Znám muže, který sází stromy

Snad že si dnešní doba vyžaduje občas i něco z příjemného soudku, vnímám o to více silné příběhy o tvrdošíjných, ale zároveň i skromných lidech se silnou vůlí a vírou.

A taky, možná, potřebuji občas, i přes svůj pokročilý věk, věřit na pohádky. Zkrátka vybavilo se mi, že mám tu čest znát osobně „Muže, který sází stromy“.

Nevím, zda jste četli novelu "Muž, který sázel stromy" od Jeana Giona  či viděli její animované zpracování . Je to půvabné a poetické a přitom jednoduché vyprávění o pánovi, který v období mezi dvěma světovými válkami zalesnil a k životu tak navrátil původně nehostinnou krajinu ve Francouzských Alpách. Vřele doporučuji přečíst zvláště, když se Vám něco nevede, když máte pocit, že bojujete s větrnými mlýny.

 Já toho opravdového potkala před 11 lety na doporučení jeho dcery, mé kamarádky. Našla a koupila jsem od něj pozemek svých snů za –pro mnohé- snovou cenu. Pan XY, kterému neřeknu jinak než „Ten, který sází stromy“, částečně podědil a částečně vykoupil pozemky kolem jeho domu na území, které bývalo „obydlenou zatáčkou“. Slyšela jsem názor, že naší obcí končilo vojsky SS vysídlené území. Nechci se přít, zda tomu tak skutečně bylo. Každopádně předtím, než jsme sem přišli, bylo tu asi 20 skoupě obydlených starších domků s dožívajícím obyvatelstvem.

Pan XY se rozhodl, že se svými pozemky nebude spekulovat ani je nepřenechá realitní kanceláři za účelem rychlého zisku. Začal budovat komunitu, vesnici. Pokud se s někým domluví, nedělá mu problém počkat, až se potencionální kupec rozmyslí a dodává „řekněte rodině a přátelům“. A mezitím –doslova- sází stromy. Už vysázel jeden listnatý a jeden jehličnatý les. A usilovně je oba, i přes svůj úctyhodný věk, udržuje.

Za 10 let vyrostlo na pozemcích od něj 15 domů, žádný „šmoulov“. Jen za posledních 15 měsíců se tu narodilo 7 dětí.

Netvrdím, že je vše ideální, že vše probíhá, jak bychom potřebovali a jak bychom si přáli. To asi nikde. Neříkám, že pan XY žije jako poustevník z kořínků, pozemky rozdává či že své zisky dává na charitu. Jsou lidi, kteří mu závidí ony pozemky a „zaručeně“ ví, koho ze svých příbuzných ošidil o dědictví. Jiní se na něj zlobí, že jim údajně nasliboval silnici až k domu a ono se tak ještě nestalo.

Netuším a už vůbec nesoudím, kde je pravda. Ani netvrdím, že je pan X Y muž svatý a dokonalý.

Já jen tvrdím, že znám z vlastní zkušenosti muže, který sází stromy. Mohl pozemky či rychlé peníze za ně rozdělit mezi děti (které o hospodaření ani žití na vesnici nestojí), zbytek i s manželkou procestovat a užít si spokojeného příjemně lenošivého stáří.

Namísto toho resuscitoval jednu aglomeraci, udržuje vlastníma rukama dům po rodičích, dál sází stromy a udržuje les.