Jakou já měla radost, že jsem si ten vánoční let do Čech zarezervovala až na sobotu a ne hned na pátek po skončení školy! V pátek totiž nastala strašná britská kalamita, kdy "extrémní počasí" (tj. tři centimetry sněhu) způsobilo
nepředstavitelný chaos.
Když se tak stalo letos v únoru, byla to paráda. Nemohla jsem dva dny do práce, užívala si doma sněhu a byla za to placená. Tentokrát mi to tak vtipné nepřijde - v sobotu jsme totiž měli jet na Vánoce do Čech a já se na to, vyčerpaná návštěvou Ofstedu, týdnem horeček a organizací školní vánoční hrdiny s tříletými dětmi, moc těšila.
Páteční právy o rušení, zpoždění a uzavírání letišť nebyly příliš veselé, ale protože zpoza sněhových mračen vykoukl Oskar, vypadalo to, že jim bude brzy odzvoněno. Značně mě proto překvapilo, když jsem se v pátek večer přihlásila do svého easyjetovského účtu, a našla tam u svého letu neurčitou poznámku, že let do Prahy je buď zrušen nebo zpožděn, a následné doporučení, abych si ho přebookovala. Nelenila jsem a za drahý peníz si vystála půlhodinovou telefonickou frontu, na jejímž konci mě easyjetovská paní ujistila, že let je stále v plánu, počasí se lepší a tak, doufejme, odletíme. A ať se prý ještě před cestou podívám na jejich webové stránky, kde mají všechny aktuální informace.
Z runveje mělo mé oranžovo-bílé letadlo odstartovat v 05.55, a proto bylo třeba být na letišti ideálně kolem třetí hodiny ranní. Vstávání v jednu byl skutečně požitek, Estherka, dítě milé a přizpůsobivé, naštěstí času ještě nerozumí a zpráva, že se jede za babičkou, z ní dokázala všechnu únavu vytřepat. Easyjetovská stránka o letu do Prahy mlčela a také esemesky společnosti Easyjet, jež jsou mi před každou cestou houfně posílány, žádné nepřicházely.
Na letišti bylo rušno, ale po zaměstnancích ani vidu, ani slechu. Všude pospávali lidé, jejichž lety byly zrušeny včera, a oni čekali na nové. K přepážkám easyjetu se vinula fronta ve tvaru luku, obkreslující celou halu, asi sto metrů dlouhá. Značně mě překvapilo, že takové množství lidu odbavovala jedna jediná paní, nemluvě o tom, že se mi začalo urgentně chtít na záchod, protože jsem jako vždy jednala dle praktického hesla „nejdřív se zbavím kufru, pak až si odskočím na záchod a proleju se kofejnem." Když už pocit nucení na toaletu přestával být vtipný, využila jsem nabídky spolustojící Španělky a Polky, že mi kufr pohlídají, a vyrazila.
Cestou ze záchodu jsem náhodou zaslechla jakousi letušku, jak sděluje jakýmsi cestujícím, že let do Prahy je zrušen. Na mou výzvu „řekněte to ještě jednou" mi to tedy ještě jednou řekla a doporučila mi, ať se přemístím do fronty k prodejnímu stánku Easyjetu, který otevřou ve 4 hodiny, a kde si mohu let přerezervovat.
K přepážce vedla ukázková fronta, jež byla ukázková jen do chvíle, kdy otevřeli, a kdy jakýsi dobrotivý zřízenec odstranil bariéru. Poté se najednou všichni nahrnuli dopředu. Hlavou mi jen projelo slovo „hyeny", to když jsem bezmocně přemýšlela, jestli nejdřív posunout sebe, svůj kufr, Estherky kufr nebo Estherku samotnou, a lidi mě zatím bezohledně předbíhali.
Nakonec jsem skončila vedle několika mladých Čechů, jež tímto zdravím, a s nimiž jsem strávila bujné dvě hodiny, plné černého humoru a barvitých nápadů, jimiž jsme sami sobě i svému okolí dokazovali, že jsme praví dědici Havlíčka Borovského a Haška. Ukázalo se také, že si mohu gratulovat, protože některým lidem, co spolu se mnou trdlíkovali ve frontě, zrušili nejen dnešní let, ale i ten včerejší. A co se týče letů budoucích, nikdo z nás nevěděl, co bude nebo nebude.
Skupinově jsme si také lehce zazáviděli lidem, kteří se do Čech rozhodli dopravit pozemně autobusem a vyhli se tak neproduktivní noci strávené na gatwickém letišti. Když jsem se vrátila v osm hodin domů, připojila jsem se, abych zjistila, co je to v Praze za strašný nečas počas, že kvůli tomu zrušili náš let (jak tvrdil letištní zřízenec). Pravda, pražských minus třináct bylo sice na pováženou, ale taková teplota neohrožené Čechy nerozhodí a lety vesele přijímali - včetně parelelního letu společnosti Easyjet, který startoval z londýnského letiště Stansted.
Šla jsem spát a v jednu odpoledne našla zprávu od kamarádky, která opustila den předtím Británii autobusem a patřila tedy do oné skupiny „záviděníhodných". Ve zprávě stálo, že uvízla v Doveru, protože Tunel zablokovaly rozbité vlaky. V době, kdy už dávno měla být v Praze, teprve opouštěla Británii. Závidět tedy rozhodně nebylo co.
V neděli večer jsem se dívala na stránky Easyjetu, abych zjistila, jestli už se nějak dali do kopy. Asi ne, protože tam výstražným červeným písmem stálo napsáno: „Nevolejte na naši linku ani nám nepiště emaily, naši pracovníci nevědí o nic víc, než je uvedeno na našich webových stránkách." Následovalo chlubné tvrzení, že si můžete ZDARMA přebukovat zrušený let, případně dostat PLNOU náhradu.
Škoda, že mi už nikdo nezaplatí ty ztracené dny dovolené, strávené nuceně v Británii, cesty na letiště a z letiště, totální oddělání mé tříleté dcery, která na letišti nechtěně, ale statečně probděla celou noc a vzpamatovala se z toho až dneska odpoledne, a hlavně její krokodýlí slzy, že chce do Čech k babičce.
Letenku jsem si přerezervovala (ZDARMA!) na úterý večer, dřívější lety byly plně obsazené. Ale když vidím ty pokračující seznamy zrušených letů, říkám si, že jestli odletíme, ví jen Pán Bůh. No nic, koneckonců Vánoce budeme mít takové, jaké si je uděláme, ať už to bude kdekoliv. Tak šťastné a veselé vám všem!
