Na Britské ostrovy už se podíval kdekdo. Kdekdo o tom také napsal zprávu na pohlednici přátelům, či, ti odvážnější, zručnější a méně časově vytížení, se na blozích rozbásnili o viktoriánských věžích na Tower Bridge, o obrovském
ciferníku na Big Benu či stovkách otravných holubů na Trafalgarském náměstí. Nejeden Čech se snažil pochopit suchý anglický humor či přijít na chuť mastným hranolkům politých octem. Ale kdo vám kdy přesně popsal, jak probíhá taková britská svatba? Nuže, pohodlně se usaďte, udělejte si kafčo, a já začnu...
Když jsme se s manželem, tehdy ještě ani ne snoubencem, ale přítelem, rozhodli, že zavážeme uzel (anglický výraz pro “praštit do toho”), uvědomila jsem si, jak zoufale jsem neznalá svateb a všeho toho kolem, natož toho kolem po britsku. Vyrazila jsem tedy do obchodu a obšťastnila se časopisy The Wedding Ideas (Svatební nápady) a The Bride (Nevěsta). Už ceny těchto magazínů mi naznačily, že svatba ani v Británii nebude levná záležitost, a když jsem dolistovala na stranu 3, byla jsem v tom definitivně utvrzena.
Pokud jste nevěstou, potřebujete dvě základní věci – ženicha a šaty. V době, kdy plánujete svatbu, už máte zpravidla to první zajištěno, takže vám zbývá splnit jen druhou, těžší, podmínku – sehnat šaty. V Čechách je to v zásadě snadné – obejde se pár půjčoven, šaty se zamluví, vypůjčí, vrátí. V Británii se svatební úbor většinou nepůjčuje, nýbrž kupuje. Není to, pravda, příliš praktické, dokonce si troufám tvrdit, že to není praktické ani trochu, ale jiný kraj, jiný mrav.
Šest týdnů před dnem S (dnem svatby) se rozesílají svatební pozvánky. Ne oznámení, pozvánky. Tradičně jsou pořadateli svatby (hostiteli) nevěstiny rodiče, a klasická svatební pozvánka má velice vznešený sloh a character:
Marie Nováková a Jiří Novák
pokládají za nesmírnou čest dovolit si vás pozvat
na svatbu jejich dcery Jany
s panem Pavlem Novotným
dne 31. 7. 2005
ve 13 hodin
v doverském kostele Všech svatých.
RSVP
Marie Nováková
13 Hill Road
Dover
RSVP není přehmat na klávesnici, ale francouzská zkratka, která znamená “prosím odpovězte” a používá se na všech pozvankách, nejen těch svatebních. Máte-li na rozhazování, můžete si nechat vytisknout i kartičky “RSVP”, které přiložíte k pozvánce, a poctěný jedinec ji pak se slovy “Děkuji, bude mi ctí” či "Je mi nesmírně líto, že se nebudu moci dostavit", odešle zpět. Tím zároveň necháte svou svatbou vydělat i poště, která to také zoufale potřebuje.
V zemích koruny české (CZK) jsou hned po ženichovi a nevěstě nejdůležitějšími osobami svědkové. Ne tak na místním ostrově. Svědci jsou důležití, ale jen z právnického hlediska, aby se podepsali na oddací list. Zapotřebí jsou také dva, ne jeden, jak jsme my dostali falešnou informaci a pak minutu po dvanácté sháněli druhého.
Těmi úplně nejdůležitějšími jedinci jsou na místních veselicích hned po snoubencích tzv. Maid Of Honour a Best Man. Slovník překládá to první jako “hlavní družička” a to druhé jako “družba”, ale zejména “družba” vyvolává už snad jen archaické konotace. “Hlavní družička” je taková dívka pro všechno, která je ten den nevěstě k ruce, aby opatrovala v kabelce hřeben, podržela kytici, upravila závoj, otírala slzy z očí a starala se o nevěstino blaho. Best Man zase slouží ženichovi, podává mu prstýnky a při recepci má mít oslavnou a zároveň zábavnou řeč. (Náš Best Man byl velice vytížený, a tak jsem mu projev sepisovala 17 hodin před svatbou cestou z práce já, což bylo skutečně velice zábavné.)
Chcete-li zachovat styl a dodat své svatbě nádech luxusu, neobejdete se bez mládenečka (page boy) a hlavně malých roztomilých flower girls (družičky), které kráčejí v průvodu před nevěstou a v košíčkách nesou kytičky, samozřejmě takové, aby ladily s nevěstinou kyticí a zapadly do tématu svatby a barevného schématu.
Ne, to není věta překopírovaná z učebnice výtvarné výchovy pro střední školy, to se tady opravdu dělá. Tak např. tématem naší svatby byly rudé růže a barevné schéma vytvořila rudá a bílá, takže pro ty bystřejší jistě není těžké uhádnout, jakou svatební kytici jsem držela a co měly v košíčkách naaranžováno mé flower girls. Tím ovšem správné téma nekončí, ale teprve začíná! Kromě toho, že holčičky nesly rudé růžičky zapíchané ve žlutém vřesu (měl být bílý, ale nerozkvetl včas, potvora), byly oblečeny do šatečků s rudým topíkem a bílou sukýnkou, na níž byly pošity drobné růžičky. Nedá práci si domyslet, jakou barvu šatů měla Maid of Honour a jakou barvou vázanky se honosil ženich, Best Man a mládeneček. Ti tři mají být oblečeni stejně, mládeneček se ale od ženicha liší výškou a věkem a Best Man zase jinou květinou na klopě. Rovněž se předpokládá, že nevěsta si toho svého pozná.
Ale zpět k barvám. Sladěny jsou nejen květiny, šaty a vázanky, ale také výzdoba na recepci (hostině). Nám se vlivem mé záliby v prolézání tzv. librových obchodů (něco jako české Vše za 39Kč) podařilo sehnat na výzdobu stolů vkusné bílé a rudé svíčky, do nichž jsou zality drobné červené růžičky, kolem svíček byly romanticky rozházeny okvětní lístky růží a snad není třeba dodávat, do jakých ubrousků si svatebčané utíraly mastné brady.
To jsme se ale poněkud zatoulali od samotného obřadu. V Čechách se všichni účastníci sejdou v domě nevěsty, kde se narvou párasema a chlebíčkama, pak ucpou záchod, pak výtah a pak se konečně nastrkají do aut, ženich první, nevěsta poslední, a hurá na místo činu. Ne tak zde. První přichází do kostela ženich a Best Man, ozdobí klopu sak květinou (button hole, náhražka naší myrty) ukázněně se usadí do první řady a čtou si program. V programu stojí, kdo je ženich, nevěsta, kde se obřad koná, v kolik hodin a co se při něm bude dít, jako třeba že přijde nevěsta, zazpívá se píseň, ti dva si slíbí věrnost a podepíší manželskou smlouvu. Prostě věci, které byste na svatbě těžko předpokládaly, ale Britové si na to z kdovíjakého důvodu potrpí, a tak musíte každého hosta vybavit programem. Aspoň se nějak zabaví, protože nevěsta má tradičně přijít nejméně tak o 20 minut pozdě, aby ženich ukázal svou trpělivost a věrnost.
Když nevěsta konečně dorazí, všichni povstanou a hledí na průvod, v jehož čele jde oddávající, následován mládenečkem, jenž nese na polštářku prstýnky, za ním cupitají flower girls, následované nevěstou, kterou podpírá otec, aby se nepřerazila o dlouhé šaty, a průvod uzavírá Maid of Honour. Když říkám “všichni povstanou”, myslím tím všichni kromě ženicha. Ten sedí a hledí dopředu, a teprve na pokyn své pravé ruky, Best Mana, povstane a jde si od otce přebrat svou skoro-manželku.
Zbytek obřadu probíhá jako v Čechách, jen v angličtině. Jedinou výjimkou je snad absence gratulování novomanželům, ta se provádí až na recepci a to ne ústně, ale pomocí tištěných přání. Ti Britové si na ty karty a různá přáníčka opravdu strašně potrpí.
Z obřadu se po fotografování jede rovnou na dlabačku, které se z kdovíjakého důvodu říká svatební snídaně (wedding breakfast). Neexistuje žádné zvláštní menu a nevěsta i ženich papají každý z vlastního talíře. Sladší obdoba krmení se knedlíčkovou polévkou přichází po jídle, kdy nevěsta s ženichem a vybranou osobou (pro dotyčnou je to projev pocty) rozkrojí svatební dort a nevěsta vloží kousek do úst ženichovi a ženich nevěstě. Dort (zdobení opět podléha barevnému schématu a tématu svatby) je většinou třípatrový biskupský chlebíček. Nevím, proč se to peče, spousta lidí ho nemá ráda, ale zvyk je železná košile, že. Dort se poté vezme do kuchyně, kde se rozkrájí na malé kousky a servíruje se hodujícím jako zákusek ke kávě či čaji. Svatebčané v Británii nedostávají žádnou výslužku, ale spřízněným duším, jež na svatbu nebyli schopni dorazit, se dodá kousek dortu, zabalený v ubrousku. Zvláštní to zvyk, není-liž pravda?
Ještě zvláštnější se mi jeví zvyk, že jedno patro toho dortu se nabalí ženichovi a nevěstě, ti ho zamrazí a slavnostně rozmrazí na první výročí svatby.
Pokud nevíte co s penězi, můžete hosty podarovat tzv. favours, což jsou čokoládové fazole zabalené v hedvábí, převázané mašlí (opět v tematické barvě, pochopitelně). Ale už jen pohled na ceny těchto favours vás v prvopočátcích přesvědčí o tom, že hosté se bez čokoládových fazolí obejdou.
Hlavní je, aby se to vydařilo a všichni na to s láskou vzpomínali. Dovolte mi tedy prosím dát vám pár typů na to, čeho se při přípravách vyvarovat.
1. Plánujete-li svatbu, neříkejte to mnoha lidem. Čím více lidí o tom ví, tím více lidí vám do toho bude kecat a říkat, co musíte a co nesmíte (zpravidla to odporuje vašim názorům a přáním).
2. Svatba se dá udělat i bez koláčů.
3. Svatba se dá udělat i bez 10 druhů cukroví (natož aby se aplikoval pro čtyřicátníky ponižující zlozvyk “má být tolik druhů, kolik je nevěstě let”).
4. Chcete-li mít družičky, nechte jim kytky udělat v obchodě, případně si materiál zamluvte dopředu. Toužíte-li po vřesu, kupte ho už rozkvetlý.
5. Bez družiček se ovšem velice dobře obejdete.
6. Nestyďte se říct, jaký dar chcete, pokud jste tázáni. Skvělým vynálezem jsou internetové obchody, kde si otevřete "wish list" (seznam darů, které byste rádi dostali), a hosté si z toho podle svých možností vyberou, co vám dají.
7. Nesnažte se zavděčit se všem. Vždy se najde někdo, kdo bude bručet, protože nedostal to, co si myslel, že by měl.
8. Snažte se být nad bručouny povzneseni.
A hlavně - užijte si to!
