Každý z nás chce pro své dítko to nejlepší a touží být nejúžasnějším rodičem pod sluncem. Ale uvědomujeme si, že ne každý takový milující rodič je zároveň skvělým „školním rodičem“? My učitelé bychom mohli vyprávět...
Máme tu nový rok (školní, ale přece), a tak si dejme pár předsevzetí, která z nás pomohou udělat dokonalého školního rodiče – protože takoví totiž existují a je radost s nimi spolupracovat! Přeskočím „samozřejmosti“ typu dítě chodí do školy pravidelně a včas, má hotové úkoly, denně si nosí relativně zdravou svačinu, nezapomíná pomůcky a chodí čistě oblečené přiměřeně počasí. Je učesané (tedy aspoň vypadá) a umyté (nebo minimálně nezapáchá a neškrábe se na zadku). Nechodí do školy s horečkou, průjmem, hlavou plnou breberek a ovládá základy slušného chování.
A teď ještě pár detailů, na nichž občas klopýtají i ti, co by za výše uvedené mohli dostat jedničku s hvězdičkou:
- Je chvályhodné, že pokračovateli vašeho rodu chcete zajistit vynikající vzdělání a dokonalou péči. Vaše učitelka má ten samý cíl, ale nezapomínejte, že ve třídě sedí ještě dalších dvacet devět dětí, které její pozornost rovněž potřebují. (Vy byste přece taky nezanedbávali nebo neupřednostňovali jedno své dítě na úkor jeho sourozence, že ne?)
- Jenom proto, že vám vaše dítě přijde chytré, neznamená to, že jste zplodili malého Einsteina, který by měl mít vlastní vzdělávací program, přeskočit několik ročníků a ve věku pokročilých osmi let získat stipendium na Oxford.
- Případně naopak, má-li dítě speciální potřeby, není třeba učitelku žádat o její soukromé číslo na mobil, abyste jí mohli pravidelně posílat odkazy na nejnovější články odborníků, případně videa s domácími pokroky.
- Cenu Školní rodič roku nezískáte za emaily psané v deset večer s otázkou ohledně pomůcek na zítřek.
- Ani víkendovým emailem učitele neohromíte.
- A víkendovým emailem v deset večer, plným stížností, už vůbec ne. Zvlášť když do něj ještě zkopírujete ředitele.
- Naopak dobře mířená pochvala zahřeje u srdce a dodá sílu jít dál, když děti neposlouchají, rodiče prudí a ministerstvo školství vymýšlí blbosti. (Mimochodem pochvalný email si klidně přečtu i v sobotu o půlnoci.)
- Nezapomínejte, že i učitel je (stejně jako rodič) jen člověk a občas udělá chybu.
- Pokud se tak stane, nenadávejte na něj před svými dětmi – jen je tím učíte, že to je přijatelné chování. Klidná promluva s dotyčným pedagogem toho vyřeší daleko víc, a ještě dítě naučí řešit konflikty asertivní cestou.
- Když už jsme u toho mluvení před dětmi – pozor, opakují ve škole vaše vulgarismy! (A věřte mi, že prvňáček, kterému spadne na zem jablko a on na to reaguje slovy „doprd*le práce“, se toto zvukomalebné sousloví opravdu nenaučil v hodině mateřského jazyka.)
- Nesnažte se dítěti neustále prošlapávat cestu nebo ho za všechno omlouvat – jenom mu tím do budoucna škodíte a podporujete lenost a lajdáctví. (Větu „paní učitelko, nezlobte se, že syn dnes nemá školní aktovku, já mu ji zapomněl připravit“ jsem si nevymyslela, a slyšela jsem ji víc než jednou. Na ranní telefonní vzkaz „zaspali jsme a nestihli dát dceři snídani, mohli byste jí dát prosím něco k jídlu?“ však rozhodně nemá!)
- A hlavně nikdy, nikdy, ale opravdu nikdy a za žádných okolností nevolejte uprostřed dne do školní kanceláře, ať učitelce vyřídí, že se navzdory předpovědi značně oteplilo, a ať proto sundá synáčkovi mikinu!
