V podvečer Tvá čeládka, jak k slepici kuřátka…

Tak nějak se cítím. Nadšeně odpočítávám dny, než začnou prázdniny. Velkým dětem končí škola. Syn medik složí poslední zkoušku, dcera středoškolačka si dojde pro vysvědčení a pak už budu mít svá kuřátka v houfu.

Budu jim moci načechrávat peříčka, zajistit, aby je neobtěžovali čmelíci a jiná havěť (či alespoň doufat, že mě nechají), dodávat čerstvé zrní a vůbec si libovat. Jako správná máma-kvočna.

Nemohu se dočkat, až budu mít v mezičasech mezi prázdninami dětí rodinku pohromadě, užívat si všeho, co počasí, společný čas, situace dovolí. Koupání, grilování, snídaně v trávě, cvičení jógy, oslavy několika svátků a narozenin, návštěvy, výlety, snad i společné rybaření.

Těším se, jak nejmladší zareaguje na to, že má sourozence pohromadě nejen na víkend, jak je třeba použije jako inspiraci pro to, aby se postavil na nožičky a rozťapal, jak se „rozpovídá“.

Léto, prázdniny, rodina budiž pochváleny! Já vím, zní to šíleně pateticky, ale mně se v hlavě mísí Hradišťan  a  Petra Janů https://www.youtube.com/watch?v=XR6EbriVzEM

P.S  To jsem se navnadila a moc se těším, až malý doroste, abych mu mohla začít číst Karafiátovy Broučky. Už se moc těším na jeho „a puooooč?“