Přišel, viděl, vyfotil a nasdílel
stromku; za rok totéž, jen o svíčku víc). Ovšem díky digitálům a zejména chytrému telefonu mám stejné množství fotek jako za prvních patnáct let života hotových během prvních patnácti minut od začátku výletu, a to až na výjimky nefotím každý prd - snídani, děti před domem, děti před autem, děti v autě, děti na benzince, děti spící, děti právě vzbuzené, děti na parkovišti v místě destinace, děti zpruzené desetiminutovou chůzí, les dvě stě metrů před námi, děti u stromu; první prašivka, druhý hořčák, tři satani, čtyři muchomůrky, děti na pařezu, otrávené čerstvým vzduchem, hladově pojídající můj rohlík s paštikou, hladové klíště svačící mou krev atd atd.
Metodou pokus a omyl se brzy ukázalo, že některé fotky vypadají lépe než ty druhé, a že často se tomu dá pomoct. Většina lidí se soustřeďuje na objekt, ale málokdo už si například uvědomuje, jak důležité je pozadí, a to přitom může fotku buď zvednout, nebo naopak zabít.
Kolik snímků už bylo zkaženo tím, že fotografující si neuvědomil, že objektu roste z hlavy sloup, že za dětmi je přetékající odpaďák, případně že do záběru vešel chlap v trenkách s postavou, která dává tušit, že několikrát týdně pravidelně posiluje s půllitry piva.
Když fotíme lidi nebo objekty, máme přirozeně tendenci umístit je doprostřed fotky, ale mnohem lepšího efektu se dosáhne takzvaným zlatým řezem, kdy centrální objekt umístíme zhruba do pravé třetiny fotografie; mimochodem zlatého řezu využívali už renezanční umělci.
Lehká změna úhlu, a jaké to udělá divy! Nemluvě o kouzlu reflexe ve vodě. Kde můžeme, zlatě řežme a reflektujme, a všemožně braňme nudící se rodině házet šutry do vody a ničit nám tak kompozici!
Skvělého efektu často docílíme také tím, že zaostříme objekt, ale pozadí naopak lehce rozmažeme (v mobilu se toho dosáhne pouhým poklepáním na objekt), případně prostě přistoupíme blíže k fotoaparátu. Mám ve svém albu úchvatnou rodinnou fotku z výletu na Pražský hrad, jejíž autor se snažil celý hrad narvat do záběru, a tak nám neustále dával pokyny couvat. Výsledkem jsou solidně vypadající Hradčany a čtyři tečky mezi stovkou dalších návštěvníků, z nichž se pod mikroskopem dají s trochou fantazie rozeznat naše tváře. Proč nás tehdy nenapadlo stoupnout si před fotoaparát a neřešit to, že holt trochu zacloníme kus už tak velkého hradu, nad tím mi dodnes zůstává rozum stát.
Fotografie, na kterou je radost se podívat i po dvaceti letech, je samozřejmě ostrá, má atmosféru, zachycuje okamžik a náladu a hlavně je zajímavá. Vyplatí se proto vyvarovat se tradičních klišé při návštěvě památek jakými je podpírání Šikmé věže v Pise či „držení“ egyptských pyramid za špičku. Co potřebujeme, je nápad!
Kromě neotřelého nápadu je také klíčové dobré světlo, a je proto šikovné vědět, že nejlepší světlo na focení je ráno a v podvečer. Kdykoli fotím za jasného dne (pod mrakem se ani moc nenamáhám máčknout spoušť), položím si nejprve otázku: Kde je slunce? Poté si stoupnu tak, abych nefotila proti němu, protože to je víceméně jen plýtvání časem, energií, baterkou foťáku a pamětí. Už nejednou jsem kvůli světlu při školním výletě přemístila celou třídu o sto osmdesát stupňů a pak půl hodiny děti buzerovala , abych docílila toho, že většina žáků hledí na mě, nezvedá ruce, nestíní ostatní a nedělá ksichty. To mi pochopitelně mezi žáky značně zvýšilo popularitu, ale zato jsme pak měli ve školních novinách pěkný snímek z výletu! Takže ještě jednou: Nikdy, nikdy, nikdy nefotíme proti světlu nebo ve stínu!
Vzpomínka na krásnou dovolenou je jak psaní do písku, kdežto fotografie jak rytí do kamene (zvlášť když si pak ještě fotky zálohujeme a nebo dokonce necháme vyvolat!), což mi připomíná další prohřešek. Psaní do zlatého mořského písku nás suchozemce asi nikdy neomrzí, takže si aspoň dejme pozor na to, aby to bylo zaprvé čitelné, zadruhé v záběru, zatřetí ostré a samozřejmě opět pomůže nefotit proti světlu. Není také od věci odházet mořské řasy. Pro lepší ukázku jak to nedělat jsem vylovila z e-koše svůj včerejší rádoby romantický nápis tupou mušlí v písku na pozadí rozmazaných křídových skal.
Někdy se mi stává, že fotím tak moc, že si pak na konci dne uvědomím, že jsem si vlastně to místo ani lidi pořádně neužila, protože koukat se na svět skrz čočku aparátu není totéž, jako dívat se čočkou vlastní a vychutnávat prostou krásu přítomnosti. A tak se snažím řídit heslem „méně je více“ a spíš několika cvaknutími zachytit pár okamžiků, než každou sekundu dne. A pochopitelně je fajn, když z toho „méně je více“ vyjde víc než těla bez hlav a bordel na plážové dece!
Alena Damijo
Tulipánové radovánky
Miluju jarní květy, a když dcera navrhla, že bychom mohli zajet na tulipánové pole na jihu Anglie, nadšeně jsem souhlasila. Už léta toužím navštívit Holandsko a procházet se tam mezi nekonečnými lány
Alena Damijo
Jak jsem potkala anglického krále
„Příští středu teda děláme ty pohovory na novou školní účetní, platí to?“ ptám se ředitelky, zatímco listuju diářem. „Jo vidíš, to musíme přesunout, protože jsme byli pozvaní na setkání s vysokým královským hodnostářem."
Alena Damijo
Půl života za Malou louží
Nedávno jsem oslavila své dvacáté přivandrovalečtiny do Anglie. Z tehdejší vyjukané aupairky se stala úča na základce, místo (nuzného) kapesného beru (nuznou) výplatu a stav svobodná, bezdětná se léty proměnil ve vdaná, sdětná.
Alena Damijo
Co je láska?
Jako spousta náctiletých, i já měla v šestnácti pocit, že jsem prakticky expert na vztahy mezi mužem a ženou. Jednak jsem přečetla všechny "Rudolfovky", a pak jsem taky měla sešit s citáty moudrých filozofů, autorů a umělců.
Alena Damijo
Je to jen drobnost, taková maličkost
Možná jsem to slovo jen měla dát do uvozovek. Maličkosti jsou totiž obrovská věc! Koho někdy týral zub, ten rozumí; koho trápí teď, ten při čtení těchto řádků horlivě přikyvuje a na oteklé tváři má bolestí lehce zkroucený úsměv.
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
„Mimořádně trapné“. Akademici a ekonomové kritizují úroveň Tulejových publikací
Kandidát na ministra pro vědu, výzkum a inovace Pavel Tuleja publikoval své práce v potenciálně...
Na Česko loni útočili ruští hackeři. Nechte toho, vyzval je Černínský palác
Za loňskými útoky na českou internetovou infrastrukturu stáli ruští hackeři, uvedlo ministerstvo...
GLOSA: Trestání bezdětků? Má-li něco logiku, vytáhněte na to kanon
Premium Na živořící lidovce se sesypala hora kritiky za jejich návrh, aby bezdětní lidé odváděli vyšší...
Poslanci se rozhodli umožnit prodej některých lehčích drog dospělým
Dospělí si v Česku budou moci koupit lehké drogy jako HHC, kratom nebo konopí s nízkým obsahem THC,...
10 nejčastějších podvodů na internetu: Dokážete ochránit sebe i svou rodinu?
V digitální éře, kde technologie proniká do všech aspektů našich životů, se také zvyšuje riziko podvodů. Od falešných e-mailů a inzerátů až po...
- Počet článků 111
- Celková karma 9,91
- Průměrná čtenost 2008x
KNIŽNÍ VÝPLODY:
Anglické listí (2017)
Mé anglické sezony (2018)
Angličan v Česku aneb Czech Me Out (2019)
Češka v Anglii aneb T(r)ipy za všechny prachy (2021)
Rozmarná Anglie aneb Nikdy není tak zle (2023)
PŘIPRAVUJE SE:
Srdečné pozdravy z Řecka (Ikar, 07/24)
Detaily knih:
https://www.knizniklub.cz/autori/59210-alena-damijo.html
Kontakt: damijoa@gmail.com