Věz, že ač to bolí, nikdy nekrm trolly

Začíná to nevinně. Jedinec má názor, rád by ho sdělil a prodiskutoval, vytříbil si ho. Někdo má na to svůj názor napsat a své emoce vyventilovat, někdo na nic z toho nemá, a tak názory a emoce druhého donekonečna shazuje.

Ty druhé nazýváme diskusními trolly. Ti často, aniž by si přečetli obsah blogu a třeba jen na chvíli se nad ním zamysleli, napnou své síly na znevážení obsahu blogu a když vycítí příležitost, pustí se i do jeho autora. https://cs.wikipedia.org/wiki/Troll_(internet).

Takovému člověku či lidem, kteří si vyberou konkrétního autora, nejde o to řádně diskutovat a přivést pisatele k zamyšlení nad odlišností svého názoru. Ostatně, všichni, kdo jsme soudní, víme, že nic jako absolutní pravda neexistuje. Že co člověk, to jiný příběh, to jiné emoce, jiný názor.

Zajímavé je, že trolli často na vlastní sdělení blogu názor nemají (někdy ho ani nečtou a pokud, pak jen zběžně), a i kdyby měli, nenapsali by ho. Neumí to anebo to zkrátka není účel jejich počínání. Jejich životním posláním, radostí a potěšením je získat pozornost. Tu si na blogu získávají tím, že znevažují sdělení blogu, a když jim dojdou soudné argumenty, (tedy pokud vůbec někdy nějaké měli a uvedli), přejdou k dehonestaci autora, jeho myšlenek a osobnosti. Vyzobávají z jednotlivých výroků ty, dle nich, zpochybnitelné části a na nich se donekonečna točí a často jim dodávají neexistující rozměr.

Troll je pro mnohé poslání a životní styl. S největší pravděpodobností nejedí, nespí, nežijí vlastní život, nepíší vlastní blogy. Mohu se jen domnívat, že jsou to ve své podstatě politováníhodní jedinci, kterým schází uspokojením z vlastního života, práce, myšlenek, emocí. A jedinou satisfakcí a posláním se jim stalo ubližovat vybraným jedincům a dehonestovat je. Vyšší úroveň jejich potěšení lze sledovat, když se jich pod jedním blogem sejde více. Pak vědí, že v tom nejsou sami a že mají zastání jeden v druhém.

Jsou to vlastně novodobí parazité na emocích, takoví energetičtí a myšlenkoví upíři. S obrovským gustem parazitují na sebereflexi a svědomí druhých. Každý soudný člověk totiž o svém přesvědčení či názoru pochybuje. To se ovšem netýká trollů. Oni jen touží dostat vás do úzkých.

Jak se proti takové nehoráznosti bránit? Co dělat?

Odpověď je prostá. NIC.

Na diskusi totiž musí být alespoň dva. Na diskusi. Troll ovšem nediskutuje, vašim argumentům nenaslouchá, ba naopak, hledá v nich další věci, na kterých by se mohl točit. I kdyby měl stavět jednoho slaměného panáka za druhým (odvádět řeč na témata, absolutně odtažitá od původního sdělení blogu). Jako pavouk vás omotává ve smyčce a přivádíte mu tím neuvěřitelné potěšení.

Naopak, když totiž nekrmíte, ignorujete, dáváte mu najevo, že vám za odpověď nestojí, časem vyhladoví, dojde mu materiál, munice. Smyslem jeho žití je totiž dostat vás na vlastní úroveň, abyste obhajovali své vlastní pocity, emoce, názory a zdroje svých informací a nejlépe, abyste se se snížili k protiútoku, ideálně vulgarismům.

Pokud mu neposkytnete živnou půdu, dříve nebo později se odkope sám. Odhalí svou vlastní ubohost, nicotnost, nesmyslnost své vlastní existence, přinejmenším té na blogu.

Ne, já se nenechám otrávit. Jsem učitelka a jsem hrdá na své povolání, které považuji za poslání. Jsem hrdá na to, že mám své vlastní vědomosti, názory a emoce a jsem schopna je písemně vyjádřit. Jsem hrdá na to, že jsem ochotna jít s vlastní kůží na trh a tříbit si svůj názor, pokud někdo vysloví názor odlišný. Jsem hrdá i na to, že jsem ochotna si připustit, že nemám patent na pravdu.

A tak prosím své přátele. Nekrmte trolly. Ty své ani ty mé. Nestojí nám za to.