Je sice teprve konec října, ale letošní Vánoce budou nepochybně virtuální a většina nákupů proběhne online. BBC nás už před časem povzbuzovala k včasným objednávkám, abychom nezatížili poštu a nedočkali se dárků až na Valentýna.
Malé děti těžko ocení pouhý obrázek toho, co jsme jim sice na e-shopu už koupili, ale ještě to nedorazilo, takže já už začínám. Každý chceme totiž vidět ty klišovité „rozzářené dětské oči“, a ne šťourat uplakané dítko z pod postele, kde brečí zklamáním. (Vím, o čem mluvím – má tehdy pětiletá dcerka si na anglickém vánočním trhu při návštěvě příbytku „živého“ Santy objednala mobil, čímž věc považovala za vyřízenou, i když jsem ji přesvědčovala, že takhle malým dětem se mobily nedávají. O Štědrém dnu se samozřejmě ukázalo, že pravdu jsem měla já a ne vousatý děda v červeném, který se její žádost snažil při pohledu na mou zuřivě vrtící hlavu zahrát do autu bodrým vzkazem „tak mi ještě pošli email.“ Myslela jsem, že kolegu, převlečeného za Santu, nechám utahat stádem divokých sobů.)
Čtrnáct let rodičovství a skoro patnáct let učitelské praxe mě poučilo, že zájmy dítěte sice mají být na prvním místě, ale to neznamená, že by se měly potlačit i zájmy a potřeby rodičovské (dle hesla „spokojená matka – spokojené dítě“). Než proto koupíme dítěti nějakou vychytanou hračku, kterou si tolik přeje – a že nám takových budou reklamy čím dál více vnucovat – je třeba položit si několik zásadních otázek:
- Budu to umět sestavit?
- Budu to umět opravit?
- Opravdu se ta zázračná hmota dá vyčistit z koberce a oblečení?
- Zabaví hračka jen dítě, nebo budu muset být také angažovaná?
- Budu nacházet drobné součásti různě po bytě a v noci na ně bosou nohou stoupat?
- Jsem ochotná kupovat a každé tři dny vyměňovat baterky?
- Zvládnu poslouchat pronikavé, neustále se opakující elektronické melodie?
- Lze tomu ztlumit zvuk?
- Dovoluje mi můj zdravotní stav být po celý den vystavena hudbě a do rytmu blikajícím světýlkům, které by svou intenzitou dokázaly vyvolat i mírný epileptický záchvat?
- Uvědomuju si, že pokud dítěti nadělím hudební nástroj, nezačne na něj hned hrát jako virtuos? (Dříve jsem si nedokázala představit, jaké peklo skýtá takové počáteční nekontrolované hraní, kdy nadšení značně převyšuje techniku. Aktivně jsem proto nadělila tehdy tříleté dceři flétničku – je dobrá na astma, říkali. Na astma možná, na nervy však nikoli, a tak se flétna zázračně „ztratila“ už na Štěpnána.)
Sečteno, podtrženo – za nejlepší dárky tedy opět vychází staré dobré knihy, pastelky a kreslicí blok, a jak vím ze školy, ty se na rozdíl od blikajícího kosmonauta neomrzí. Pro nás dospělé zůstává na prvním místě hitparády vánočních tužeb ticho, klid a pevné zdraví; letos škrtáme přání být obklopeni samými pozitivními lidmi a naopak připisujeme mýdlo, mouku, droždí a hlavně otevřené školy!
