Vánoce na ostrově (britském)

Zatímco pro české děti je vrcholem roku 24. prosinec, pro britské je to až náš Boží hod vánoční, tj. prosinec pětadvacátý. Tomu jsou samozřejmě uzpůsobeny i čokoládové adventní kalendáře, jež prostě mají oproti našim ještě

 

chlíveček s pětadvacítkou. Britská "kids" se tedy musí těšit o den déle než my, ale zato jim obtloustlý Father Christmas naděluje dárky komínem už časně ráno. Některé rodiny dokonce musí vyhlásit zákaz vstávání před šestou, važme si tedy Štědrého VEČERA! 

Dárky se sice nadělují později než u nás, stromeček se však zdobí klidně už 1. prosince, „abychom si to víc užili“, říkala paní z mé bývalé au-pairské rodiny. (Já si to zametání jehličí také ohromně užívala.) Ne, že by to nemělo něco do sebe, ale není to ta pravá romantika, kdy se nejprve rodiče ráno 24. pohádají, že stromek je ještě na garáži, nemůžeme najít řetězy, žárovičky nesvítí a do toho hudruje babička, že jsme všechno měli připravit včera večer, jak ona ostatně tvrdí každý rok. Pak za sledování Pyšné princezny přemisťujeme duté a krémové figurky v poměru 1:1 střídavě na stromek a do pusy. Britové jsou o tohle ochuzeni, protože nejenže nemají prince Miroslava, dokonce na stromek ani cukroví příliš nevěší.

Dárky se pod stromečkem (nezřídka umělým) shromažďují už od té doby, co je ozdoben, tedy ne jako u nás ve večeru V. Výhodou pro děti je, že mohou dárky každý den ohmatávat a tipovat, co se asi pod luxusním papírem bez mašle (tady se nemašluje) skrývá, my se sestrou to však měly jednodušší – najisto jsme šly do šatnové skříně, kde mamka dárky tajně schovávala, a všechno si pěkně za tepla a světla prohlédly.

Mluvíme-li o dárkách, je vhodné zde upozornit na jednu místní zálibu, tzv. karty. V podstatě se jedná o přáníčka (nikoli pohledy!) – cards – ale Češi zde žijící to překládají pouze a jedině jako „karty“, proto se i já tohoto nesprávného zaběhlého překladu přidržím. Takže dáváte-li tu komukoli k čemukoli dárek, je nejen vhodné, ale přímo povinné k dárku přiložit kartu, do níž se napíše gratulace, pár hřejivých slov a podepíšete se, aby vám pak osoba dotyčná mohla poslat děkovnou kartu. Také chcete-li někomu jen popřát, nestačí jen potřepat pravicí, bodře poplácat po rameni a prohodit něco rádoby vtipného plus „všechno nejlepší“, nikoli –  místo toho dáte kartu. O masové oblibě tohoto vynálezu svědčí fakt, že tu existují stovky obchodů, specializovaných na karty, a stojánek s přáníčky naleznete v každém sebeprťavějším obchodu se smíšeným zbožím.

Tradičním vánočním jídlem je oběd, k němuž se jak známo servíruje pečený krocan, vycpaný cibulí smíchanou se sušenou šalvějí (směs se kupuje již hotová v marketech a jen se smíchá s vodou, fajnovky přidají mléko). Jako příloha se podávají opečené brambory, brusinky a vařená či pečená zelenina. Aby krůta nebyla moc „suchá“, polévá se gravy, omáčkou vytvořenou z granulích přelitých horkou vodou.

Po obědě se podává vánoční pudink, o němž v Čechách kolují téměř hororové pověsti, ale když jsem ho jednou po modlitbě ochutnala, zachutnal mi. Rodičům v Čechách ovšem nechutnal a dodnes o něm hororové pověsti vypráví. Pravda je, že není pudink jako pudink, a že když je dobře udělaný, tak je to mňamka. Ostatně i taková vánočka se může zkazit, takže buďme i k pudinku tolerantni...

Kapříky tu moc neznají, ale masový příval Poláků způsobil, že je poznali a kolem Vánoc se začínají častěji vyskytovat. Jednou jsem se snažila v mé bývalé aupairské rodině vyprávět, že u nás přinášíme ryby domů živé a a pak je máme nějakou dobu ve vaně, než je tatínek klepne a podřízne, přičemž samozřejmě padá spousta nevánočních slov. Kapra ve vaně mi nikdo nevěřil a paní mi ještě řekla, že je se mnou vážně legrace.

O pečení deseti a více druhů cukroví nemůže být ani řeč. V obzvlášť spořádaných a osvícených rodinách upečou jakési sušenky, většinou se to však řeší kupovanými vánočními koláčky, mince pies, které obsahují kandované ovoce a koření. Mimochodem je to moc dobré.

Osobně mi přijde, že v českých zemích jsou Vánoce mnohem slavnostnější, mají krásnou a tajuplnou atmosféru. Vánoce v Británii jsou spíš veselé a dovádivé, je to párty. O tom svědčí už třeba tradice vánočních crakerů. Jedná se v podstatě o tubu z barevného papíru. Před jídlem se cracker chytne za oba konce a tahá se, až se ozve maličká petardička a z tuby vypadne papírová korunka, dáreček nebo hračka (kvalita závisí na ceně crackeru) a papírek s anekdotou.

Co dodat na závěr? Po anglicku snad už jen „Merry Christmas and a happy new year!“, tj. Veselé Vánoce a šťastný nový rok!

PS. Zájemci o záhadný vánoční pudink nechť zalistují mým blogem a něco víc si o něm přečtou... Takže ještě jednou šťastné a veselé a dobré zažívání!