Stockholmský syndrom po česku aneb přestaňme si poměřovat pindíky, prosím

Již nějaký čas se chci zeptat těch, kteří zastávají jiný názor na současnou politickou situaci, co je vede k jejich přesvědčení a podle čeho se rozhodují. Namísto toho sklízím často posměch a urážky. A tak si dovoluji zamyšlení.

Již nějaký čas se chci zeptat těch, kteří zastávají jiný názor na současnou politickou situaci, co je vede k jejich přesvědčení a podle jakého klíče se rozhodují. Namísto toho sklízím často posměch, urážky, pofiderní příklady, zatímco ode mne není vnímána či v potaz brána ani doslovná citace. A tak si dovoluji toto zamyšlení.

Jde o téma, citlivější díky tomu, že na “té druhé straně” je velká část těch, které nesmírně miluji, kterých si neuvěřitelně vážím, kterým za moc vděčím, kteří mi byli během mého dětství a dospívání příkladem a oporou, a kterým tudíž nedokážu a nechci oplácet stejně, tedy často nemístnými a zraňujícími urážkami.

Soudím samozřejmě podle své bubliny, ale ta je, vzhledem k mému zaměření, rozmístění mé rodiny a přátel, cestování, stěhování po krajích českých i moravských, a potažmo i sítích sociálních, poměrně široká a rozmanitá.

Pokud mohu soudit, nejvíce utrpěla generace mých rodičů a prarodičů. Utrpěli současným stavem a neustálými změnami v doslova všech oblastech života. Myslím tím lidi, narozené před 2. Světovou válkou, během ní a krátce po jejím konci. Lidé, se kterými se život věru nemazlil. Lidé, kteří jako děti často sledovali, jak jejich rodiče dělají, co mohou, aby udrželi při životě svou rodinu, dřou do úmoru jako drobní živnostníci, ale také jak jejich příbuzní, sousedi a přátelé z rozmanitých důvodů válku nepřežili. Následně, jako dospívající, se často potýkali s režimem, který usurpoval jejich rodiče, často drobné živnostníky, kteří dřeli “od nevidím do nevidím”. Namnoze stejný režim tyto rodiče “odměnil” tím, že jim jejich firmy a firmičky sebral, rodiče poslal dřít do různých závodů, dolů a vězení a jejich dětem znemožnil studium. Tyto děti se poté museli často vyučit anebo vystudovat obory, které je nezajímaly, ale bylo jim naznačeno, že cokoliv jiného je nežádoucí, ale zpravidla se, s vice či méně zaťatými zuby, časem zařadily. Co bylo dál, nemá smysl dále rozvádět. Většina z nás to zažila na vlastní kůži, viděla v seriálech typu Vyprávěj anebo nám to bylo tak často vyprávěno, že jako bychom to zažili sami.

Mohla bych (zprostředkovaně) vyprávět dlouhé ságy z mé rodiny, ale od toho tu nejsem.

Ke zkušenostem té doby patřilo i to, že rodiče vstupovali do tehdy vedoucí politické strany. Někteří z přesvědčení, jiní ze snahy vymazat rodinné stigma a změnit úděl svých potomků a jiní proto, aby svými rozumnými hlasy převážili ty, kteří ve svém odhodlání plnit principy komunismu, nechávali za sebou prach a spáleniště.

V kostce se dá ovšem říci, že tato generace prožila svůj život v jednom velkém teroru. Bylo jim od narození říkáno, co mají studovat, dělat, říkat, v čem bydlet a jak se ve které situaci projevovat. Hlavně že mají držet ústa a krok, nevyčnívat ani nevybočovat. Být hrdý na to, že jsme dělnická třída a zahlížet na ty, kteří vystudovali na náš úkor. Ti, kteří přesto prošli síty a vystudovali, museli k tomu skládat zkoušky z marxismu leninismu, často vystudovat tzv. VUML a přislíbit svůj nástup do KSČ. Ať studovaní či nestudovaní, museli v rámci záchovy poslouchat, koho obdivovat, ke komu vzhlížet, kdy se smát a kdy sklopit zraky a na koho zapomenout. S kým souhlasit, s kým nesouhlasit. Kterým směrem se dívat, kam a za jakých podmínek cestovat a po jakých destinacích ani netoužit. Jak bydlet, co kupovat a na co si nechat zajít chuť.

Tito lidé pak zažili změnu režimu a museli zkousnout vědomí, že celý život mohli, ale nesměli žít jinak. Museli se popasovat se změnami ve všech myslitelných oblastech žití.

Budiž jim vyseknuta veliká poklona, že se mnozí z nich naučili používat výkřiky technické a Smart revoluce, a tak si udržet kontakt a krok se svými dětmi a vnoučaty.

Ale přesto. Jako by se jim to, co prožili a s čím se museli celý život potýkat, smiřovat a sžívat, zarylo pod kůži a zastřelo zrak, pokřivilo hodnoty.

Jedině tak si dokážu vysvětlit, proč tito lidé:

• Volí za hlavu státu člověka, který se netají, že jsme podle něj všichni hloupé ovce a že si může dovolit ohýbat a obcházet ústavu, jak se mu zlíbí. Zdůrazňuji ústavu státu, jejíž je hlavou?
• Nechají jeho mluvčího, aby se všem vysmíval do očí, a to “věřícím “ i “nevěřícím”?
• Volí jako vedoucí politickou stranu hnutí člověka, který byl prokazatelně agentem STB, podle vlastních slov jen u té hodné, hospodářské) a který přesto, že je trestně stíhán, postaví se do čela naší země?
• Neohradí se proti skutečnosti, že na naší politické scéně získávají rozhodné slovo následovníci strany, která tu spoustě lidí, často právě v jejich řadách, prokazatelně způsobila ztráty a utrpení?
• Neohradí se proti skutečnosti (ba naopak, mnozí jsou na to hrdí), že se i jejich přičiněním dostala do parlamentu strana, jejíž jediným programem je zneužívání strachu z kohokoliv a čehokoliv cizího?
• Při své volbě se ohánějí argumentem nutnosti ochrany našich hodnot, které ovšem sami neznají, a tudíž nectí a neochraňují?
• Svá stanoviska “ne, on tohle nedělá” jen zaměnili za “no a co, že to také dělá, vždyť ti před ním a kolem něj tak činí/činili také” (doplňte si sami, co)?
• Nechají si ucpat pusy populistickými rozhodnutími a nehledí, kde se tato odrazí do budoucna?

Zkrátka se nedokážu zbavit dojmu, že jde, u větší poloviny volící populace naší země o jakousi formu Stockholmského syndromu. Zkrátka že si někteří z nás tak zvykli žít pod nadvládou tyrana, usurpátora, diktátora a demagoga, že skutečně demokraticky žít zkrátka nedokáží. Je to, jako když si týraná žena pokaždé najde partnera tyrana, protože jí ti druzí zkrátka neimponují, nepřitahují a ona už se sama rozhodovat nedokáže a možná ani nechce.

Ani nevíte, jak moc ráda bych přišla na to, že to je jinak a jak.

Ráda, opravdu ráda si přečtu názory obou stran a těším se, že mi výše uvedené dotazy někdo osvětlí. Budu nesmírně šťastná, budou-li tyto odpovědi formulovány a celá diskuse proběhne kultivovaně a bez urážek. Ještě raději budu, zazní-li skutečné argumenty, ideálně, odkážete-li mne na důvěryhodné zdroje.

Zkrátka bude prima, nedojde-li na kompenzaci různých frustrací ani na pověstné poměřování pindíků.

Předem děkuji

D.S.