Četla jsem příběh ženy vytržené z rodiny na poněmčení a převýchovu. Umístěna do nacistické rodiny, měla dívenka v uvozovkách štěstí a nedostala se k žádným monstrům, ale k lidem - byť nacisticky smýšlejícím - kteří ji opravdu milovali a s láskou ji vychovávali a nepochybně věřili, že pro ni dělají to nejlepší. Dali jí i nové jméno - Camilla myslím. Navíc se dostala do bohaté rodiny, měla vlastní pokoj, spoustu hraček, oblečení... a když se po válce vrátila domů, stýskalo se jí a měla zlost na tetu, která jí roztrhala jedinou vzpomínku na rodinu, v níž si zvykla a ke které chovala i jisté city - fotku. 

A přesto když si člověk položí otázku, zda ji tam měli nechat, aby jí nezpůsobili další trauma, zdá se taková otázka naprosto absurdní. Ne, neměli. Klimeš je poměrně dost velký sociopat, dal to najevo již několikrát, zpětně mi vstávají vlasy hrůzou na hlavě, když si vzpomenu na kauzu dětí C. V. Pospíšila, do níž se aktivně vložil.

Děkuji, Lucie, souhlas. Dle mne roztrhnout rodinu (z jakéhokoliv, třeba i "správného" důvodu), nedat šanci spravedlnosti, ignorovat snahy okolí, zneužít přizpůsobivosti a snadné ovlivnitelnosti dětí je stejně zrůdné a neomluvitelné jako to, co prováděli nacisti. Přiznám se, o kauze pana CVP nic nevím, jdu ji studovat. Hezký večer.

Pane Klimeši, zkuste prosím pochopit jednu věc: Rodiče a děti nejsou fantazijní postavy ve vaší hlavě, se kterými si hrajete své fantazijní divadélko. Jsou to reálné lidské bytosti a vztahy mezi nimi jsou ty nejdůležitější v lidském životě. Mají přirozené právo na jejich ochranu. Bez toho, aby si s nimi zahrával a experimentoval nějaký psycholog, psychiatr či psychotik.

http://www.stridavka.cz/jeronym-klimes-experimenty-a-osireni.html

Tak dnes s vámi musím stoprocentně souhlasit. Děti mají právo na svou rodinu a to nejen na matku a otce, ale i na další členy širší rodiny.

Paní Stárková tenhle guru českých OSPOD, úplně stejně zachází s  lidskodětským právem na péči a výchovu rodičů českých dětí doma a to naprosto stejnou metodikou. Ale to se Vás nikdy předtím nedotklo, to by jste pomoc u něj hledala. Jako by bylo v zájmu dětí postrádat rodiče. Jako by bylo v zájmu dětí, aby dostával prostor v televizi a rádiu. Nebo čí zájem to je? Co na tom smrdí? Vývojová autokracie není důvod k nenásledování ? To je málo? Teprve až znásilní lidskou identitu jiný stát zvednete oči? Propaganda jedné strany nepoškozuje děti úplně stejně?

Co pro OSPOD tatínek, to pro Barnevernet i maminka. Zatím. Používají totiž stejnou metodiku na nepohodlné osoby, jen mají jinou cílovou skupinu. Zatím, ještě nemají dostatečnou základnu hladových pěstounů. Norsko je předvoj. Kradou se tady u nás doma dětské identity tři generace a vy si začnete budovat imunitu až když naberou takovou moc, že z nenažranosti nenechají nic.

Pročtěte si příběhy poškozených dětí na českých samizdatech, ( oficiální propaganda jednoduše na čudlík až pod nos to neobsahuje, tam je obsazeno vývojovými autokraty Ph.Dr. Humhalem, Mgr. Klimešem,) ,odmyslete si jména, místo otce si dosaďte rodiče a objevíte bratry Michalákovi v jiných kulisách na tisíc způsobů. To musíte ale chtít hledat. To je právě ta jednoduchost propagandy jedné strany naučená od maminky. Protože jiná zkušenost je záměrně až za překážkou. Nebo nedostupná. Od mala.

Pane Ryska, pokud jste pozorně četl, použila jsem v souvislosti s panem Klimešem "byla bych bývala", což je podmínka nereálná minulá (promiňte jsem učitelka). Pokud jste vy četl mé blogy, víte, že jsem podobně znepokojena a tluču na poplach i ohledně situací v českých luzích a hájích. Hezký večer přeji.

Pro chlapce by jejich navrácení matce, popřípadě stěhování do ČR určitě bylo stresující. Přesto si myslím, že i přes komplikace a stres, který jim to způsobí by to do budoucna pro ně bylo lepší. Oni se mají asi u pěstounů dobře, jenže dočasná pěstounská rodina je nikdy nemůže mít tak ráda, jako jejich vlastní rodina. V tomhle případě matka. Navíc tam nesmí vyrůstat spolu, kdyby se vrátili k matce, mohli by být zase spolu a zážitek v Norsku by jejich sourozenecké pouto mohl silně posílit. Mají celý život před sebou, podle mě jim víc ublíží, když zůstanou u pěstounů odděleni od sebe navzájem, od matky a vůbec od celé biologické rodiny, tak jak o to norská sociálka usiluje než návrat k matce, která je očividně má hodně ráda a bojuje o ně. Získají znovu i dědečka, bratrance, sestřenici. Přála bych to chlapcům i matce.

mluvíte mi z duše, paní Ondrová. Lepší krátkodobý separační šok než celoživotní trauma z opuštění matkou a celou českou rodinou.

Jeroným Klimeš...známá to postava, kterou je třeba...neposlouchat a ani neslyšet.

Neposlouchám ty pseudo odborné plky, ale naštvala jsem se s vámi. V takových situacích si vždy myslím: však počkej, až tě něco takového potká, jak budeš klidnej. Nezbývá, než se od takových žvanilů plně distancovat

Tito žvanilové nám nám organizují takový svět, jaký chtějí mít oni.

Ahoj Dášo, trochu bych zde potlačil emoce. Došlo zde k malé dezinterpretaci první části. Zde pan magistr mluví o VLIVU MÉDIÍ na děti, tzn. jestli by dětem v budoucnu vadilo, že dnes jsou jich plná média. Klimeš poukazuje na to, že pokud by se děti vrátily, tak po určité době budou pro média nezajímavá a vzhledem k jejich věku by mediální zájem pro ně nehrál v jejich dalším vývoji žádný problém. S tím mohu souhlasit.

S druhou částí je to těžší. Naprosto souhlasím s Klimešem, že děti mate a frustruje, když mají jedny rodiče, pak najednou přijdou v nízkém věku k jiným rodičům, ale zase přicházejí do styku s rodiči jinými, původními. To pro ně není dobré. Na druhou stranu nelze mávnout rukou nad tím, že matce odeberou děti a ona se s tím má smířit a když tak si pořídit jiné. To je poněkud zvrácená představa.

Upřímně si přiznejme, že nikdo z nás neví přesně důvod, proč byly děti odebrány. Neví to dokonce ani Norská vláda, která tuto distanci od podobných případů (ať už jde o děti Norů či cizinců) považuje za výsadu. Ukazuje se, že tato představa ochrany dítěte nefunguje tak docela. Připusťme, že tyto děti mohly být skutečně ochráněny před nějakými nepřístojnostmi, ale tím, že nikdo vlastni nic pořádně neví, ztrácí smysl tato ochrana. Je to jako kdyby policie přišla a sebrala někoho z našich blízkých s tím, že něco provedl, ale nikdo se nedozví co. I kdyby dotyčný skutečně něco provedl, musí on i ostatní vědět, proč je sankcionován. Chápu, že je zde snaha chránit děti před pozdějšími následky informačním embargem. Jenže tím pádem ztrácíme jakoukoli kontrolu nad tím, co se děje a rodiče v Norsku mají důvod k neurózám pramenícím ze strachu o zabavení dětí. Zatímco institut péče o dítě získává nekontrolovanou moc.

Co se týče Zemanovy poznámky o odnárodnění, tak to je spíš takový konstrukt pro veřejnost. Děti se základy mateřského jazyka přiměřeným svému věku se snadno naučí jazyk jiný (ev. se vrátí k jazyku původnímu), ale nějaké národní cítění je u nich těžko definovatelné.

Uložila jsem Pavlíka a uvědomila jsem si, Ondro, že jsem nepoděkovala za Tvůj pragmatický přístup k problematice. I jeho je třeba a já uznávám, že ho nejsem schopna.

Na druhou stranu, pan doktor Klimeš byl donedávna pro mne autoritou, na kterou bych se v podobném případě jakožto rodič a křesťan v jedné osobě byla bývala obrátila. Je mi líto, už tomu tak není.

Přesně jste to napsala s těmi vztahy mezi sourozenci. Vychovala jsem tři kluky, nejmladší byl s 5letým odstupem. Od svého kojeneckého věku byl na ně fixován, jeho denní spánek se uskutečnil jen za přitomnosti hrajících si bratrů (nesměli si ale hrát moc nahlas:-), pořád se cpal do jejich her, oni ho zas ochraňovali před pošťuchováním bratranců. Mohla bych pokračovat donekonečna. Totéž pozoruji u všech vnoučat. Ten mladší sourozenec má toho staršího tak neskutečně rád. Rozdělení těch Michalákových chlapců muselo být obrovské trauma pro oba.

A ta rada, aby si pořídila další dítě. A další výroky, ten tedy perlil.

Obávám se, že ten psycholog má (do značné míry) pravdu. Byť chápu Váš afekt i jakousi módnost případu Michalákových.

Nechci žádným způsobem obhajovat to, co norské úřady provedly matce i dětem. (Popravdě: máme vůbec všechny informace? Máme zde mediální obraz, ale je kompletní?)

K věci: chápu, že se na věc díváte pohledem (čerstvé) matky, ale ti chlapci již dnes mají velmi pravděpodobně vazby na biologickou matku zcela zpřetrhané a dost dobře by jejich návrat byl jen dalším šokem a traumatem.

Je hrozné, co se stalo, ale měli bychom také bez emocí umět vyhodnotit důsledky možného řešení situace.

Samozřejmě je jasné, že společnost je momentálně silně emočně vybičována a hledá zkratková a populární řešení.

Spíše bychom měli dbát, aby se takové případy nemohly opakovat. A to nejen v Norsku, ale stejnou měrou u nás, protože v ČR máme úplně stejný problém se zvůlí sociálek i soudů ve věci dětí.

chladným rozumem, racionálně, máte pravdu; emocionálně je to pro mne  pussinovina jak všechny pussiny Rájotek; jako otec dvou již dospělých borců říkám, že bych se nikdy nesmířil s tím, že mi je vzali a nikdy bych nepřijal za svou myšlenku, že jim je jinde, bez jejich rodičů, lépe;

to je hustýýýý, ale moderní!!!! Lidstvo ztrácí biologickou podstatu, reakce.