děkuji, Jani

Asi před týdnem jsem se zamiloval do jedné osiky a v sobotu do jeřabiny. Mým snem je alej ... asi si budu muset pořídit cestu .-)

Nikdy není pozdě začít sázet stromy. My jsme s manželem začali těsně před odchodem do důchodu. Koupil přes dva hektary vytěžené lesní parcely. Sami dva jsme tam vysázeli tisíce stromků (sází se dost nahusto). Žádná monokultura, pěkně smíšené. Ještě pár let se budeme muset o les intenzivně starat (dosazovat za uschlé stromky, vyžínat trávu). Byla jsem v té době po závažné nemoci a moje lékařka kroutila hlavou, ale pak naznala, že pokud to zvládám, tak je to vlastně svým způsobem terapie.

Někdy si myslím, že ten les je jedna z nejhodnotnějších a nejkrásnějších věcí, které po sobě na tomto světě zanechám. Každému členu rodiny jsem přiřadila jeden druh stromu (nebo nechala vybrat), aby za něj symbolicky dýchal. Brzy se narodí páté vnouče. Mám pro ně volnou jedli douglasku nebo olši. Udělám si takovou fotoknihu o členech rodiny a jejich symbolickém stromu.

Ten film o muži, který sázel stromy znám a líbil se mi.

Krásné, paní Pokorná. Život je tak krásně barevený. Ale s tou fotoknihou členů rodin a stromů, to by mne nenapadlo. A s věkem, ostatně jak pan Bouffier, tak pan XY začali oba po padesátce. A tak se také těším, jak s manželem začneme sázet stromy. Děkuji moc za inspiraci.

Já se před časem asi po 20 letech dostal do Orliček do míst kde jsme v rámci brontosauřích prázdnin sázeli. Byl to příjemný pocit vidět vlastnoručně zasázený vzrostlý lesík.

Muž, který sázel stromy je nádherný příběh a nijak mu na síle neubírá fakt, že je smyšlený.

To muselo být prima, pane Chuchmo . Máte pravdu, neubírá. O to víc mě blaží, že já jsem něco podobného zažila v praxi (a ne ten umělý "šmoulov" :-))

Dášo, pěkné.  My s mužem, jsme osázeli, za těch třicet let, co tu bydlíme, už pěknou řádku stromů. Vyklidili jsme starou skládku, všude nasázeli stromky všeho druhu a já si jen přála, aby už byli velcí. Už jsou, ale my jsme o třicet let starší...přesto nelitujem a na každý strom máme vzpomínku.

děkuji, Jituš, krásný. To já se stydím. Když nepočítám tůje/habry/ptačí zob (asi 1200 kousků do rychlého živého plotu) a vrbu kudrnku, tak já žádný strom ještě nezasadila. Já to vzala od domu, manžel od syna, stromy nás teprve čekají ... takže i společné vzpomínky.

Dávám karmu Vám i zmíněnému muži. Onu povídku znám, viděl jsem i animaci. Obojí je skvělé.

Děkuji, pane Vodvářko, vyřídím. To si představte, že paní tchýně tohoto muže byla po mrtvičce a poctivě denně nachodila spousty kilometrů. On jí po okruhu kolem obce udělal posezeníčka s výhledem. Křesílko nejprve se slunečníkem a když odletěl asi třetí, tak nechal obrůst psím vínem, aby měla paní stín.

Dášeno, tento muž by zasloužil také karmu, a ne jen jednu

děkuji, Horste, vyřídím. Proto mu tímto vysekávám pukrle (hold by se myslím od dámy nehodil)