Jsem už prostě takovej

Znáte bajku o štírovi, co slíbí žábě, že ji neuštkne, když ho převeze na druhý břeh, tam jí bodne jedovatým ostnem na zadečku a na otázku umírající žáby “Jak jsi mohl, vždyť jsi mi to slíbil?”, odpoví: “Jsem už prostě takovej!”?

Tak přesně takto mne vlastně nepřekvapilo prohlášení Andreje Babiše, že nebude riskovat svůj vztah s prezidentem a nebude jmenovat Pocheho ministrem zahraničí a že nevadí, když bude ministerstvo pár měsíců bez ministra.

Proč taky? Sociální demokrati v čele s Hamáčkem splnili svou žabí funkci. Převezli ho přes riziko, že by nekompletní vláda trestně stíhaného premiéra nedostala důvěru, přistoupili na podporu komunistů,a ujišťovali své spoustraníky i další případně nerozodnuté členy parlamentu, že tohle je to “menší zlo”, protože přeci musíme ukončit tu mezinárodní ostudu, kdy nám už mnoho měsíců vládne vláda bez důvěry.

Zkrátka nastavili svůj hřbet (a kdyby jen ten) za ujištění a víru, že tentokrát…

No nevím, jak to vnímáte vy. Já už dlouho vím, že tak jako “štír je prostě takovej”, ani “tygr nemění své pruhy”. A teď už je vice než jisté, že našeho premiéra Babiše nic nezastaví na jeho cestě… teď už ho opravu nic nezastaví.

A tak bude v čele naší vlády “prostě takovej”, co neváhá uštknout kohokoliv, ať je jeho nepřítel nebo dosavadní či příležitostní přítel. On je totiž přesvědčený, že “on prostě může” (viz jeho verbální útok na Kalouska na půdě parlamentu.

Zdali si to uvědomí ti, kteří své “ano” řekli bez zaváhání (ať v parlamentu nebo při volbě jeho hnutí)?