Den matek. V březnu. Cože?

  Je polovina března a britský Facebook je ověšen všemožnými kytičkami, medvídky, fotkami se snídaní v posteli, a přímo se prohýbá pod statusy s přáním „Vše nejlepší ke Dni matek.“ Proč dneska? ptají se někteří Češi. No jo, Britové, zas musí mít něco extra, remcají jiní krajani. 

Takže proč dneska? Ne, nemá to nic do činění s anglickou výstředností (to je ostatně při jejich národní konzervativnosti téměř oxymóron), ale je prostě čtvrtá neděle postní, která v anglikánském církevním kalendáři nese název Mateřská neděle (Mothering Sunday), a ten den se čte verš z listu Galatským, v němž stojí, že nebeský Jeruzalém (myšleno církev) je naší matkou.  

Tuto neděli dostávaly mladé ženy a dívky, které pracovaly jako služebné, volno, aby mohly navštívit svou maminku a také „matku církev“. Dívky nesly domů jako dar to, co zrovna místní matka příroda v tuto dobu vytáhne ze země, to jest narcisy, a také marcipánový dort zvaný „simnel cake“. (Lingvistický koutek: Pokud máte pocit, že umíte dobře anglicky, ale nevíte, co je to simnel a internetový překladový slovník hraje mrtvého brouka, vítejte v klubu. Podle chytrého stejdy Googla jde prý zřejmě o slovo z latinského simila znamenající lehká bílá mouka.)

„Lehký, z bílé mouky udělaný“ dort stylu a lá biskupský chlebíček má jednu vrstvu marcipánu uvnitř a druhou nahoře, a je tradičně ozdobený jedenácti marcipánovými koulemi, připomíjacími dvanáct apoštolů mínus Jidáš. Je to také tradiční velikonoční dort, i když se mi zdá poněkud na vymření, neb si nepamatuji, že bych ho někdy v obchodech viděla. Ale budiž! Narcisy však stále žijí a při bohoslužbách v angikánských církvích se tradičně dávají dětem, které je  pak předají své mamince. Také moje mladší dcerka mi donesla ze školky narcisku (tímto veřejně děkuji její učitelce, která květiny pro nás mámy koupila ze svých), jen se mé tříleté nezdálo, že je to ještě poupě, a tak ji narvala pod vodovod a snažila se ji násilím rozevřít, což vyústilo nejen ve zlomení křehké květiny, ale také vyplavení koupelny (čímžo jí také veřejně děkuji).

Samozřejmě se ale prodává také spousta jiných květin, markety a květinářství se mohou přetrhnout, neb ve vzduchu cítí tržbu, a dokonce jsem četla, že se v tuto dobu prodá víc flóry než o Valentýnu. Kromě květin je také pak na trhu spousta přáníček, čokolád a kýčovitých plyšáků, jejichž fotky pak zaplavují, stejně jako jeden narcis mojí koupelnu, zdi sociáních sítí. V záplavě proto velice vyniklo obrovské přání, které dodala tříletá dcera mojí kamarádky (respektive její vtipný otec), v němž u roztomilé fotky matky s šeptající holčičkou stálo: „Kdykoliv maminka nenechala svou dceru mít to, co chtěla, dcera jí zašeptala do ucha: Domov důchodců, domov důchodců...“

Jo, není nad to mít vtipné děti, vtipné manžely a suchou podlahu v koupelně. Co víc si matka může přát?