Náš chlapeček se ráno, ještě než otevře očička, překulí mrštně na všechny čtyři a usměje se, počastuje nás pusinkami a cokoliv vidí, komentuje citoslovcem :„jué, jué“. On se totiž krásně a ustavičně DIVÍ.
Už po probuzení se usmívá, přitulí se na střídačku k mamince i tatínkovi. Poslední dny už své tulení komentuje ta-ta a ma-ma (tedy ono je ňá-ňa). Přiznám se, že jsem mu své oslovení nevěřila, a proto jsem mu často říkávala nene, maminka nedá „ňam ňam“ (kojení), maminka dá „ham ham“. No, tak mě chlapeček „přečůral“ a naposledy vysekl větu „ňá ňa ňam ňam nene, ňá ňa am am jó“.
Citoslovce souhlasu a nesouhlasu totiž naplno chápe, což mi nedávno předvedl v supermarketu. Jak tak seděl ve svém vozíčku, otáčel hlavičku všemi směry, opětoval lidem, co se na něj usmáli, úsměvem králíčka (pokrčený nosíček) a všechno a všechny komentoval svým hlasitým „jué jué“. Kdybyste ho viděli, jak má nadšená očička a našpulenou hubičku. No a když jsme dojeli k pokladně (znáte tu uzoučkou chodbičku s lákadly po obou stranách), radostně vykřikl „jóóó“. Ale pak se podíval na mne, ukazováčkem udělal „ty ty ty“ a prohlásil „ne ne ne“. A věřte či ne, nic si do ručičky nevzal.
Většinu jídel baští s chutí a komentuje slovy mňam mňam. Když má dost, zavrtí hlavičkou a občas i sousto vyplivne, ale poslední dobou se naučil jednoduché gesto. Zatleská si a zvedne ručičky nad hlavu, což si překládám jako „už jsem veliký dost, jsem šikovný kluk“. Je velký statný chlapeček a vím, že i kdyby neměl dost, dopije se ode mne, takže se s ním nikdy „nedohaduju“.
Celé dny pak tráví hraním s hračkami, naháněním našich koček a voláním na ně „č-č“. Ty se buď benevolentně nechají „hladit“ anebo znechuceně odejdou. Poslední dobou čteme knížky, napodobujeme zvířátka a zkoušíme říkadla.
Pokud jste nezažili „mezidruhovou sourozeneckou rivalitu“, přijďte k nám. Máme 7 letého zlatého retrívra, donedávna „jedináčka“. Přála bych Vám vidět jeho smutné oči, když se věnujeme malému, a na Samíška zapomeneme. Kdybyste viděli jeho trpitelský výraz, když se s ním snaží malý komunikovat „no dobře, já to vydržím a pak půjdeme na procházku bez něj, že?“ A to blaho v očích, když malý usne a pejsek je zase na chvíli jedináčkem. Rázem se stane rozpustilým hravým štěnětem. A večer, když uléháme a on se ujme hlídání, je zase veledůležitým strážcem svých dvojnožců.
Procházky, cvičení, plavání, ale i rodinné aktivity nejen že snáší, ale účastní se jich s neskonalým entusiasmem a skoro ustavičným úsměvem. Drobné prohry, úrazy a neúspěchy buď přejde se smíchem, nebo si malinko brekne, ale stačí pošušňat a vyloudit pusinku a zase je radost sama.
Nedávno jsme byli na roční prohlídce. Jen jsme vešli do ordinace, malý pro nesl své „jué“ a počastoval jím pana doktora, sestřičku, rybičky v akváriu, výhled z auta. Pan doktor prohlásil : „No ty jsi ale Divísek, teď se skoro bojím Tě oočkovat, abys na nás nezměnil názor“. No riskli jsme to. Chlapeček se sice při každé z injekcí rozplakal a prohlásil „jué nééé“, ale po pomazlení a pochování mu pak pak doktor povídá :“tak co, Divísku, přijdeš se nám brzy zase ukázat?“ prohlásil „jóóó“ a usmál se svým nádherným úsměvem.
(Pro odpůrce očkování, ani nyní, počtvrté, se –díky Bohu- nekonaly žádné komplikace, ani zvýšená teplota. Ale je pravda, že dodržuji 48-hodinový klidový režim v domácím prostředí)
Veškeré usínání je o tulení, „nosíčkování“ (uhlazení nosíčku od kořenu ke špičce) a tím zavírání očíček a mazlení. V noci občas zlobí zoubky či bříško, ale mámina či tátova náruč, případně „ňam ňam“ to vždy spolehlivě spraví.
A věříte, že občas i ze spaní radostně vykřikne a prohlásí „jué, jué“ či „jóóó“???
