, takže i historičtí šťouralové, kteří rádi deptají ubohé průvodkyně,  nepřijdou ani zde o svou oblíbenou kratochvíli.

Ve Windsoru mě nejvíc uchvátila kaple svatého Jiří (St George’s Chapel), kde si Harry a Meghan před Bohem slíbí věrnost až za hrob, a dále majestátní, jedinečné, skvostné a dechberoucí státní pokoje (The State Apartments), zejména Hala svatého Jiří (St George's Hall), kde královna uspořádá pro novomanžele hostinu. Dlouhatánská hala, zdobená erby anglických rytířů, je často využívaná pro oficiální státní hostiny, a z videa, jež jsem shlédla na svém multimedi-průvodci, jsem se dozvěděla, že při prostírání stolu se používají i pravítka, aby byl každý nůž a vidlička přesně na svém místě a výsledek působil souměrně.

Naopak vychvalovaný Domeček panenek královny Mary (Queen Mary's Dolls' House), ke kterému se táhla kilometrová fronta a byla tam tlačenka jak ve slevách na pivo, byl slovy Cimrmana „hezký, ale že bych to musela vidět dvakrát...“  Zbytek zámku  si ale ráda podruhé prohlédnu (a koneckonců i ten domeček, když je v ceně), jen si dám příště pozor, abych na Windsor dorazila co nejdřív, a měli jsme tak ještě čas pokochat se neméně nádherným zámeckým parkem.

Za sebe tedy dávám Windsoru šest hvězdiček z pěti, a pokud pojedete do Anglie, rozhodně doporučuju!