Óda na Den matek a (nejen pozdní) mateřství

Tak mám za sebou svůj první, dvougenerační, Den Matek. Že ho neslavíte? No já dříve vlastně také ne, ale znáte ženu, která by odmítla kytku, pusu a objetí od vlastních dětí, dokonce i od těch dospělých?

Že Den matek neslavíte a pořád ctíte MDŽ? Já jsem vlastně dlouho neslavila nic z toho. Když jsem dospěla, MDŽ se skoro UŽ neslavilo a Den Matek JEŠTĚ. Moje děti ale nežijí v bublině, a tak reagují na dění kolem nich. A znáte snad ženu, která by odmítla kytku, pusu a objetí od vlastních dětí?

Začalo to v neděli ráno. To se synci (24 a 3,5) vydali na prochajdu a dorazili s kytičkou lučního kvítí, kterou prý mladší nasbíral a starší uvázal.

Pak starší synek dojel pro mladší sestřičku k vlaku a společně mi předali kytici. A dokonce se oba vyjímečně nechali obejmout a poňuchňat .

A včera jsme dorazili na besídku nejmladšího. Ačkoliv zimu a jaro prostonal, zvládl ji celou absolvovat s ostatními dětmi a paními učitelkami. Ač to chvilku vypadalo, že neunese to rozdělení (kromě mne a jeho tatínka dorazili I babička s dědečkem) a uteče k nám, dokonce I nějaká slzička padla, ustál to, náš bojovníček (chvála budiž paním učitelkám, které si ho předávaly a zabavily ho). Vidět ho, jak si v mezihrách radostně máchá ručičkami (doma křičí: “ Jsem motýl, já si lítám, já mám radoooost”) byl úžasný zážitek sám o sobě, ale jeho láskyplné pokukování po mně, kdykoliv padlo, ve všech pádech skloňované slovo “maminka”, to vám bylo něco. No a kytička, srdíčko a můj portrét, to byly třešínky na tom několikapatrovém dortě.

Možná kroutíte nevěřícně hlavou. Vím, mé vrstevnice už jsou babičkami či se na tuto životní roli připravují. No a co. Já si to užívám. Já mám totiž svůj Den matek denně. Dámy a děvčata, která z vás slyšíte, ergo denně, a dokonce několikrát, vyznání a pochvaly? Kolik z vás dostane takovou spoustu pusinek, polibků a hebounkých, ale i chlapáckých objetí? Kolik z vás si užívá vískání ve vlasech a hlazení po ruce, obličeji? Kolika z vás někdo denně vysekne poklonu (Ty jsi klásná, pelfektní, úďasná, šikovná) vyzná lásku (já Tě muluju, já Tě mám moc lád) a dávám Vám najevo, že jste jeho úplně nejvíce nej? Já to tak mám. Ve věku a situaci, kdy většinu žen děsí stárnutí a trápí různé neduhy, nejistoty a pochybnosti s tím vším související, já se mám jako královna a popravdě, na nic z toho nemám čas ani pomyšlení.

Já samozřejmě vím, že nás čeká a nemine puberta (dokonce v několika etapách), odmítání a vše, co s dospíváním jedince souvisí, ale to, co zažívám teď, už mi nikdo nevezme… K tomu mám, díky starším dětem, vizi, že to časem přejde a na konci toho všeho snažení bude úžasný, zodpovědný a cílevědomý člobrda. Taky je nás na to, s panem Stárkem, víc, takže se nebojíme puberty nic (no malinko jo, ale pšt).

Navíc, až to nastane, už budu, s největší pravděpodobností a doufáním, babičkou regulérní, takže si těch paciček, objetí, vyznání a tak užiju nanovo. A věřte, že si to "babičko"-vání prožiju stejně tak naplno jako teď  "maminko"vání.

A tak si dovoluji dodatečně popřát vám všem, maminkám, babičkám i vám, co se na tuhle super roli chystáte. Přeji i svým kamarádkám, však vy každá víte :-). Doufám, že i vy jste si svůj den krásně prožily.

Přeji a děkuji tímto i té své mamince a všem ostatním maminkám (mamince pana Stárka, babičkám, sestřičce, švagřinkám, tetám, sestřenicím a neteřínkám….) v celé mé velikánské rodině….