Bitva o záchod
Victorova proměna ve Victorii naším oddělením otřásla. Nejsme náhle jeden tým a netáhneme za jeden provaz. Rozštěpili jsme se a pozbyli týmového ducha. Jedni Victorii fandí a druzí jsou zhrození. Já patřím do třetího tábora. Je mi to fuk. Nikomu jinému to ale fuk není. A proto se v oddělení válčí. Nyní právě probíhá nelítostná bitva o záchodky.
Máme tu dva. Jeden záchod pro muže a jeden pro ženy. A o ten ženský se bojuje. Místnůstka tak metr čtvereční. Čtyři stěny, mísa a umyvadlo. Několik kolegyní vyjádřilo obavu, že se tam budou s Victorií střetávat. Zdá se mi nepravděpodobné, že by se tak kdy stalo, neboť, zcela prakticky, na jedné míse může sedět pouze jedna z nich a na záchodě se tak musí prostřídat.
„Jistě. Jde tu ale o princip.“
Zprvu si mě oba tábory předcházely. Situace se však začíná měnit. Nutí mě, abych zaujal stanovisko. Abych se vymezil. Vymezovat se však nehodlám. Už takhle do práce chodím ne zrovna rád. A ještě abych se tu dohadoval o hajzlík.
Popravdě, začíná mi být Victorie líto. Jakoby i těm, kteří se za ni bijí, šlo spíše o princip. Když plaše namítla, že nestojí o příliš pozornosti, bylo jí sděleno, že nesmí ustoupit. Nevím a netuším. Občas si myslím, že kdyby každému bylo všechno jedno a nikdo se za nic nebil, bylo by snad na světě líp.
Večer o hodině švédštiny jsem se podělil o tuto myšlenku se svými spolužáky. Nutno říci, že se mnou nesouhlasili. Svět by byl hrozné místo, kdyby každému bylo všechno jedno, odvětili mi. Připustil jsem, že mají pravdu, a zaměřil svou pozornost k tabuli. Za dvě následující hodiny jsem se naučil zeptat, kolik stojí kilo brambor a kde je tady nádraží.
„Rovně a druhou ulicí doleva.“
Dobrá. Jen se trochu obávám, aby, pokud kdy Švédsko navštívím, nebylo nádraží třetí ulicí doprava. Nerozuměl bych pak.
Po hodině jsem jako obvykle zašel do hospody.
Teď sedím u stolu, popíjím Czechvar a čekám na paní učitelku. Nejde. Zdržel ji Henrik. Pomáhá mu s překladem. Příbuzný ze Švédska mu poslal dopis plný hovorových obratů.
Stejně je to hezké, že si někteří lidé stále ještě dopisují. Kdy jsem já naposled dostal dopis? Ani si nevzpomenu. To už budou roky.
Ingrid nejde a já se nudím. Brian si mě nevšímá. Obsloužil mě a tím jsem pro něho přestal existovat. Tlachá s kuchařem. Nevšímá si mě ani skupinka mladíků u nedalekého stolu. Zřejmě vzpomínají na cosi veselého. Navzájem se překřikují a z očí jim tečou slzy smíchu. U baru sedí jakýsi ztracenec. Tupě zírá před sebe a sem tam usrkne z půllitru. Trochu se mi podobá.
Uchopím proto propisku. Musím se zaměstnat. Nechci být jako on – muž, jenž prchá do hospody, v ní však nenachází nic než nečinnou samotu. Čmárám po papíře. Píšu, co mne zrovna napadne.
Opálený úsměv voní,
listí v rukou opadává.
Slunce se sklání k zemi,
kdosi kdesi mává
na rozloučenou.
Zamyslím se. Není to až tak špatné, pochválím se. Svůj výtvor nazvu nápaditě Loučení.
Ještě čárku nad i a v tom, konečně, Ingrid přichází.
Sedá si a už se ptá: „Co to píšeš?“
„Nic.“
Nevěří mi.
„Báseň,“ přiznávám.
„Přečti mi to.“
Nakonec proč ne? Česky stejně nerozumí.
Přečtu jí to a ona požádá o překlad.
Posilním se hltem piva a vyhovím jí.
„Ale to je hezké!“
„Úplnej Seifert,“ neodpustím si.
Nechápavě na mě pohlédne.
Vysvětlím jí, že Seifert je nejznámějším českým básníkem.
„Mně se to náhodou líbí,“ trvá na svém.
Těší mě to. Možná příliš.
Mládež u vedlejšího stolu vybuchne ve smích. Smějí se, až se hospoda otřásá. Osamělý muž po nich od pultu pokukuje. Trochu závistivě a trochu smutně. Cítím k němu sympatie. Snad mi přece jen není všechno jedno.
„Ono to asi fakt není lehký, řešit denně takový věci, jako kde se člověk vymočí,“ řeknu a zvednu se, abych si došel na záchod.
Jakub Dajč
Město v plamenech
Dým a sirény. Hlasité rány, jež znějí jako výstřely. Chaos a strach. Slunce nad Minneapolisem dávno zapadlo, nikdo však nejde spát. Ani já.
Jakub Dajč
Velikonoční bitva
Probudil jsem se do krásného rána – koronavirus a blizard. Na Velikonoce! Ježišikriste, povzdychl jsem hořce a zahleděl se z okna. Místo modré oblohy šedá deka. A sníh. Co si za takového rána počít? Laškovně jsem se dotkl ženy.
Jakub Dajč
Sportem ku nemoci a pivem ku zdraví
Tak i v tom našem státě vyhlásil guvernér zákaz vycházení. Samozřejmě, že ne zcela úplný. Existuje celá řada výjimek, kupříkladu je dovoleno sportovat či si jít koupit pivo.
Jakub Dajč
Plaváčci
Lyžníci v Itálii dávno dolyžovali, ale plaváčci tady v Americe dál vesele plavou koronaviru navzdory. Jsou přece jarní prázdniny.
Jakub Dajč
Bitva o toaleťák
Amerika – země neomezených možností, avšak omezeného množství toaletního papíru. Jeden z mnoha symptomů koronaviru.
Další články autora |
Královna fetiše rozdráždila Ameriku. Její fotografce se klaní i feministky
Seriál „Nejkrásnější fotografka“ či „nejlepší pin-up fotografka na světě“. Taková čestná přízviska si...
„Krok ke třetí světové.“ Ukrajinci zasáhli klíčovou ruskou radarovou stanici
Ukrajinská armáda zřejmě tento týden zasáhla významnou ruskou radarovou stanici, která je součástí...
Turek: Z Nerudové mi bývá špatně, o hlasy komoušů a progresivistů nestojím
Bývalý automobilový závodník a lídr Přísahy s Motoristy Filip Turek patří mezi černé koně...
Česko explodovalo zlatou hokejovou radostí, fanoušci v Praze kolabovali
Česko v neděli zažilo hokejový svátek. Fanoušci vyrazili sledovat finále mistrovství světa na...
Pavel se zranil na motorce. V nemocnici na pozorování zůstane několik dní
Prezident Petr Pavel se zranil při jízdě na motorce. Zranění nejsou vážná, ale vyžádají si...
V Gaze se 70 procent pomoci z moře ukradlo. Hamásu se „odklánění“ hodí
Premium Plán amerického prezidenta Joea Bidena nakrmit Gazu pomocí plovoucích přístavů dostal ránu...
Poslední šance dostat dítě na tábor. Co se letos mění a kde ještě hledat místo
Premium Čarodějnickými hábity, klobouky a nezbytnými hůlkami se děti z Teplic na rozdíl od filmového...
Rusko je agresor, připustil lídr SPD Mach. Chce zrušit Green Deal
Stanovuje si troufalý cíl zrušit Green Deal, zpochybňuje závazek přijmout euro a připouští, že...
Fackují ho, kopou, ničí mu foťáky. Ale stařičký král paparazzi stále fotí
Seriál Jedenáctkrát mu zlomili žebra, jednou ho pobodali, sto osmdesátkrát byl v nemocnici. Naposledy...
- Počet článků 42
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 701x
aneb
Amerika
Momentky ze současné Ameriky. Některé příhody by se mohly udát všude a některé pouze tady.