Milé děti, toto nejsou prázdniny, práci zadáváme vám, ne vašim rodičům

Jsou to téměř dva týdny, co děti opustily školní lavice, původně na 2 týdny. A předpokládaná doba se každým dnem prodlužuje. My učitelé se snažíme uzpůsobit výuku, děti se snaží plnit naše úkoly, přetížení rodiče se děsí.

Tento text píši spíše rodičům dětí starších, tedy počínaje druhým stupněm základní školy, ale třeba osloví i rodiče dětí mladších.

Od středy, kdy jsme přišli do školy bez dětí a učili se formy výuky na dálku, funguji v náhradním režimu. Protože mám se všemi svými skupinami 3 hodiny týdně, připravila jsem dětem program na téměř 2 týdny. Program, jehož větší část tvořily odkazy na doplňkové materiály a návody, jak pro tuto dobu zpřístupnělé portály otvírat a používat.

I přesto mi píší zoufalí rodiče, že nestíhají. Zajímavé je, že většina dětí pochopila a funguje. Fungováním myslím, že mi zasílají skeny nebo fotografie své práce a referáty, za které jim poté, co je pošlou opravené, píši jedničku. Nabízím online servis a spousta dětí ho používá. Ptají se a já odpovídám. Někdy ihned, někdy za hodinu, ale odpovídám. Nemám limitovanou pracovní dobu. PC mám otevřené hodně hodin denně, 7 dní v týdnu dětem odpovídám a posílám jim opravené práce.

Zoufalých rodičů je mi líto, a proto bych ráda napsala následující.

Děti NEMAJÍ PRÁZDNINY. Měly by přinejmenším dopoledne těch dnů, kdy jsou (některé i samy) doma, zatímco jejich rodiče pracují na svých pracovištích anebo z domu, trávit plněním svých školních povinností. Ano, školních povinností, nikoliv domácích úkolů. Většina těch povinností se neliší od toho, co donedávna dělaly ve škole. Proto nevidím důvod, proč by měly čekat na rodiče, až dopracují či z práce přijdou. Neexistuje důvod, proč by samy děti nemohly, když nerozumí zadání, napsat nám, svým učitelům.

Všichni se učíme a situaci přizpůsobujeme za chodu. My uzpůsobujeme výuku tak, aby byla pro děti i jejich rodiče co nejúnosnější a  současně, v rámci možností, i co nepřínosnější a nejplnohodnotnější. To vše i proto, že je čím dál tím vyšší pravděpodobnost, že se děti do školních škamen už tento školní rok nevrátí anebo vrátí jen na chvíli. Čím dříve si to uvědomí a začnou se výuky aktivně zúčastňovat, tím lépe.

Jen jediný z mnoha rodičů dětí naší školy rozeslal všem učitelům (i těm z nás, kteří jsme jeho dítě nikdy neučili), že nehodlá za nás dělat naší práci a plnit úkoly námi zadané, protože je z té své práce k smrti unavený. Pár rodičů, část z nich zdravotníků, mi psalo, že je pro ně téměř nemožné dětem pomoci.

Všem, tedy nejen těmto rodičům, chci napsat.

Ne, my doopravdy nechceme, abyste práci svých dětí dělali za ně či kompletně s nimi. Jde jen o to, abychom společným úsilím dovedli děti k alespoň částečné odpovědnosti za jejich znalosti, dokonce teď ani nejde o prospěch. Aby pracovaly, komunikovaly a nečekaly, co za ně kdo udělá.

Podstatné je totiž, abychom všichni (tedy my učitelé, děti i rodiče) táhli za jeden provaz.

Jsem si jistá, že dovednost umět se učit, svědomitě plnit zadané úkoly a dokázat je prezentovat, ale také dokázat včas požádat o pomoc, se vašim/našim dětem už nikdy v životě neztratí.