Mgr.Jeroným Klimeš:"Matko,vzdej to, o Tvé děti je dobře postaráno!"

Národe (nejen blogový), omlouvám se za své hysterické výkřiky v nedávné minulosti. Protože jsem matka, soucítila jsem s paní Michalákovou, které byly v Norsku odebrány děti a která se již 4 roky usilovně snaží získat je zpátky. Dnešní telefonický rozhovor s panem Mgr "psychologem" Jeronýmem Klimešem v dnešním poledním Radiožurnálu mi "otevřel oči", respektive vyrval srdce z těla a to se rozplesklo o nejbližší zeď.

Pan doktor, byvše osloven k vyjádření paní redaktorkou, nejprve prokázal nedostatečnou obeznámenost s případem a jeho posledním vývojem, ale jeho slova mne šokovala a vyburcovala. Smutné bylo i to, jak si sám sobě odporoval.

Nejprve vyjádřil názor, že děti, jakmile se dostanou zpět do republiky, splynou velmi rychle s davem i rodinou, zotaví se a po pár měsících přestanou být vyjímečnými osobami.

Ale vzápětí na další dotaz redaktorky "zaperlil".

Prý by měla matka uznat, že je o její děti postaráno, nestrádají ani materiálně ani citově, že v tomto věku přilnou namísto k ní k pěstounům a ona jim vlastně znovuzískáním způsobí další separační šok. Že by měla být rozumná, děti přenechat pěstounům a využít skutečnosti, že je, koneckonců, ještě v produktivním věku a pořídit si další rodinu.

Odpusťte, jsem plna zloby, emocí. Kdo si pan doktor myslí, že je??? Křesťan? Psycholog? Odborník na vztahy v rodině? Umět to, tak si odplivnu! (jenže bych si jen poškodila svůj nový psací nástroj a za to mi pan "doktor" nestojí)

Jsou přeci známy případy dětí, které jsou z různých případů dány k adopci či do pěstounských rodin, které, bez ohledu na to, jak milující pěstouny či adoptivní rodiče měli, touží během dospívání najít své biologické rodiče. A to i ty děti, které byly osvojeny v kojeneckém věku a na své biologické rodiče si nemohou pamatovat.

Pokud vím, synci paní Michalákové byli na začátku této kauzy vě věku 2 a 5 let, tudíž zdaleka ne tak malí, aby si nepamatovali matčinu vůni, hlas, péči, lásku a aby jejich absenci nebrali jako újmu na celém svém následujícícm životě.

Mám 5timěsíčního synka, který je obklopen milující širokou rodinou, ale ač miluje jít z náruče do náruče, stále mě sleduje očičkama a zneklidní, když se vzdálím z místnosti. Nevěřím, že by toto pouto kdokoliv kdykoliv přerušil sebelepší (třeba i) láskyplnou péčí.

Mám starší děti syna a dceru, mezi nimž je -zrovna tak- rozdíl 3 roky. Odmalinka jsou na sebe neskutečně fixovaní, propojení, od předškolniho věku se navzájem brání a jsou si jeden druhému neskutečnou oporou.

Jak si někdo může, ať má úmysly jakékoliv, dovolit sourozence rozdělit? Jak se ten, kdo je rozdělí, může ohánět doktorským diplomem???

http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3312493 (13,50 až 20,14)

Hlavní zprávy - rozhovory a komentáře (10.02.2015 12:10)