Odpovědnost jako horký brambor (nejen v porodnictví)

Dodnes si pamatuji, jak jsem jako malá holka brblala, když jsem, abych se mohla podívat na sobotní program, musela vynést koš či umýt nádobí. Můj otec mi tenkrát říkával :“Čím víc toho člověk v životě chce a může, tím víc taky musí“. Byla jsem malá, a tak můj táta nedodal : “A za to, co udělá či jak se rozhodne, si musí také nést odpovědnost“. Porevoluční změny v mnoha oborech přinesly jednotlivci obrovský dar. Dar VOLBY. Všichni se jím pyšníme, všichni si ho hýčkáme, všichni se jím oháníme na všech možných fórech. Já přeci MOHU. Ale málokdo z nás si uvědomuje, že  si –dnes a denně- za svou volbu musíme také nést ODPOVĚDNOST. Také si pamatuji, jak jsme si povinnosti a z nich vyplývající možnosti s mým mladším bratrem přehazovali jako brambor. Jak on mi záviděl, že mohu koukat s rodiči na televizi, ale neuznal, že předtím odmítl vynést koš. Anebo že s ním vyšel, ale nepřiznal, že když s ním pádil ze schodů, aby stihl další díl Návštěvníků, upadl a obsah koše vysypal.

Přiznám se, i 8 měsíců po porodu jsem „uzlíček hormonů“. Porody, očkování, přistěhovalectví jsou zkrátka témata, která mne nenechávají chladnou. Nemohou. Jde přeci o budoucnost našich dětí. A tak se vyjadřuji a sleduji. A – kdyby to nebyla tak vážná témata- snad se i bavím.

Často přemýšlím, koho asi lidi, když se jejich rozhodnutí ukáže jako nesprávné a výsledek nebude dle jejich představ, povolají k odpovědnosti. Ty, kteří jim poskytli často pouze dílčí informace, aby si z nich vytvořili spojence? Ty, na které předtím žehrali? Sebe za svou špatnou  volbu? Nechci předjímat, ale…

Koho obviní matka, která svázala svým porodním plánem a zákazy porodníkům ruce? Sebe, že si spletla porod s procházkou růžovým sadem? Kamarádky, které jí strašily a „radily“? Osvícené články a jejich autory, kteří si často z „osvěcování“ dalších udělali byznys? Internet, že jí neposkytl dost řešení i pro alternativy D a E? Obávám se,  že to budou na každý pád zdravotníci. Buď, že nerespektovali její přání, donutili ji konat dle ověřeného stereotypu a vytvořili jí tak trauma na duši anebo za to, že se nedokázali včas správně rozhodnout (tady už asi o jejím přání nebude ani zmínka) a dítě či jeho zdraví nezachránili.

Koho obviní rodiče, když jim dítě, které odmítli nechat očkovat, zemře na „banální“ černý kašel? A koho za to, že jejich nemocné dítě nakazilo jiné, které naočkováno být nemohlo ze závažného důvodu a došlo tak k epidemii, zdravotnímu poškození či smrti? Systém? Učitelky v mateřské školce? Úředníka, který se od nich nechal podplatit a dítě jim přes zákaz umístil do školky? Pediatra? Vakcinaci jako takovou???

Koho obviní politici, kteří zvedli ruce pro bod dohody hovořící o rozdělování přistěhovalců mezi zeměmi EU? A koho benevolentní „sluníčkáři“, kteří tvrdí, že globalizaci přeci nejde vzdorovat a jak můžete být takoví nelidové a těmto nebohým lidem neposkytnou přístřeší, domov a vzdát se části našeho pohodlí, soukromí a do budoucna i tradic a duchovních hodnot?

Víte, jako malá holka jsem měla iluzi, že když budu studovat a získám krom schopností i možnosti a bude nás takových více, že budeme schopni měnit svět. K lepšímu, samozřejmě. Místo toho vidím, že možnost volby mezi nás vráží neskutečně silný klín, že ji zkrátka ani jako jednotlivci ani jako společnost nejsme schopni unést.