Případy z Nýrska i Norska ve mně vzbudily pochybnosti, jak a zda bych byla schopna příslušným úřadům prokázat, že jsem vhodná a dobrá matka svých dětí. Dále budu říkat rodič, protože a) obecně nemám ráda genderové vyhraňování, b) ani náhodou nechci vyvyšovat zásluhu nás, matek, nad zásluhy otců a c) nechci vyvolat pocit, že jde jen o paní Michalákovou či paní Jungovou.
Vím, že se tím opět protivím minimálně dvěma Toltétským dohodám (beru si věci až příliš osobně a přiznávám, že pochybuji, zda jsem vůbec schopna udělat vše, jak nejlépe dovedu), ale následná úvaha mi hloubá hlavou a svědomím po celou dobu, co tyto případy sleduji.
Co je vlastně správně v případě, že „orgán“ označí vás či vašeho partnera za potencionální násilníky na vašich vlastních či vám svěřených dětech?
Být loajální s partnerem? Budete nejspíš označeni za slepici/podpantofláka a odsouzeni spolu s ním! Nebo se ho se ho okamžitě zbavit? Možná vzbudíte lítost, ale taky budete nejspíše odsouzeni za Vaši neloajalnost!
Máte prokázat vaší schopnost rodinu uživit? Tim se ale potencionálně devalvujete jako vychovatel svých dětí, neboť snadno můžete být označen/a za workoholika neschopného se dětem dostatečně věnovat!
Anebo je lepší se držet při zdi, vydělávat tak, abyste kdykoliv mohl začít opět dětem vařit večeře, vodit je ze školy a chodit na jejich besídky? To ale těžko vytvoříte dostatečné zázemí!
Je lepší vyčkávat, jak to dopadne (vždyť jste nic neudělali, nemáte potřebu se hájit) a šetřit na časy budoucí a lepší? Možná tím říkáte, že jste pasívní, o děti vám až tolik nejde, možná vám to tak dokonce vyhovuje! či
Nebo lépe uspějete, když vynaložite veškerý čas, ale i aktiva a pasiva na co nejlepší právníky? Co když i to bude špatně, protože jste dost času nevěnovali vydělávání peněz a snahu obnovit kontakt s vašimi dětmi!
Necháte se iniciativně vyšetřit? Tím ale riskujete, že vzbudíte dojem, že o sobě sami pochybujete a nedej Bože, že by se skutečně objevily nějaké nesrovnalosti ve vašem psychologickém profilu.
Nebo snad budete vyšetření silou mocí odmítat a bojkovat? Tím riskujete viz výše a navíc odsouzení za nedostatečné odhodlání udělat pro vrácení vašich dětí všechno.
Přistoupíte se skřípěním zubů na sebenesmyslnější požadavky ze strany úřadů, ač vám budou „utahovat smyčku“? To ale znamená v očích vašich protivníků, že nejste dost konsistentní ve vašem přesvědčení a snažení a že mohou v nátlaku postupovat.
Anebo se budete hádat o každou „metu“? To ale může znamenat, že jste cholerický, nevyrovnaný a pro stromy nevidíte les!
Zkrátka, nebýt to tak velevážné téma, krapet mi to připadá dilema Bridget Johnsonové, jaké kalhotky si vzít na rande.
Bohužel, spíše je to Kocourkov a ne sociální systém v demokratickém státě 21.století a my všichni do jednoho jsme ve vážném nebezpečí, že jednou budeme muset bojovat s větrnými mlýny!
