K imigrantům a islámu : Raději být příjemně překvapený pesimista, nežli zdrcený optimista

Nezměnila jsem svůj názor ani životní postoje. Nevidím žádné klady v přílivu imigrantů ani azylantů. Nezměnila jsem svůj odmítavý postoj k vidině soužití s islamisty. Nepovažuji za svou povinnost starat se a ustupovat.

Jen odmítám vydat se cestou, která o sobě sama vykřikuje, že je jedna jediná. Nečinila jsem tak před mnoha lety, nehodlám tak činit dnes, kdy jsem si navíc vědoma svého vlastního rozumu a vážím si vlastní svobody.

Razantně odmítám ubírat se cestou násilí, podněcování negativních vášní a radikalizování postojů. Je to proti mému svědomí. Odmítám řídit se příslovím o hrubém pytli a přinejmenším stejně hrubé záplatě na něj. Žijeme v civilizované zemi, na civilizovaném kontinentě, vlastníme rozum, morálku, svědomí a mnozí z nás i víru. Vědomí výše uvedeného mi nedovoluje házet lidi do jednoho pytle. Existuje mnoho cest, zvláště ke společnému cíli a nikdy neznamená, že kdo nesdílí můj názor, zasluhuje si mé (neřkuli společenské) odsouzení či přímo zatracení. Pevně doufám, že jsme všichni již překročili Rubikon a neplatí na nás ono „kdo nekřičí s námi, křičí proti nám“.

Odmítám na potencionální násilí odpovídat násilím, odmítám manipulovat lidmi a jejich postoji a emocemi.

Po událostech posledních týdnů na půdě domácí a bedlivém čtení informací o novodobém stěhování národů docházím k následujícímu :

Jak píši v titulku, jsem celoživotně raději příjemně překvapený (protože na nejhorší připravený) pesimista, nežli hluboce zklamaný (jelikož pozlátky ukonejšený) optimista. Proto si myslím, že bychom měli počítat s velmi reálnou hrozbou samovolného přísunu imigrantů (v moha ohledech vymknutých kontrole), z nichž valná většina zde setrvá přinejmenším do té doby, než budou naznáni nehodnými azylu a posláni do jejich domovin.

Proto bychom neměli ztrácet čas planými řečmi a plýtváním energií a vášněmi. Měli  bychom intenzívně a bez přestání, ale v intencích právních, apelovat na své zákonodárce a chtít, aby změnili celou řadu zákonů a přizpůsobili je aktuální situaci. Především, aby vybudovali a řádně zahustili "síto" pokynů a nařízení vedoucích k přijímání azylantů. Aby tyto "síto" obsahovalo nejaktuálnější postupy zjišťování jejich zdravotního stavu a ověřování identity a taktéž zavedení sankce okamžitého nepodmíněného vyhoštění, pakliže žadatel odmítne poskytnout otisky či se jinak pokusí znemožnit či oddálit ověření jeho totožnosti.

Měli bychom vyškolit příslušné úředníky (ideálně v Austrálii) k tomu, aby asertivně následovali jasně stanovené „neohnutelné a neobejitelné“ postupy a nařízení, vedoucí k jasnému stanovisku přijat/nepřijat.

Především by ale mělo dojít k doformulování (nových a přeformulování stávajících) a schválení zákonů, které zakazují a v zárodku potírají negativní projevy náboženské (šaríja, džihád,  špatné zacházení s ženami a stoupenci jiné víry obecně…), a trestají jakékoliv násilí na komkoliv bez ohledu na národnost, barvu, statut i víru. Paradoxně, dle mého mínění, zde bude ku prospěchu věci, bude-li přístup vůči obviněným i obětem z řad žadatelů o azyl či pracovní povolení naprosto totožný s přístupem k původním obyvatelům naší republiky. Zabrání se tak, jak doufám,  případnému obviňování soudů a orgánů činných v trestním řízení z podujatosti a xenofobie.

Zajisté nejsem v tomto blogu schopna postihnout vše, co by bylo třeba, ale ze zkušenosti vím,

že štěstí přeje připraveným.