Jak mi zapíchli manžela
sociální síť. Manžel nebyl na biblické poprvé, zpravidla se vracel domů kolem půl desáté večer, je to od nás asi deset minut autobusem. Ten večer jsem si na Facebooku krásně popovídala s kamarády, a když jsme vytvořili asi 80 komentářů ke čtyřem různým statusům a několika fotkám, všimla jsem si, že už je deset a manžel stále nikde. Neznervóznilo mě to, třeba dlouho čeká na socku.
V půl jedenácté jsem už byla trochu překvapena, že ještě není doma, ale s mávnutím ruky „no jo, africký čas, že!“ jsem vesele pokračovala v mejdle na Facebooku.
V jedenáct jsem po chvíli hledání vyštrachala v koupelně na topení svůj mobil a vytočila manželovo číslo. Mobil vyplý, uvítala mě hlasová schránka.
Ve 23.10, 23.20 a 23.30 mě nadále vítala hlasová schránka.
Po půl dvanácté jsem začala vzpomínat na všechny vraždy, které se v naší čtvrti, jež svou kriminalitou převyšuje i britský průměr, za posledních pár let udály, a s chmury si připomněla, že drtivou většinu pachatelů jakož i obětí tvořili muži afro-karibského původu. Máte-li za manžela Nigerijce, není to zrovna růžová vyhlídka, ale snažila jsem se utěšovat tím, že většinou se zapichují či střílí teenageři, kteří si tak vyřizují důležité účty mezi svými gangy. Nemohu říct, že mě to dvakrát povzbudilo.
Ve 23.45 jsem si dala horkou sprchu a namazala se uklidňujícím heřmánkovým sprchovým gelem. Neuklidnil mě.
Pak jsem co pět minut vytáčela manželovo číslo, ale stále znovu a znovu mě vítal jen bodrý choťův hlas ve schránce.
Začala jsem uvažovat o zavolání policie, ale nebyla jsem si přesně jistá, co by mi na to, že se má drahá polovička ještě nevrátila domů, řekli; respektive byla jsem si téměř jistá, že by mi doporučili, ať vyčkám, že se asi někde zdržel.
Přes veškerý adrenalin, který mi rychlostí malého tornáda proudil po krevním oběhu, jsem se rozhodla, že si půjdu lehnout. Samozřejmě jsem ale nedokázala usnout, protože už jsem si byla téměř jistá, že manžel přeplaval na druhou stranu řeky, a přemýšlela jsem, jestli se stal obětí nože či střelné zbraně, jestli to byla náhoda nebo jestli zaplatil cenu nejvyšší za to, že se zase ozval vůči nějaké nepravosti, tak jako byl před lety v narvaném autobuse ubodán pán, který naznačil mladým hochům, že kouřit v autobuse marihuanu asi není úplně nejlepší nápad.
Chvíli jsem zafilosovala nad tím, jestli chudák manžel moc netrpěl, načež jsem se pustila do plánování pohřbu. Byla jsem ráda, že máme pohřební službu nedaleko od domu, a doufala, že mají zkušenosti s lidmi jako já, kteří jsou v organizování pohřbů (díky Bohu!) úplně nezkušení. Zadoufala jsem, že mě díky tomu nenatáhnout. Poměrně dlouho jsem se pak obírala myšlenkou, jaký pohřeb udělat. Malý, nebo velký? Pozvat jen rodinu, nebo
i přátele? Když už jsem byla tak rozjetá, zašla jsem do detailu a začala řešit, jestli svým holčičkám sehnat čené šaty, nebo jestli takhle malé děti mohou jít v civilu.
A jak to vlastně všem oznámím? Rodině zavolám, to snad zvládnu, ale ostatním? Mám to napsat do statusu na Facebook? Nebo si snad změnit stav z „vdaná“ na „ovdovělá“? Je tam vůbec stav ovdovělá??
A pak přišlo dilema téměř nejhorší – co já sama se dvěma dětmi, kam dám několikatýdenní Petrušku? Budu muset jít do práce ještě před prázdninami, abych dostala zase plný plat, nebo sáhnu do úspor a zůstanu s ní doma až do konce listopadu, kdy mi skončí placená mateřská?
V neradostných úvahách, při nichž mi tekly slzy jako hrachy, jsem zřejmě usnula. Vzbudila jsem se ve čtvrt na dvě, protože Petruška sebou začala mrdlat, což je znamení, že se obsah žaludku vyprázdnil a chce dotankovat. S hrůzou jsem si uvědomila, že postele vedle mě je stále tak krásně ustlaná, jako byla předešlého rána, a bylo mi jasné, že je konec. Proběhla jsem celý byt, kdyby náhodou manžel třeba mezitím přišel a vytuhnul v obýváku u televize, ale vše bylo zlověstně přesně na tom místě, kde jsem to já večer předtím nechala.
Vzala jsem do ruky telefon a vytočila manželovo číslo. Hlasová schránka. Jala jsem se volat policii. Neudělala jsem to proto, že jsem si najednou nebyla úplně přesně jistá, kde se vlastně to místo, kam šel na biblickou, nachází. Začala jsem depresivně kojit.
Najednou jsem zaslechla nějaký zvuk. Ano, byl to ten zvuk, který jsem si už několik hodin přála slyšet – šramocení klíče v zámku. Zadoufala jsem, že to nejsou manželovi vrazi, kteří mu ukradli peněžensku s librou padesát a také klíče, a k ruce si připravila telefon s prstem připraveným na čísle devět, abych dokázala bleskurychle vytočit tísňové volání, jež je v Británii 999.
Vzápětí jsem telefon s úlevou odhodila – byl to manžel!!!! Vyběhla jsem mu radostně vstříc a během jedné sekundy ho jak nadšeně uvítala, tak mu vynadala, kde byl tak dlouho, že jsem mu asi čtyřicetkrát volala a málem umřela strachy.
Má druhá polovička odpověděla, že změnili program a místo studia Bible byla modlitební, která trvala od devíti do dvanácti, a pak že dlouho čekal na autobus. Položila jsem nejlogičtější možnou otázku, proč mi teda nezavolal?!?!
„Nechtěl jsem tě budit“, odpověděl s láskou.
Myslela jsem, že ho zabiju...
Alena Damijo
Tulipánové radovánky
Miluju jarní květy, a když dcera navrhla, že bychom mohli zajet na tulipánové pole na jihu Anglie, nadšeně jsem souhlasila. Už léta toužím navštívit Holandsko a procházet se tam mezi nekonečnými lány
Alena Damijo
Jak jsem potkala anglického krále
„Příští středu teda děláme ty pohovory na novou školní účetní, platí to?“ ptám se ředitelky, zatímco listuju diářem. „Jo vidíš, to musíme přesunout, protože jsme byli pozvaní na setkání s vysokým královským hodnostářem."
Alena Damijo
Půl života za Malou louží
Nedávno jsem oslavila své dvacáté přivandrovalečtiny do Anglie. Z tehdejší vyjukané aupairky se stala úča na základce, místo (nuzného) kapesného beru (nuznou) výplatu a stav svobodná, bezdětná se léty proměnil ve vdaná, sdětná.
Alena Damijo
Co je láska?
Jako spousta náctiletých, i já měla v šestnácti pocit, že jsem prakticky expert na vztahy mezi mužem a ženou. Jednak jsem přečetla všechny "Rudolfovky", a pak jsem taky měla sešit s citáty moudrých filozofů, autorů a umělců.
Alena Damijo
Je to jen drobnost, taková maličkost
Možná jsem to slovo jen měla dát do uvozovek. Maličkosti jsou totiž obrovská věc! Koho někdy týral zub, ten rozumí; koho trápí teď, ten při čtení těchto řádků horlivě přikyvuje a na oteklé tváři má bolestí lehce zkroucený úsměv.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce
Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...
D35 u Litovle zablokovala nehoda, ze zdemolovaného vozu se vysypal náklad
Cestu po dálnici D35 ve směru z Olomouce na Mohelnici zkomplikovala dopoledne nehoda nákladního...
Summity EU jsou válečné kabinety, nemáme mírovou iniciativu, stěžuje si Fico
Evropská unie není s to přijít s mírovou iniciativou pro Ukrajinu, všechny schůzky státníků...
SPOLU vsadilo na antikampaň. Paroduje heslo ANO a spojuje hnutí s Ruskem
V kampani před volbami do Evropského parlamentu vsadila koalice SPOLU i na antikampaň. Na sociální...
KOMENTÁŘ: EU byla naše výhra a šťastné rozhodnutí, byť přinesla i chyby
Česká republika i Evropská unie stály před dvaceti lety před velkým rozhodnutím. Pro obě strany to...
Prodej, Stavební pozemky, 1999 m2 - Jeřmanice
Jeřmanice, okres Liberec
4 999 999 Kč
- Počet článků 111
- Celková karma 9,35
- Průměrná čtenost 2008x
KNIŽNÍ VÝPLODY:
Anglické listí (2017)
Mé anglické sezony (2018)
Angličan v Česku aneb Czech Me Out (2019)
Češka v Anglii aneb T(r)ipy za všechny prachy (2021)
Rozmarná Anglie aneb Nikdy není tak zle (2023)
PŘIPRAVUJE SE:
Srdečné pozdravy z Řecka (Ikar, 07/24)
Detaily knih:
https://www.knizniklub.cz/autori/59210-alena-damijo.html
Kontakt: damijoa@gmail.com