Sportem ku nemoci a pivem ku zdraví

Tak i v tom našem státě vyhlásil guvernér zákaz vycházení. Samozřejmě, že ne zcela úplný. Existuje celá řada výjimek, kupříkladu je dovoleno sportovat či si jít koupit pivo.

Procházím se naší čtvrtí. Dřevěné domky a obytné domy. Opuštěný chodník. I ta vždy tak rušná ulice je nyní pustá. Zavřela kavárna, restaurace i škola. Jen ta pekárna ještě peče. Nikdo se v ní tohoto chladného rána ale dlouho neohřeje. Židle jsou poklizené a na dveřích visí nápis: Pouze s sebou. Skrz výlohu zamávám známé prodavačce. Usměje se na mě. Na rozdíl ode mě nemá roušku, proto ten její úsměv vidím. Na rukou však má černé nitrilové rukavice. (Mé rukavice, taktéž z nitrilu, jsou modré.)

Domávám a pokračuju v cestě. Nikde nikdo, jen paní se psem. Kráčí proti mně. Chvíli váhám a nakonec vlezu do silnice, neb dle guvernérova doporučení máme mezi sebou udržovat vzdálenost nejméně šesti stop. (6 stop je 1.8288 metru. Vím to, neboť jsem si to včera v noci vygoogloval.)

Jdu dál. Po pěti minutách narazím na postarší pár. Sotva mě ti dva spatří, přejdou na protější chodník. Radostně jim pokynu. To je krása, jak všichni to nařízení dodržují! Snad se přece jen blýská na lepší časy, pomyslím si poněkud překvapen. A přesně v tu chvíli se kolem mě kdosi prožene. Atlet v přiléhavých kalhotách a neónově žluté bundě. Není sám. Za okamžik kolem mě proběhnou další dva. A pak ještě tři.

Raději přidám do kroku.

Na rohu ulice se rozhlédnu. Co spatřím, mě raní. Jezero a nekonečný zástup lidí. Běžci bez roušek a bez rozestupů krouží po úzké stezce kolem jezera. Takový dav! Připomíná mi to Václavák. (Z doby před koronavirem, samozřejmě. Jak to na Václaváku vypadá teď, netuším. Snad prázdněji než tady.)

Učiním vpravo bok a pospíchám pryč. Cesta vede do kopce, po chvíli jsem proto nucen zpomalit. Zrakem zabloudím k prodejně alkoholických nápojů, jež na úpatí kopce stojí. Nevstoupím, dovnitř však nahlédnu skrz skleněné dveře. Všichni zákazníci trpělivě čekají ve frontě ve vzorných rozestupech. Zdá se, že pivaři dnes hledí na své zdraví a zdraví ostatních víc než sportovci, napadne mě.