Anglické puby

Puby jsou počenglishtělý výraz slova pub, což je anglicky hospoda, k němuž byla přidána česká koncovka první osoby plurálu. Řeč bude tedy o hospodách. 

 

Slovo pub je zkrácenina z public house (veřejný dům), což je zařízení, které má licenci prodávat alkoholické nápoje. Takových zařízení je v Británii asi 53 500 a jejich počet neustále klesá. Tolik má oblíbená Wikipedie. Je třeba také říci, že pub není totéž co restaurant. Zatímco v Česku se tyto dva názvy částečně překrývají – kdejaký zaplivaný lokál plný ožralých štamgastů nese hrdý, byť diskutabilní název Restaurace, v Británii je restaurant prostě pěkná čistá restaurace a pub je prostě hospoda; z mé zkušenosti často také velice pěkná a čistá. Ale jak říkám, mám omezené zkušenosti a na zaplivané lokály jsem ještě nekápla. Ne že by mi kvůli tomu slza ukápla a cítila bych se životem ošizena či zhrzena.  

Nevím, jestli je to pravidlo nebo náhoda či kdovíco, ale většina londýnských hospod se nachází na rohu, čímž myslím, že se jedná o nejkrajnější barák, a jsou tedy proto většinou na křižovatkách či jinde na rohu ulice. Jejich budovy jsou často ověšeny truhlíky, v nichž na jaře, v létě, na podzim a někdy i v zimě kvetou muškáty, a pokud nemají muškáty, jsou ověnčeny jinou květenou. Anglická kolegyně mi říkala, že některé hospody mezi sebou dokonce soutěží, kdo bude mít lepší květinovou výzdobu. Myslím si, že je to velice hezká a ušlechtilá  zábava, z níž by si měly vzít poučení i zaplivané české „restaurace“ Na Růžku, U bílého orla, Na předměstí, nádražky a podobná podhvězdičková zařízení, jichž je v zemi české bezpočet. Třeba by se štamgasti nastalé estetičnosti lekli natolik, že by zanechali prázdných řečí a místo debat o tom, co tam dělají ti blbci nahoře (ve vládě, na městském úřadu, v Americe, v národním mužstvu atd.) a začali dělat něco trochu užitečnějšího sami. No, třeba, že.

V londýnských pubech málokdy spatříte takovéto postarší chytré pány, co všechno ví nejlíp
a všude byli. Na tom však nemá zásluhu anglické gentlemanství, ale prosté věkové složení metropole – člověka nad pětapadesát aby hledal lupou a vidět důchodce je jak hledat jehlu v kupce sena.

Hospody proto plní nejčastěji třicátníci či čtyřicátníci, kteří si po práci zajdou posedět či postát na drink. Pokud se budete pohybovat v City, spatříte hospody přetékající muži ve slušivých oblecích a kravatkách a ženy v bílých halenkách a společenských sukních. Puby jsou nejplnější v pátek a samozřejmě v sobotu, akorát v sobotu tam pochopitelně není tolik lidí v oblecích.

Možná vás překvapil výraz „posedět či postát“ – ano, přesně tak to je. Když se hospoda zaplní, nejdou potenciální zákazníci prostě jinam, k čemuž by množství pubů v Londýně svádělo, ale zakoupí drink a někam se s ním postaví. Když je hezky, stojí se sklenicí venku, když počasí odradí i otužilé Anglány, postaví se nejprve poblíž baru a jak se místnost plní, stojí se i mezi stoly a posléze stojí hlava na hlavě. Je to místní zvyk a nikdo se nad ním nepozastavuje, tedy kromě nás Čechů, když to vidíme poprvé v životě. Šenkýři se o peníze také bát nemusí, protože každý host (stoják či sedák) si objedná u baru a za nápoj hned zaplatí, tudíž může odejít, kdy se mu zlíbí.

V pubech se samozřejmě nejčastěji pije pivo a vyplatí se vědět, že objem piva se neudává v půllitrech, ale v imperiální měrné jednotce pint. Pokud vám dělá potíže zapamatovat si, že jedna pinta je 568,26125 ml, vězte, že když si dáte „van pajnt“, budete mít zhruba (hodně zhruba) takový o něco plnější půllitr. Pokud je to moc, můžete si objednat půl pinty. Detaily, jakože tím pádem dostanete 284,13062 ml zlatého moku, a tudíž míň, než české malé pivo, vás snad ani zatěžovat nebudu, protože to už si skutečně spočte každé malé dítě. Mimochodem za pintu piva vypláznete něco přes dvě libry.

Není však pivo jako pivo. Když si u baru objednáte beer, obsluhující se vás zeptá, jaké chcete. V hospodách se zpravidla čepují tři druhy piv. Nejtradičnější bitter, zvaný též ale, je pivo, které se podává v pokojové teplotě a po požití zanechává na jazyku hořkou chuť. O něco méně hořký je stout, černé pivo, jehož známým představitelem je irský Guiness. Pro našince nejnormálnějším nápojem bude lager, klasické světlé pivo, jež se podává vychlazené.

Oblíbeným nápojem v hospodách je také shandy, mix piva a limonády, což mi ze začátku přišlo v lepším případě jako úplně směšná, v horším případě téměř střevo-vražedná kombinace, ale světe div se, ono je to opravdu dobré. Pokud pocházíte z českého malého města a chcete si v něm zvýšit svou (negativní) popularitu a dostat se ještě více do řečí, objednejte si to hodně hlasitě a v doslechu všech tradičních pivařů a štamgastů. Ať si mají zase o čem povídat!

V poslední době se v anglických pubech také rozmáhá konzumace vína, lidé také rádi pijí cider čili mošt. Gin, který stál v osmnáctém století za obrovským rozmachem hospod, už ale zdaleka tolik populární jako tenkrát není.

Puby jsou tradičně otevřeny od 11 hodin dopoledne do 11. hodiny večerní (v neděli do půl jedenácté). Hostinský zvonečkem vyzývá asi deset minut před jedenáctou hosty, že mají poslední šanci zakoupit si drink, poté se bar zavírá. Hostům je však dopřáno nápoj si vypít až do dvaceti minut po oficiální zavírací době. V listopadu 2005 někoho napadlo, že když nebudou všechny hospody zavírat ve stejnou dobu (tj. v oněch 23:00), sníží se počet potyček, úrazů i jiných neřestí páchaných poté, co se na dveřích hostince otočí cedulka z Otevřeno na Zavřeno. Hospodští proto dostali šanci zakoupit si licenci na prodloužení otevírací či zavírací doby, i ta však ale zpravidla nepřesáhne jednu hodinu po půlnoci.

Jen tak pro zajímavost policejní statistiky i záznamy nemocničních pohotovostí svědčí o tom, že to zas tak dobrý nápad nebyl. Inu, šedá je teorie a jinak se zelená strom života!  

V červenci 2007 také ale vstoupil v platnost dle mého skromného názoru geniální zákon, zakazující kouření ve veřejných budovách, tudíž i v restauracích a hospodách. Konečně si tedy můžeme i my normální lidé zajít do hospody (a třeba i s dítětem), aniž bychom byli obtěžováni smradem tabákových produktů a zaráželi si hřebík do rakve každou pasivně vykouřenou cigaretou. Kuřáci si samozřejmou mohou otravovat plíce dál, ale venku na vzduchu, před hospodou.

Většina pubů tam také umístila popelníky a zákaz kouření vyprovokoval i nový sociologický jev – začali se spolu bavit a sbližovat lidé, kteří by se jinak do řeči nedali, ale vládní nařízení je svedlo k jednomu popelníku. A tak vznikají nová přátelství a nové partnerské vztahy... Já to říkám pořád – není nad zákaz kouření!