Letos by oslavila Kristova léta

Čas prý hojí rány. Ta naše, rodinná, by letos oslavila 33.narozeniny, kdyby jí cestu nezkřížila havárie jaderné elektrárny v Černobylu, radioaktivní mrak a následné nařízení porodníkům jednat nestandardně ohledně přečasných porodů

Čas prý hojí rány. Ta naše, rodinná, by letos oslavila 33.narozeniny, kdyby jí do cesty nevstoupila havárie jaderné elektrárny v Černobylu, radioaktivní mrak a následné nařízení gynekologům nenechat potencionálně narušené plody se narodit či je neudržovat při životě.

Ano, čtete správně.

Ale tak trochu pozpátku.

Vloni touto dobou jsme byli s manželem a synkem na Ještědu. Moji přátelé mi říkají total recall (spoustu věcí si pamatuji dopodrobna), ale občas zaskočí i mne, když se mi vybaví vzpomínka, kterou mé podvědomí vytěsnilo.

Možná to znáte. Prožíváte cosi na 100 % a najednou se vám dnešní zážitek prolne s tím dávno zapomenutým. Já jsem v tom mém viděla své rodiče na vyhlídce, kde se fotí snad každý. Viděla jsem tatínka šťastného a maminku s bříškem. V první chvíli jsme myslela, že jde o mou mladší sestřičku, ale tu jsem v té vzpomínce viděla, dvouletou, poskakovat na dalším obrazu mé vzpomínky. Najednou mi přeběhl mráz po zádech, pocítila jsem závrať a přišlo mi, jakoby do té doby sluncem prozářený den zatemnil černý mrak a otřásla jsem se zimou. Snažila jsem se ten pocit potlačit, ale nešlo to.

Po návratu k rodičům mi to nedalo a vzpomínku jsem mamince převyprávěla. A ona mi povídá: “Ano, máš pravdu, byla jsem tam těhotná s naší M. Ty jsi tenkrát byla hrozně neklidná a pořád jsi opakovala, že ten mrak nad námi je hrozně divný a prosila jsi nás, abychom rychle jeli dolů do údolí. Kéž bychom tě tenkrát poslechli. Až po několika letech jsme se dověděli, že šlo o mrak radioaktivní, z Černobylu, který přecházel nad naším územím. Jak často jsem si to potom vybavovala…”

Až pak se mi to vše vybavilo.

Když došlo k havárii Černobylu, bylo mi 16 let. Začalo to jako normální školní den. Maminka na mateřské s mladší sestřičkou, těhotná s tou nejmladší. Už tehdy jsme věděli, že půjde o holčičku, protože maminka byla jedna z prvních těhulek, které podstoupily amniocentézu. Jednak kvůli věku a pak také jako prevenci dědičnosti rozštěpu rtu ze strany mého nevlastního tatínka. Měla už jméno (to z rodinné piety a s ohledem na maminku nepíši).

Už jsem téměř odcházela s mladším bráškou do školy a na vedle stojící gymnasium, když v tom maminka zděšeně vykřikla, že jí odešla plodová voda a že asi začíná rodit. Její zděšení bylo na místě. Právě ukončila 24tt (přeloženo, 6. měsíc těhotenství). Opatrně jsem maminku odvedla do postele. Popadla jsem maminky peněženku a naši kasičku s drobnými a utíkala jsem do nedaleké telefonní budky. Odtud jsem zavolala záchranku, tatínkovi do práce, co se přihodilo, babičce, zda si vezme malou a zda by její kamarádka-bývalá učitelka MŠ sehnala školku pro sestřičku. Přiběhla jsem domů, sbalila mamince pár nezbytností, zbylé jsem jí slíbila donést vzápětí. Odvedla jsem brášku do školy a sestřičku k babičce a zase běžela do nemocnice. Tam maminka, vyděšená hrůzou o dcerku, zdrcená, že jí zastavili porod a radí se, co bude dál. Dodnes, za bezesných nocí, vidím ty její, bezmocí zděšené, oči.

Když jsem zašla za vedoucím lékařem a pronesla maminčino příjmení, přivřel mi dveře před nosem, nejprve telefonoval a pak začal cosi vykřikovat ke kolegyni. Slyšela  jsem útržky jako …. volali seshora.... máme nařízeno.... nesmí porodit, nesmí do inkubátoru, ...co budeme dělat, ten mrak…Dones si pamatuju ten zmatek, v hlavě, s jakým jsem odcházela a jak nelogické mojí 16tileté hlavě přišlo, že maminka nesmí porodit a cože bude s naší sestřičkou. Další den se situace zhoršila, protože se mamince v důsledku nedávno provedeného zubařského zákroku a absence plodové vody rozšířil zánět pobřišnice. Aby ji zachránili, aplikovali jí jakási antibiotika, v jejichž důsledku došlo k poškození různých orgánů a nedlouho poté k různým chronickým onemocněním. Sestřičku po několika dnech porodila a jelikož ji nesměli vložit do inkubátoru, zemřela. Prý usilovně bojovala o život, ale nebyla jí poskytnuta šance…

Ani pochovat jsme si jí nesměli, taková byla tehdy doba...

Dlouho jsem si myslela, že si maminčino zraněné podvědomí její zážitky upravuje, to mé podvědomí mé zážitky na dlouho vytěsnilo. Až před třemi lety jsem, v rámci třicetiletého výročí osudného výbuchu, viděla dokument, v němž několik lékařů přiznávalo ono nařízení. Nařízení, které nám vzalo sestřičku. Sestřičku, která by dnes byla mladou ženou a nejspíše matkou. Mnozí ti lékaři se svěřovali s pocitem viny, s jakým museli žít.  Případů, jako byl ten náš, bylo tou dobou prý hodně.

Maminka se z té ztráty nikdy úplně nevzpamatovala. Miluje nás, své děti a vnoučata, ale ten pocit ztráty, ten v ní zůstal…

Proč to vše píšu? Protože i ve mně dlel roky pocit hrozné ztráty, bolesti, ale i nutkavý pocit selhání. Selhání, že jsem nebyla dost důrazná a neodsunula svou, tehdy tolik šťastnou rodinu z ještědské rozhledny, selhání, že jsem měla na lékaře vice naléhat. Nesmyslný pocit, jak dnes svým, téměř 50letým rozumem vím, že se nedalo nic víc ani líp, ale to podvědomí nevysvětlíte.

Takže až vám někdo bude vysvětlovat o tom, že ten komunismus zase až tak špatný nebyl, nevěřte mu. Ten člověk měl buď štěstí, že se mu a jeho blízkým nic nepřihodilo anebo, stejně jako já, vytěsnil ty ošklivé myšlenky do zapomnění. Mně komunismus zabil dědu a sestřičku.

Prosím, nedopusťme už nikdy, aby kdokoliv ohrožoval pracně nabytou demokracii a všechny mechanismy, které jí mají za úkol chránit. Nedopusťme, aby komukoliv, kdo bezostyšně tyl už z předchozího režimu, procházelo, že tyje i z toho současného. Nedopusťme, aby kdokoliv zneužíval našich slabostí, nedostatků, a především důvěry a touhy po lepší budoucnosti pro naše děti.

 

Autor: Dáša Stárková | sobota 27.4.2019 17:17 | karma článku: 30,87 | přečteno: 1557x

Další články autora

Dáša Stárková

Ťufíkova dobrodružství

Divísek nám povyrostl, ale i tak se stále má čemu divit a co poznávat. Naše zahrada je pro něj jedna velká učebnice. Učí se na ní přírodní zákonitosti, pokouší se budovat biotopy a lovit beze zbraní . A jednou našel Ťufíka.

30.9.2024 v 17:25 | Karma: 11,96 | Přečteno: 252x | Diskuse | Ostatní

Dáša Stárková

Ne, maminko, tyhle boty mi nekupuj

slyším přes regál prodejny s obuví. A nechtěně slyším i přemlouvání maminky. Argumenty jako kvalitní podrážka, nepromokavé, užiješ je. A současně i téměř plačtivé odmlouvání čerstvě vyčáplého náctiletého syna. A zažívám deja vu

16.4.2023 v 12:45 | Karma: 29,81 | Přečteno: 1010x | Diskuse | Ostatní

Dáša Stárková

Vnesme advent i do výběru prezidenta

Ve svém předchozím blogu jsem vyjádřila zklamání nad DN, ale současně opakuji, že ji zvolím, bude-li ve druhém kole místo mého favorita. Nyní prosím. Pojďme nehanit protikandidáty a namísto toho chvalme svého favorita, vysvětlujme

7.12.2022 v 15:02 | Karma: 15,06 | Přečteno: 355x | Diskuse | Ostatní

Dáša Stárková

Proč v mých očích jediná skutečná kandidátka na prezidenta klesla

Aby bylo jasno, píši o paní Nerudové. Přiznávám, v době, kdy kandidaturu zvažovala, podporovala jsem ji. Imponovala mi představa, že bychom měli prezidentku, jako na Slovensku, dámu, která by důstojně reprezentovala naši zemi.

3.12.2022 v 23:11 | Karma: 40,20 | Přečteno: 4761x | Diskuse | Ostatní

Dáša Stárková

Kam se poděla ohleduplnost aneb v roušce exotem

Kovidová epidemie zaplať Bůh zažehnána, restrikce pominuly, život se navrací do starých kolejí. Bohužel do těch starých. Tatam se poděla ohleduplnost, na to, co životy chránilo, je považováno za omezení, jejich nositelé za exoty.

2.12.2022 v 21:41 | Karma: 26,31 | Přečteno: 1255x | Diskuse | Ostatní

Nejčtenější

Poslala manželce zprávu, že jsme milenci. Sekal jsem ji do hlavy, vypověděl primář

16. června 2025,  aktualizováno  11:52

Šokující detaily mimořádně brutální vraždy dnes zaznívají u Krajského soudu v Plzni, kde stanul...

Před a po. Satelitní snímky ukazují zkázu po útocích USA na jaderná zařízení

23. června 2025

Nové satelitní snímky ukazují následky amerického vojenského úderu, který v neděli cílil na íránská...

Tomahawky z ponorky, „drtiče bunkrů“ z B-2, zasypané vchody. Co ničilo jaderný Írán

22. června 2025  12:08,  aktualizováno  21:03

USA zdevastovaly íránský jaderný program a jaderné ambice Teheránu jsou nyní v troskách, uvedl...

Advokát Prouza spáchal sebevraždu. Nechal po sobě dopis na rozloučenou

16. června 2025  12:20

V sobotu spáchal sebevraždu renomovaný padesátiletý advokát a bývalý českobudějovický soudce Daniel...

Rudé prádlo a finta se třpytkami. Strip klub v Charkově nabízí show i útěchu

15. června 2025  20:19

Když si dvacetiletá Lisa na svou směnu ve striptýzovém klubu v ukrajinském Charkově obouvá boty na...

PŘEHLEDNĚ: Jak šel čas s kauzou Čapí hnízdo a kolik rozsudků o Babišovi padlo za 17 let

23. června 2025  11:49

Kauza Čapí hnízdo je opět před soudem. Obžalobě kvůli padesátimilionové dotaci čelí předseda hnutí...

Kauza Čapí hnízdo finišuje. Stojím tu, protože jsem šel do politiky, řekl Babiš

23. června 2025,  aktualizováno  11:49

U Vrchního soudu v Praze po měsíční pauze pokračuje odvolací řízení v kauze Čapí hnízdo, v níž čelí...

Násilník zbil u zastávky Ukrajinku a strčil ji do silnice, její známá to natočila

23. června 2025  11:40

Pražští kriminalisté ve čtvrtek podnikli razii do bytu muže, který v polovině června fyzicky napadl...

Výdaje do obrany nejsou vycucané z prstu, Babiš neví, o čem mluví, říká Černochová

23. června 2025  11:33

Premium Summit NATO v Haagu, který začíná v úterý, potvrdí vyšší výdaje na obranu pro všech 32 členských...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

  • Počet článků 335
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1769x
Jsem máma 3 dětí dvou generací. Chci psát o všem, co mne přiměje k zamyšlení, nadchne či rozhořčí. Jsem učitelka i věčný student. Miluji svou rodinu.
Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.